Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Miluje napětí a góly, ale bojí se letadel

7 2000
Kdy se chystáte na cestu do Minnesoty?

Já ani pořádně nevím, kdy začínáme. Asi jako všichni, takže poletím někdy začátkem září.

Co vůbec o klubu víte?

Nic. Vůbec. V novinách jsem si přečetl, že jsme divočáci (Minnesota Wild, což lze přeložit jako minnesotská divočina - pozn. red.). To je všechno.

Budete něco zjišťovat?

Chci hlavně znát přípravný plán, abych věděl, co a jak.

Mluvil s vámi někdo z týmu?

Ne, nikdo. Je to nový tým, tím si to vysvětluju. Ale díky tomu budu mít větší šanci se chytit.

Jak se vlastně angažmá zrodilo?

Já byl rozhodnutý do NHL odejít. Nabídli mi stejné podmínky jako v Dallasu. Nebylo o čem přemýšlet.

Máte nějaký cíl, kolik dát gólů nebo získat bodů?

Ne, po loňsku už si radši žádné cíle nedávám.

S čím byste se tedy spokojil?

Abych byl co nejvíc na ledě, abych se v NHL chytil. Rád bych se dostal na mistrovství světa a vyhrál tam zase titul. Někdo říká, že pro něj je nejvíc NHL, ale pro mě to vždycky byla a bude reprezentace.

Znáte budoucí spoluhráče z Minnesoty?

Jenom Čechy. A Slováky. Benýška, Kubu, pak Garabíka a Bartoše.

Tušíte, jaké s vámi mají úmysly? Budete hrát v prvním útoku?

Něco se říká, ale tím se nezabývám. Všechno si stejně rozhodne trenér, až nás uvidí na ledě.

Trenérem bude Jacques Lemaire, který vyhrál s New Jersey před pěti lety Stanley Cup. Ale byl kritizován, že prosazuje příliš defenzivní hokej.

Hlavně abych nemusel jako centr bránit! Potom ať klidně hrajeme defenzivu.

A já myslel, že milujete útok...

To ano. A taky nerad bráním. Takže bude lepší, když bude muset dozadu křídlo a naše hra bude defenzivní, než když budeme hrát na útok a já bych musel bránit.

Už jste si někdy zahrál bránícího centra?

Ne. Vlastně jednou v Dallasu, asi čtyři zápasy.

Jak vám to šlo?

Tři zápasy paráda, čtvrtý průšvih. A jel jsem domů. (smích)

POPRVÉ V NHL

V loňské sezoně jste odehrál dvanáct utkání za Dallas, vítěze Stanley Cupu. Jak vzpomínáte na první zápas v NHL?

Já si víc pamatuju první pořádný ligový zápas za Kladno. To jsem byl hrozně rozklepaný! Doma proti Litvínovu jsme po pěti minutách vedli 3:0, ale skončilo to 7:7. V NHL jsem začínal zrovna proti Pittsburghu a přišlo mi to jako normální zápas, což je asi tím, že jsem starší. Nastoupil jsem ve druhé řadě s Nieuwendykem a Langenbrunnerem. Hned zkraje ujel Jarda Jágr po křídle a nahrál na góla, říkal jsem si, tak to hezky začíná. Ale pak jsme v klidu vyhráli.

Jak vznikl váš nečekaný odchod z Dallasu?

Já hrál místo zraněného Modana, jejich největší hvězdy. A to docela šlo. Jenže pak se Modano vrátil a už druhý zápas to přišlo. Šoupli mě do čtvrtého útoku, dostali jsme dva góly a hned mě poslali na farmu.

Jak to proběhlo?

Ráno jsem přišel na trénink a oni mi řekli, tady máš letenku. A já na to, dobrá, dobrá, já poletím, ale kousek někam jinam. Kam? ptali se. Povídám, no, kousek dál.

To asi vedení klubu poněkud překvapilo...

Dívali se na mě dost nevěřícně. Asi se jim to stalo poprvé. Ten den jsem měl asi dvacet telefonátů, pořád mi volali, že letadlo uletělo a ať letím dalším. Tak jsem oznámil, že končím, že by mě to na farmě nebavilo. Říkám - nic nechci, pusťte mě domů!

Proč jste se tak náhle rozhodl?

Všech pět nováčků poslali na farmu. To se mi nelíbilo, připadlo mi, že to udělali automaticky. Všichni ven!

Nebylo to poněkud ukvapené? Vždyť jste byl čtvrtý v bodování týmu. Nechtěli vás jenom vyzkoušet?

Člověk neví, co by se dělo dál. Kdyby mě nechali na farmě celý rok a já nemohl na mistrovství, štvalo by mě to hrozně. Ale kdyby mě vzali za čtrnáct dní zpátky z farmy, pak bych musel říct, že jsem udělal chybu. To říkám na rovinu. Ale naštěstí přišla ta Minnesota.

Jak jste se v NHL poučil?

Ověřil jsem si, že na tu soutěž mám. Tedy, když budu hrát centra! Já měl největší problémy s levým křídlem. Ještě tak napravo, tam mám větší přehled, mám to po forhendu, zajet do třetiny, udělat oblouk. Na levé straně se necítím pohodlně, nedělá se mi dobře klička, prostě mi to absolutně nesedí.

FOTBAL, ZDRAVÍ A KONEC KARIÉRY

V dorostu byla vaše kariéra vážně ohrožena. Co se dělo?

Mám problémy se zády. Tenkrát se dělaly přísné zdravotní prohlídky a žádný doktor mi to nechtěl podepsat.

Vím, že vám pomohl trenér Otakar Vejvoda.

Přesně tak. Sehnal kamaráda, doktora, který řekl, že stejné problémy jako já má každý druhý hokejista. Bouchnul tam razítko a byl pokoj.

Měl jste později nějaké potíže?

Neměl, nikdy mě záda nebolela.

Kdybyste razítko nedostal, co by se stalo?

Asi bych skončil s hokejem. Už jsem se byl pro jistotu přihlásit na fotbale. Všechno už bylo domluvené. Tři neděle jsem hokej nehrál. Hrozné období.

POSILOVNA, KONDICE A SVĚDOMÍ

Jaromír Jágr, stejně jako vy, opakovaně tvrdil, že hokej potřebuje tvrdost. Není to paradox od dvou slavných techniků?

Není. V mužstvu nemůžete mít jenom samé hračičky. Někdy se do toho musí vletět, to se nedá nic dělat.

Vám ale tvrdá hra nevadí, že ne? Spíš naopak.

To je fakt, když mě někdo rozčílí, tak potom po ledě víc lítám. Vyhecuje mě to. Nejsem žádná velká postava, Rambo ze mě nebude, ale ránu dokážu přijmout. Občas odletím, ale to je normální.

Začal jste chodit do posilovny dokonce už v červenci. To kvůli NHL?

Ne, kvůli sobě. Zažil jsem mistrovství v Rusku, moc mi to nešlo, byla to hrůza. Řekl jsem si, že takhle to dál nejde a začal jsem posilovat. Ne že bych to předtím nedělal, ale asi málo.

Co jste zažíval na mistrovství?

Ze začátku jsem nemohl dát gól. Pak stoupala nervozita, každý se ptal, kdy už ho dáš? A tak člověk lže, že určitě příště, a pak to na mě sedlo.

Máte tedy nepříjemné vzpomínky, i když jste vyhráli titul?

Nebylo to pravé ořechové jako dřív, hlavně v základní části. V play off už jsme snad trochu přispěli.

Po pravdě: v posledních dvou letech se říkalo, že jste nedával tréninku všechno. Přiznáte se k tomu?

Je fakt, že ve Vsetíně bylo play off jasné, takže se člověk v každém zápase nepřinutil. Neříkám, že bych nedával hokeji všechno, ale v podvědomí to člověk měl. Třeba si po tréninku nezašel do posilovny. Teď chodím pár dní a už vidím výsledky.

Jaké? Máte bicepsy na rukou?

Já cvičím spíš nohy a záda. Dřív mně chyběl všude krok a najednou nechybí. Cítím se daleko lépe.

Hodně hokejistů dbá na zdravou výživu. Jak jste na tom vy?

Ve Vsetíně jsem jedl špagety a kuřata. Letos chci zase začít.

Takže na to věříte?

Nevěřím. Ale zkusím to. (smích)

Jak se na NHL připravujete?

Ráno se sejdeme v posilovně v devět. Tam vydržím hodinu a půl. Mám kamaráda, který mi radí, jak na to. Třeba za dva měsíce, až NHL začne, už na mně bude něco vidět. Vlastně, to je mi jedno, jestli to na mně bude vidět, ale hlavně abych se cítil trochu líp.

Baví vás to?

Nebaví! Ale musím to nějak přežít.

DVA KAPITÁNI, DVA KAMARÁDI?

Ve Vsetíně hráli dva roky Dopita a Patera, dvě osobnosti, dva šéfové. Nezpůsobilo to nějaké problémy?

Jé, kdepak! Spolu jsme nikdy neměli problémy.

Nemyslím, že byste se handrkovali, ale někdo musel ustoupit...

Já jsem docela přizpůsobivý člověk.

To je právě ono. Jestli jste potom byl ještě tím pravým Paterou.

Možná jsem nebyl tak vytížený, nebyl tolik na ledě. Předloni tam byly tři reprezentační lajny, takže jsem s tím ani nepočítal. Ale díky tomu jsem potom měl hodně sil v play off. A hrál i přesilovky.

Ale někdo musí mít hlavní slovo, rozhodovat, mít vliv na spoluhráče. Vy jste byl kapitánem reprezentace, Dopita ve Vsetíně. To bylo zvláštní, ne?

A proč? Ono se to přehání, říká se, že někdo šéfuje, ale nemusí to tak být. Mně nepřišlo, že by ve Vsetíně někdo šéfoval. Někdo něco řekl a ostatní ho podpořili.

NEPŘÍJEMNOST S HLINKOU I BUKAČEM

Zažil jste v národním týmu dva slavné trenéry, Luďka Bukače a Ivana Hlinku. S oběma jste měl menší spor. Hlinka vás například pokáral, že ve Vsetíně nejste pod tlakem, což vám škodí.

Asi měl pravdu, něco na tom bylo. On myslel, abychom trochu upravili životosprávu. Kritika se objevila i v novinách. Tak jsme celý leden dost trénovali a myslím, že na play off jsme se připravili docela dobře.

S Bukačem přišla roztržka na mistrovství v roce 1995. Stěžoval jste si, že musíte moc bránit.

Já Bukače nemůžu kritizovat, vážně ne. Vytáhl mě do nároďáku, dal mi šanci a dal mi ji i po tomhle mistrovství.

Dobře, ale stěžoval jste si?

Byli jsme z Kladna zvyklí napadat ve třech. Ale teď, s odstupem času, nevím, jestli jsme tehdy na to měli. Možná to s námi Bukač myslel dobře, že kdybychom napadali, dostávali bychom góly.

ANO, ANO, NE, DĚKUJI

Diváci a novináři vás znají jako mlčenlivého, uzavřeného člověka, který odpovídá jedním slovem. V soukromí ale takový nejste, proč?

Než se budu s někým bavit otevřeně, musím ho poznat. S neznámým se bojím, že řeknu něco špatného nebo že se v novinách objeví něco jiného, než jsem řekl. Takže někdy říkám, ano, jo, nahrál mi hezky, děkuju za nahrávku.

Čtete noviny?

Jo, hodně. Když jsem začínal, tak jsem je úplně hltal. Někde jsem se objevil a hned jsem si to šel koupit. Teď už ne. Už jsem chytřejší. Aspoň myslím. (smích)

Vadí vám kritika?

Někdy. Celou sezonu nemůžete hrát skvěle, to nejde ani Jágrovi, a to je nejlepší na světě.

ŘIDIČ ZE MĚ NEBUDE

Co vás baví kromě hokeje a fotbalu?

Posilovna ne! Spíš tenis, kdyby byl čas, tak golf. A rád se starám o rodinu. Teď to budeme potřebovat, čekáme druhé dítě.

Kde se narodí?

Já doufám, že v Americe. To záleží hlavně na mně. Jak mi to půjde. Třeba to bude v Ostravě...

S Vítkovicemi jste podepsal smlouvu, ale nakonec skončil v NHL. Byl jste vůbec v Ostravě?

Vlastně ne. Jenom podepsat smlouvu. (smích)

Nemáte úplně v lásce letadla. To není pro hokejistu dobrá věc, zvlášť když se chystá do NHL.

Před letem nejsem nervózní, ale jak si sednu dovnitř a rozjede se to, tak se chytnu a držím se celou cestu. No, celou ne, pak v té výšce, když je klid, mě to přejde. Musím to nějak vydržet.

Řídíte rád?

Řídit mi nevadí, ale na cestu do Vsetína jsem se netěšil. Tři hodiny tam a tři zpátky, to zabere čas a unavuje to. Řidič z povolání ze mě nebude.

Hodláte si postavit dům?

Mám pozemky v Unhošti, ale zatím nespěchám. Dům by tady akorát chátral.

Jak jste bydlel v Dallasu?

Tam jsem měl pěkný baráček. Mimochodem, ještě donedávna jsem ho platil.

Prosím?

Já měl smlouvu až do doby, než Dallas vypadne. Nešla vypovědět a klub zrovna šel až do finále. Kdybych zůstal na farmě, platil by nájem Dallas, ale takhle jsem měl smůlu.

MILUJU GÓLY A PLAY OFF

Co máte na hokeji nejradši?

Napětí. Góly. Nemám rád, když to končí 8:5. V základní části přijde člověk na střídačku, poklepou ho po zádech a řeknou, dobrý, dal jsi na 5:1. Zápasem se musí žít, proto mám rád play off.

Pamatujete si nějaké slavné góly?

Spíš nahrávky.

Jaká se vám teď vybavila jako první?

Na vítězný gól z finále mistrovství světa v roce 1996. Každý dává na první místo olympiádu, ale já jsem ve Vídni poprvé něco pořádného vyhrál.

***
PAVEL PATERA

Jeden z nejlepších hokejistů české historie, trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz - takovou sbírku mají kromě něj jen Roman Čechmánek a Martin Procházka. Osmadvacetiletý střední útočník je talentem od pánaboha, nadán obdivuhodnou intuicí a technikou, podobně jako kdysi Vladimír Martinec - oba také nosili na dresu číslo 10. Vystupuje jako mlčenlivý až zaražený člověk, přesto je považován za osobnost. I proto byl kapitánem národního týmu, který získal zlato v Lillehammeru 1999. Už od mládí vynikal jako střelec a nahrávač, později dvakrát za sebou vyhrál kanadské bodování extraligy (1994 a 1995). Začínal v Kladně, později působil ve Stockholmu, Vsetíně, v NHL odehrál 12 zápasů za Dallas a nyní se chystá do nového klubu z Minnesoty.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze