Těšíte se do Hodonína?
Strašně moc! Potkám tam spoustu kamarádů, se kterými jsem hrával před třiceti lety a které jsem dlouho neviděl. Přijedou i bývalí hráči a hráčky ze Slovenska, ale taky Maďaři Jónyer, Klampár nebo Gergely - světové legendy. Ti kluci vyhráli všechno, co se vyhrát dá. Kromě olympiády, protože stolní tenis se hrál až v Soulu v roce 1988. Takže to v Hodoníně určitě bude prima záležitost.
Nová jména do síně slávyČeskoslovenský, resp. český stolní tenis se může pochlubit 29 zlatými medailemi z mistrovství světa a také plejádou slavných hráčů a hráček. V rámci sobotních oslav 90. výročí organizovaného ping pongu v Čechách a na Moravě přibydou do pomyslné síně slávy českého stolního tenisu, která byla "otevřena" v roce 2013, nová jména. Dosavadní členové - žijící: Milan Orlowski, Jindřich Panský, Ilona Voštová-Motlíková. Petr Korbel, Marie Hrachová, Josef Dvořáček, Vladimír Miko, Jaroslav Staněk, Jitka Nyklová-Karlíková. In memoriam: Bohumil Váňa, Marie Kettnerová, Ivan Andreadis, Stanislav Kolář, Ludvík Vyhnanovský. Noví členové - žijící: Marta Lužová-Hejmová, Eva Pokorná-Kroupová, Eliška Krejčová-Fürstová, Libuše Uhrová-Grafková. In memoriam: Ladislav Štípek, Vlasta Vlková-Depetrisová, Věra Jakešová-Votrubcová, Václav Tereba. |
Zmínil jste trojlístek slavných Maďarů. S kým máte nejlepší společné vzpomínky?
S Gáborem Gergelym. Jen počkejte, už je to strašně dávno, musím si to ujasnit... Ano, v roce 1974 jsem v Novém Sadu vyhrál mistrovství Evropy v singlu, a o čtyři roky později v Düsseldorfu jsme s Gáborem získali evropský titul ve čtyřhře, bude to příjemné vzpomínání. Ale těším se i na ostatní, finále má být večer ve sklípku, takže to bude stát za to. A ještě předtím tam máme hrát s Jindrou Panským exhibici, ale budou hrát i Vlado Miko, Jarda Staněk, ze Slovenska dorazí Štefan Kollárowits, Alice Grófová a další.
S Jindřichem Panským, s nímž jste se v roce 1985 stali vicemistry světa ve čtyřhře, vystupujete při exhibicích už dlouhá léta. Takže v tom pokračujete?
Jo, ještě pořád, a jde nám to, i když Jindra je o osm let mladší. Ale hrajeme i aktivně, poslední sezonu jsme i s Jirkou Javůrkem váleli druhou nejvyšší domácí soutěž za KT Praha. A máme velké plány - v příští sezoně chceme postoupit do extraligy. Jen jsme trochu omladili, v týmu jsme totiž měli věkový průměr padesát let! (směje se)
Vraťme se k exhibicím - vystupujete s Panským i v zahraničí?
Ano, i když čas běží a mladší generace si nás nemůžou pamatovat. Ale snažíme se, hrajeme při různých výročích nebo když se otevírají sportovní haly. Hráli jsme skoro po celém světě - lidi vidí, že to není žádná legrace, když se člověk potí za stolem a vrací míček i z krkolomných pozic.
Ping pong je v Česku, na rozdíl od jiných zemí, okrajovým sportem. Proč je tomu tak?
Ale to není jen u nás. Ve Švédsku měli skvělé hráče Perssona, Waldnera a další, a stolní tenis je tam taky mediálně na okraji. Nebo v Německu - mají Bolla, už řadu let jednoho z nejlepších hráčů světa, a stejně je tam stolní tenis vnímaný skoro jako podřadný sport. U nás je to hlavně tím, že nejsou úspěchy - kdyby se vozily medaile jako za naší éry, tak by lidi taky chodili nebo to sledovali v televizi. A druhá věc - stolní tenis je dnes málo atraktivní, hraje se hodně agresivně a dlouhé výměny jsou jen výjimkou. A zatřetí - když se stolní tenis chcete opravdu naučit, tak to trvá roky, a v konkurenci jiných sportů, třeba florbalu a podobně, to obstát nemůže.
Dřív jste se stolním tenisem živil - co pro vás znamená nyní?
Já měl obrovskou kliku, že jsem měl koníčka jako zaměstnání. Dneska už jsem v důchodu, takže je to spíš zábava, ale naše exhibice jsou, myslím, nejlepší propagace. Je to prima, když můžeme dětem ukázat, jak se stolní tenis hraje.
Takže stolní tenis je pro vás něco jako droga?
Pro mě je droga sport jako takový, nejen stolní tenis. Hraju i tenis, golf, lyžuju... Zkrátka jsem sportem posedlý.
V roce 1996 jste vyhrál anketu o nejlepšího českého hráče 20. století. Volil byste možná někoho jiného?
Byla to, tuším, anketa diváků, ale třeba Ivan Andreadis nebo Bohumil Váňa, to byly obrovské osobnosti v celosvětovém měřítku. To jsou opravdové legendy, i když byla jiná doba. Svůj hlas bych dal Váňovi, který v letech 1937 až 1953 získal na mistrovství světa neuvěřitelných třicet medailí a v historické tabulce mu patří druhé místo za slavným Maďarem Barnou. Jen byla škoda, že po roce 1948, za komunistů, dopadl dost špatně a zapomnělo se na něj. Nebyl to nejlepší konec...
