„Je to pro mě velká pocta. V Brně je obrovská basketbalová tradice, navíc jsem se tu poprvé ženil, studuje tu moje mladší dcera, takže vztah k Brnu mám. I když jsem si vědom, že jako nebrňák můžu být v případě neúspěchů i terčem. Ale já jsem na tlak zvyklý a všude kde jsem byl, jsem odvedl kus práce,“ říká úspěšný kouč.
Jak se to vlastně seběhlo, že jste se stal novým trenérem Brna?
Je pravda, že už na začátku minulé sezony mě oslovil trenér Pospíšil, že si potřebuje odpočinout a rád by ukončil svoji kariéru s tím, že mi důvěřuje v tom, že bych ho mohl nahradit. Já jsem s tím už počítal a protože jsem si chtěl trochu odpočinout, tak jsem skončil v Kuníně a poslední půlrok jsem si vzal odpočinek.
Co od svého brněnského působení očekáváte?
Teď jsem nastoupil a jak vidím, tak ta situace samozřejmě není ideální. Ale já jsem zvyklej na různé situace v klubech a jsem odhodlaný udělat pro Brno kus práce. Ale uvidíme, jak se nám podaří dát dohromady kádr, to je alfa a omega.
Už jste to naznačil: nestraší vás, že brněnský tým bude zřejmě o dost slabší než ten, který v uplynulé sezoně získal bronzové medaile?
Tak samozřejmě je to nepříjemné. Já můžu na rovinu říct, že jsem vůbec nevěřil, že by Brno mohlo skončit třetí. To byl malý zázrak a navazovat na to třetí místo bude hrozně složité, protože oslabení je veliké.
Ztrátou pro Brno je odchod křídelníka Pavla Pracha do Děčína a především pivota Petra Bendy do Nymburku. Máte představu, jak je nahradíte?
Prach se ještě nahradit dá, když získáme nějaké opravdu kvalitní křídlo. („Máme už jednoho hráče podepsaného, ale jeho jméno můžeme zveřejnit až v červenci. Neví ho ani pan Hummel,“ podotknul manažer klubu Jakub Koudelka) Ale nahradit Bendu je téměř nemožné. V českých vodách není moc na výběr, takže musíme hledat nějakého kvalitního pivota v zahraničí, ale ani to není jednoduché. Zvlášť při současných ekonomických podmínkách klubu.
Máte už alespoň někoho vyhlédnutého?
Zájem nám pomoct projevil Goran Adžič (bývalý brněnský hráč). Tedy původně jsem lekl, že jako hráč, ale teď už dělá společně s Videm Žarkovičem (další bývalý hráč Brna) agenta a nabízí nám DVD s hráči. Jenže ty potřebujete vidět aspoň týden na vlastní oči, posily se nedají vybírat podle DVD nebo třeba statistik z amerických univerzit. Nechci opakovat chybu z Kunína, kde se vybírali hráči podle statistik a když je člověk viděl na vlastní oči, tak to byla hrůza.
Máte představu, jak bude probíhat vaše spolupráce s Miroslavem Pospíšilem, který bude dál v klubu působit? Sice říkal, že vám do trénování mluvit nebude, ale u něj se tomu skoro nechce věřit.
Jak znám Mikiho, tak neočekávám, že by mi do toho nemluvil. (smích) Natolik ho znám. Samozřejmě že Miki je Miki, ale já jsem Hummel. Ten styl práce mám odlišný, ale pořád náš vztah asi bude bližší, než jaký by ho měl s jinými, třeba mladými ambiciózními trenéry. Takže ani v tomhle nevidím velký problém.
Ještě před začátkem ligové sezony vás čeká s českou reprezentací mistrovství Evropy. Budete po něm u reprezentace pokračovat?
To nevím, to samozřejmě záleží na výsledcích. Já jsem v podstatě tu reprezentaci trénovat nechtěl, byl jsem přemluvenej členama výboru svazu. Ale zase jsem se s družstvem po deseti letech dostal na mistrovství Evropy, což je pro mě takové zadostiučinění. Klidně to pak přenechám mladším, já vůbec nebazíruju na tom, abych dlouhodobě pracoval u reprezentace.
Už jste to naznačil, ale co pro vás vůbec znamená to, že jste po tak dlouhé době dovedl český basketbal na vrcholnou akci?
Je to hrozně příjemný. Předtím národní tým vedl Michal Ježdíků, který byl považován za jednoho z největších našich trenérů a tomu se to nepodařilo. My jsme to dokázali s kádrem, který si myslím, že zdaleka nebyl nějakej moc silnej, nepatřili jsme k favoritům na postup. Ale podařilo se nám dát do kupy kolektiv srdcařů a díky tomu jsme postoupili.
Když se ještě vrátím k panu Pospíšilovi, ten je neúnavným kritikem poměrů v českém basketbale. Souhlasíte s ním, nebo si myslíte, že na tom český basketbal není až tak špatně?
Mezi náma ten velký počet zahraničních hráčů v české lize není z hlediska reprezentace vůbec dobrý. Příležitost pro mladé české hráče je opravdu minimální. Na druhou stranu zase atraktivita i úroveň klubového basketbalu jdou s přílivem zahraničních hráčů obrovsky nahoru. Teď je otázka budoucnosti, aby se nám nestalo, že mladí hráči v osmnácti letech budou končit s basketbalem. Příliv Američanů a cizinců asi těžko zastavíme a úroveň ligy s nimi jde nahoru, ale na druhou stranu má Miki pravdu v tom, že třeba Nymburk a Prostějov si mohou koupit oproti ostatním týmům kohokoliv a mají až příliš zahraničních hráčů. Není jednoduché to sladit.
28. června 2007 17:59
