Celý zápas dřeli, dokázali otočit nepříznivé skóre, pár minut před koncem si vybojovali tříbrankový náskok. Jenže všechno marné... Když pouhé dvě vteřiny před závěrečným hvizdem hostující Kolomazník vystřelil Lovosicím vítězství 24:23, řada plzeňských házenkářů se bezmocně sesula k zemi.
"To je snad čtvrtý zápas v nadstavbě, kdy do poslední desetiminutovky jdeme s dvou až tříbrankovým náskokem. A dopadne to takhle, teď navíc gólem dvě vteřiny před koncem. Co k tomu říct...," hlesl 20letý Michal Tonar, spojka Talentu M. A. T.
Jak jste viděl rozhodující akci soupeře za stavu 23:23?
Já hlavně věřil, že jejich útok ubráníme a ještě dostaneme šanci z poslední akce urvat dva body. Bohužel, zase přišlo vyloučení, dohrávali jsme v pěti a Lovosice s velkým štěstím vstřelily vítězný gól.
Opakují se pořád stejné chyby?
Zase přijde hluché místo, kdy deset minut nejsme schopní dát gól ani z těch největších šancí. Přitom po nepovedeném úvodu jsme se dostali zpátky, do poločasu manko stáhli a po přestávce byli lepší. Jenže zase nic...
Proč se to nedaří zlomit?
Určitě je to i tím, že jsme pořád hodně mladý mančaft a tímhle si asi musíme projít. Zkušenosti nám chybí. Na druhou stranu, kdyby se to stalo jeden dva zápasy, nic neřeknu. Jenže u nás je to počtvrté nebo popáté... Je potřeba s tím něco udělat.
Výhra by vás navíc reálně vrátila do hry o medaile. Takhle už na bronz ztrácíte pět bodů.
Všechno nám hrálo do karet. Dukla porazila Hranice, Jičín prohrál v Zubří. Dva body by byly strašně cenné. Takhle je to jinak.
Schytal jste spoustu ran, občas i za hranicí pravidel, ale ne všechny tak byly posouzené. Štve vás to?
Tohle vůbec nechci komentovat. Jsem na hřišti od toho, abych hrál. To ať posoudí někdo jiný.
Ještě vyškrábnete síly na zbývající zápasy ve skupině o 1. - 6.místo, nebo už na týmu leží velká deka?
Musíme. Máme před sebou ještě čtyři zápasy a pořád je o co hrát. Nic není ztracené. Ve středu jedeme do Hranic, máme pár hodin na to se vzchopit. Ale chceme tam předvést to nejlepší, co umíme.