„Měl jsem dobrý pocit z toho vítězství a zůstalo to ve mně i přes noc,“ říká Šotnar.
Vzpomenete si, kdy jste naposledy takto doslova řádil?
Povedlo se mi to, když jsem byl mladší, ale i jednou v první lize. V „matonce“ jsem nedal nikdy snad ani přes dvacet bodů, takže pro mě je to určitě rekord.
Proměňoval jste rovněž pokusy za tři body v situacích, kdy se vám spoluhráči nabízeli na přihrávku. Bral jste střely schválně na sebe?
V pátek jsem hrál ještě prvoligový zápas, kde se mi trojky dařily, a proto jsem si na ně věřil i proti Ústí. Říkal jsem si, že pokud budu sám, tak všechno vystřelím. Cítil jsem se v dobré pohodě už od rána a naštěstí tam koše napadaly.
Dlouho jste vedli, ale Ústí se ke konci dostalo o bod napřed. Co poměrně rychlé smazání jejich ztráty způsobilo?
V tu chvíli to nebylo dobré. Nikdo nechtěl vzít útok na sebe, tak jsem tam poprvé najel a dal koš z těžké pozice, což se povedlo i z následující trojky. Bylo to určitě se štěstím.
Měl vliv také fakt, že kvůli čtyřem faulům šel raději ze hry Cory Abrecrombie?
Museli jsme ho kvůli hrozbě vyfaulování v závěrečné čtvrtině pošetřit, ale nakonec jsme to zvládli. Stahovali se na něho i tři hráči, tudíž jsme měli více volných pozic.
První půli odehrála obě mužstva poměrně čistě, když měli hráči maximálně jednu osobní chybu. Poté fauly narůstaly. Přitvrdilo se ve zbytku zápasu?
Myslím, že z hlediska tvrdosti hrály oba týmy stejně, ale sudí hru pouštěli. Rozhodčí nás nechali hrát. To se divákům muselo líbit.
Nastoupili jste netradičně až od 19.30. Jak jste se s pozdním začátkem popasovali?
Byl to nezvyk a myslím, že nikomu z nás posun ani nevyhovoval. Pro Ústí to vzhledem k cestě muselo být horší. Jsme zvyklí hrát dříve. Na našem výkonu se ale to nijak neprojevilo.
