Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Konečně si můžu odfrknout, těší Šlesingra před startem sezony

Michal Šlesingr v cíli stíhacího závodu v Chanty Mansijsku. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

6 2015
Že během letní přípravy není na nic čas? Že zimní sportovci jezdí v létě od soustředění k soustředění? Zeptejte si Michala Šlesingra. Ten stihl operaci, návštěvu Paříže, jachting, base jumping v Itálii nebo třeba leteckou akrobacii s Martinem Šonkou. A pak že není čas...

Po loňském osmém místě - nejlepším výsledku kariéry v celkovém hodnocení Světového poháru - se chystá na svou patnáctou sezonu. A je zdravý.

Všichni sportovci vždycky mluví o tom, že v letní přípravě není na nic čas. Pak přijdete vy a vyprávíte, jak jste byl v Paříži, v Itálii, letěl jste s Martinem Šonkou. Tak kde je pravda? Jak jste to všechno stihl?
No stihl, chtěl jsem toho ale stihnout ještě víc, ale čas nebyl. Je to tak, že i v přípravě máme termíny, kdy dostaneme řekněme dovolenou. Netrénujeme hromadně, ale máme lehčí režim, kdy spíš odpočíváme a máme udržovací tréninky. Tohle je doba, kdy se toho dá využít a absolvovat něco, jako jsem absolvoval já. Pár těch dní se vždycky dá najít, i trénink se dá naplánovat, když se domluvím včas s trenérem, jak to udělat, pokud potřebuju být někde o den dřív nebo dýl. V létě to ještě jakžtakž jde. Je tam i týden, kdy máme prostor pro větší regeneraci po letních tréninkových blocích, což je zrovna prostor, který využívám.

S rodinou jste navštívil Francii. Jak se vám líbila Paříž?
V Paříži jsme až tak nebyli, spíš v oblasti Bretaně, kde jsme byli za kamarádem Milanem Koláčkem, se kterým jsme si zajachtili. Do Paříže jsme se pak vraceli autem, měli jsme ho odtud půjčené. Strávili jsme v ní dva dny, ale ta Paříž je taková... Samozřejmě jsou tam hezké věci k vidění, ale my spíš vyhledáváme přírodnější krásy.

Martin Trdla, v bílé kombinéze, těsně před skokem

Martin Trdla, v bílé kombinéze, těsně před skokem

Pak jste se podíval do Itálie, kde jste si zase zkusil base jumping...
Už tři roky zpátky jsem uskutečnil první base jumping, letos to byla taková fajn akce v Itálii, kdy jsme si zavzpomínali na Martina Trdla. Jela skupinka, která tam byla právě před třemi roky, kdy jsem skákal poprvé. Kromě Martina, bohužel. Jeli jsme si tam udělat hezký prodloužený víkend, užít si to a bylo to výborné.

No a rozptýlení - Martin Šonka a jeho freestylové létání. Jaké to bylo?
Masakr. Původně z toho mělo být asi deset minut letu, s tím, že mi to Martin ještě protáhl asi na patnáct. Chvíli mi půjčil i knipl do ruky, takže jsem si i sám mohl s letadlem něco zkusit. Ale pak mi dal trošku sodu. Udělal víceméně všechny prvky, které dělá v tom svém freestyleu, když závodí, což byl mazec. Když na to člověk není zvyklý, tak vám tam ten žaludek lítá od krku až po paty a je to hodně náročné.

Co bylo nejhorší?
Negativní přetížení, kdy se vám nahrne krev do hlavy, to je až dost nepříjemné. Celkově jde o dost intenzivních 15 minut, které jsem naštěstí přežil bez toho, abych někde odložil oběd, což by bylo nežádoucí. Dal jsem to, ale bylo to hodně drsné.

Spousta lidí omdlívá, když zažije poprvé v životě takové přetížení. Vám se to nestalo?
Omdlívá se při pozitivním přetížení, kdy krev jde z hlavy do nohou. Což se dá trochu ovlivnit, když člověk zatne svaly. Tak si krev udrží výš, ale pro nás netrénované je to nezvyk. Na druhou stranu já jsem nedocílil ani efektu černobílého vidění. Když se vám odkrvuje mozek, tak vidí nejprve tunelově, což je třeba při vysokých rychlostech i na motorce, člověk vidí jen dopředu. Pak to přejde do černobílé a pak až omdlíte. Toho jsem nedocílil, nebo možná Martin toho u mě nedocílil. Byl to úžasný zážitek, ale hrozně náročný.

Jaké největší přetížení jste zažil?
Asi 8 G, což už je docela dost.

V létě jste absolvoval i operaci nosní přepážky. Můžete už teď po letní přípravě říct, že vám to pomohlo?
Hodně lidí se mě ptá, jestli se mi dýchá líp. Zatím těžko říct, možná o trochu lepší to je, ale pořád je to dost subjektivní. Ještě jsem nebyl v pořádném zimním zápřahu, kdy jdete z teplého pokoje do zimy a naopak, kde sliznice trpí nejvíc. Doufám, že to bude fungovat a různé infekce se ode mě budou držet dál. Ale co je pro mě dobrá změna už teď, můžu si odfrknout, když jedu a mám plný nos, což předtím nešlo, to bych to měl všechno na bradě (smích).

Letní příprava byla dost jiná oproti minulým létům. Nebyli jste pouze v Pokljuce, ale lyžovali jste v Norsku, pak jste zkusili i Francii. Příjemná změna?
Chvilkama to bylo takové, že bych býval radši v Pokljuce, ale ne, bylo to fajn. V Norsku jsme si na začátku května ještě zalyžovali, což bylo zajímavé zpestření, Francie taky hezká. Faktem je, že ta soustředění jsou často tak náročná, že člověk vždycky váhá, jestli říct, že se mu tam líbilo nebo ne. Uvidíme s odstupem času, jestli ty tréninky byly tak efektivní, jak jsme si představovali.

Váš zdravotní stav?
Zatím letos držím.

Momentka z MČR v biatlonu na horských kolech v jabloneckých Břízkách, na snímku je Michal Šlesingr.
Biatlonista Michal Šlesingr
Michal Šlesingr září spokojeností. Do sbírky úspěchů si přidá zlato ze smíšené štafety na MS.

V létě si vyzkoušel i horské kolo. Bude se Michal Šlesingr usmívat i v letošní sezoně?

Loňská sezona byla ve vašem podání skvělá. Celkovým osmým místem ve Světovém poháru jste si vylepšil své maximum. Co čekat letos?
Loni to bylo takové uklidnění, že ještě nemusím ven. („Což je zvláštní, na to, jak jsi starý,“ přisadí si Gabriela Soukalová. „My chlapi s věkem zrajeme, víš,“ vrátí jí to Michal Šlesingr) Žádné cíle si před sezonou nedávám. Kdykoliv si nějaký dám, pak mě svazuje. Nedej bože, když se mi to nepodaří, tak jsem zase dole. Spíš uvidím, jak to půjde. Každý závod bude jiný a v každém závodě bude nová šance.

Oslo = Mekka lyžování i biatlonu. Bude to sezona světového šampionátu v Norsku?
Určitě je to vrchol, ale pro mě byl vždycky důležitý i Světový pohár, protože odráží vaši výkonnost po celou sezonu. Aby se ladilo na světový šampionát je spíš otázka pro trenéra. Natrénováno máme dobře, takže věřím, že ta sezona může být úspěšná.

Nebude vám chybět Světový pohár v Novém Městě? Přece jenom byl vyhlášený nejlepším pohárem v minulé sezoně, není škoda, že chybí?
Loňské Nové Město bylo tak úžasné, že to bude chybět nejenom mně, ale úplně všem. Mluvím i o zahraničních závodnících, kteří k tomu měli skvělé ohlasy. Na druhou stranu jsem se bavil s Jirkou Hamzou (šéf svazu biatlonu) a on si není jistý, jestli bychom byli schopni každoročně dělat takové super závody. A když to je každé dva roky, tak i pro fanouška jde o větší vzácnost a o to víc si ten svěťák užije. I my se máme na co těšit pro příští rok, k čemu tak trochu vzhlížet. Že se letos do Nového Města nepodíváme, mě až tak nemrzí, jsem z něj nabitý ještě od loňska.

Loni jste po mistrovství světa říkal, že jste si individuální medaili zasloužil. Letos tomu určitě nebude jinak. Bude medaile?
Já si ji zasloužím každý rok, akorát se mi to od roku 2007 dlouho nedaří, pokud nebudu počítat smíšenou štafetu. Ale ono se to obrátí. Biatlon holt dělá spousta lidí, všichni dřou a zaslouží si to úplně stejně. Asi si hodíme korunou.







Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze