Komu vlastně fandíte: Liberci, nebo Spartě?
Upřímně řečeno, jsem trochu rozpolcený. Odmalička mě to táhne ke Spartě, ale hokejistům Liberce fandím taky. Ale pokud jde o fotbal, tam mám úplně jasno: mým týmem je Sparta. Byl jsem dokonce trošku na vážkách, jestli jít do Liberce naživo na hokej, nebo doma v televizi koukat na fotbalovou Spartu ve Zlíně.
Jak probíhá finální příprava před startem biatlonové sezony?
Zrovna jsme přijeli ze slovinské Pokljuky, několik dní strávíme doma a uprostřed týdne zase odlétáme na závěrečnou přípravu do Finska. Tam budeme dvacet dní. Světový pohár startuje začátkem prosince v Pokljuce.
Udělal jste v přípravě nějaké zásadní změny?
Hlavní změnu do běžecké přípravy přinesl asistent trenéra Anders Magnus Bratli. Na trati je každý trénink, není to jako někdy dřív, kdy si k trati trenér odskočil ze střelnice. Teď je to fakt dril, Anders každý trénink něco natáčí a na něco nás upozorňuje.
Jak se před startem sezony vy osobně cítíte?
Je mi sedmadvacet a cítím na sobě, že přichází období, kdy si člověk může v tréninku přidat. Že jsem ve zlatém sportovním věku, kdy se dávky v přípravě snáší líp. První tři čtyři roky v kategorii mužů pro mě byly opravdu těžké, teď si s tréninkem člověk trochu víc hraje a je přitom schopen i dobře zregenerovat.
Jaká je nálada v mužské reprezentaci?
Tým se hodně změnil. Po minulé sezoně skončil Jarda Soukup, navíc odešla spousta mladých kluků. Vloni nás bylo čtrnáct a teď jen sedm.
Proč takové zúžení?
Pro všechny byly motivací olympijské hry v Koreji, ne všichni se tam ale dostali. Někteří mladí kluci se teď rozhodli jít do práce nebo studovat. Navíc si musíme říct, že ačkoli se svaz snaží naplno, pořád jsme malý sport a zabezpečit 14 platů sportovců není vůbec snadné.
Je i na tréninku znát, že vás je míň?
Určitě ano. Tým se okysličil, všichni chtějí makat, jsme na jedné vlně. Na rovinu: když nás bylo čtrnáct, ne všichni chtěli dřít nadoraz, a to pak tým ovlivňuje. Teď je před námi nový cyklus a naskočili kluci, kteří chtějí vydržet celé čtyři roky.
V tréninkovém centru v Jablonci máte k dispozici i speciální tréninkový pás na kolečkové lyže. Je to pro vás velká pomoc?
Pás jsme naplno využívali k funkčním vyšetřením, dá se na něm dobře testovat výkonnost. Teď na podzim ho využívám taky, protože se na něm dá simulovat výjezd, který není v okolí na silnici dostupný, nebo když venku prší, aby člověk nenastydl. V tom je pás velkou výhodou.
Minulou sezonu jste vyšperkoval olympijským stříbrem. Co chystáte na tu další?
To teď nelze předpovídat. Výsledkové cíle si nedávám. Mým cílem je stabilizovat svoji výkonnost a pracovat na odstranění nedostatků.
Netoužíte vyhrát závod Světového poháru, což se vám ještě nepodařilo?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ale to je automatická motivace každého sportovce. Vyhrávat chce každý. Někdy vám ale dobrý výkon stačí jen na desáté místo, jindy je z toho stříbrná medaile.
Očekáváte, že i další sezoně bude vládnout fenomenální Francouz Martin Fourcade?
Určitě bude pořád na špici. On moc dobře ví, co dělat, aby se tam udržel. Celý svět maká, aby se Fourcadovi přiblížil. Je to jen na nás ostatních, jestli se nám to povede.
V prosinci vás čeká Světový pohár v Novém Městě. To pro vás asi bude hodně důležitý závod...
Ano, Nové Město je jeden z vrcholů letošní sezony. Celkově už se každý v týmu začínáme těšit na start, příprava je dlouhá. Pokud jde o tréninky, závodní období už je trochu víc uvolněné.
