Před necelými třemi lety jste se rozhodl, že přejdete do kategorie nad sto kilogramů. Bylo to správný krok?
Co se týče kvalifikace na olympiádu, tak to bylo hodně dobré rozhodnutí. I kdyby se mi ve stovce dařilo sebevíc, tak přes Lukáše Krpálka bych nepostoupil. Jen je to těžší po fyzické stránce, protože musím držet váhu, aby mi nepadala a měl jsem alespoň sto dvacet kilo.
Ale původně jste se pral v kategorii do devadesáti kilogramů.
Míval jsem devadesát šest nebo sedm kilo, takže pro mě bylo těžké shazovat. Tak jsem zkusil plynule přejít do stovky. Když jsem pak zkusil kategorii nad sto kilogramů, tak se to nesetkalo s radostí trenérů, protože mi moc nevěřili. Chtěli, abych chodil stovku. Ale nakonec se to, myslím, povedlo, když teď bojuju o místo na olympiádě.
Asi nestačilo jenom jíst... Co všechno jste musel udělat, abyste tolik přibral?
Hodně mi pomohl Pavel Provázek, který nám dělá kondičního trenéra. Poradil mi, co jíst. Musel jsem začít jíst suplementy, proteiny, „bécéáčka“... Bez toho by nešlo, abych přibral. Navíc hrozně rád jím.
Jak moc?
Když vidím jídlo, tak sním všechno, i kdybych měl umřít. I kdybych si měl dát pět minut přestávku, tak prostě dojím. Nenechávám zbytky. Ale zase nesmím být moc tlustej na úkor svalů. To znamená, že jsem musel přibrat svalovou hmotu. Takže to ze začátku nebylo jednoduché - musel jsem upravit stravu a začít víc posilovat.
ProfilMichal Horák Narozen: 10. září 1987  |
Loni jste nabral body v olympijské kvalifikaci, ale pak jste onemocněl. Co vám bylo?
Byli jsme v Koreji na univerziádě a pak v Baku, kde jsem se cítil zničený. Špatně jsem spal. Z tréninku do tréninku jsem šel, jako bych vůbec neregeneroval. Nevědělo se, co mi je. Psychika šla do háje, protože jsem nemohl trénovat na sto procent, jak bych chtěl.
Co lékaři nakonec zjistili?
Měl jsem nějakou bakterii v žaludku, kterou má sice spousta lidí, ale u mě se nějak přemnožila. Měl jsem pauzu, během které to doktoři přeléčili. Ale když jsem zase začal trénovat, tak se mi vrátilo něco podobného. Asi je škoda, že jsem nemohl dostat větší prostor na odpočinek, kdy bych se z toho dostal úplně. Ale můj náskok v žebříčku se začal tenčit, jak jsem předtím čtyři měsíce netrénoval. Každopádně v poslední době se můj stav zlepšil o sto padesát procent. Doufám, že už je to pryč a já se naplno vrhnu do trénování.
Takže jste v tom nejhorším období netrénoval vůbec?
Víc než měsíc. Bral jsem léky a chodil jen na procházky.
Jak vám bylo, když jste přicházel o náskok v olympijské kvalifikaci?
Nebylo to jednoduché. Dokonce jsem to měsíc přestal úplně sledoval - na výsledky turnajů jsem se mrknul, ale na olympijský žebříček jsem nekoukal vůbec. Mrzelo mě to a byl jsem na sebe naštvaný.Chtěl jsem se vrátit do tréninku, ale nemohl jsem.
Teď už jste zase zpátky. Jaké cíle máte pro mistrovství Evropy, na kterém se představíte v sobotu?
Získat jakékoliv body do olympijské kvalifikace. Také bych rád konečně vyhrál svůj první zápas na mistrovství Evropy, protože to se mi zatím nepodařilo. A výzvou je dostat se alespoň do čtvrtfinále. A kdyby se zadařilo i tam a dostal se do semifinále... To by byl splněný sen.
To by znamenalo porazit Teddyho Rinera, který neprohrál od roku 2010 a ve Francii má podobné jméno jako třeba bývalý fotbalista Zinedine Zidane.
To by byl splněný sen mnoha judistů v kategorii nad sto kilogramů, co?
Dá se vůbec porazit?
Dá, ale nebylo by to jednoduché. Musel bych předvést výkon na dvě stě padesát procent, abych měl nějakou šanci. Nikdo není neporazitelný. Riner a jeho tým to mají zmáknuté tak, aby jezdil na minimum akcí a byl maximálně připravený. Aby se mu nestalo, že prohraje před olympiádou.
Když pomineme Rinera pro případné čtvrtfinále, tak jste s losem spokojený?
Celkem ano. Mohl jsem dostat výrazně horší los, i když i trochu lepší. Ale jsem spokojený. Zbytek se uvidí v sobotu na tatami.
V prvním kole narazíte na obrovitého Thormodura Jonssona z Islandu.
Islandská reprezentace jezdila jeden čas trénovat k nám do Prahy na Folimanku, takže se s ním znám. Dokonce jsem se s ním pral i na turnaji. Je velký, silný a rád posiluje. Dva roky zpátky jsem ho porazil v Tokiu. Ale bude to těžké, protože se na mě nahecuje. Nesmím udělat chybu a zkusit ho porazit na tresty.
A německý reprezentant Andre Breitbarth, který číhá v případném druhém kole?
S tím jsem se pral loni v Baku na soutěži týmů. Upadl jsem s ním půl minuty před koncem na wazari, což je druhé nejvyšší bodové ohodnocení techniky. Tehdy už jsem to nedohnal. Bylo by to otevřené. Uvidíme, jak se mi bude dařit v sobotu.
