Paradoxně tou jedinou ženou, kterou nejmladší účastnice finále Hrubá přeskočila, byla v Londýně ta úplně nejstarší: osmatřicetiletá Španělka Ruth Beitiaová, aktuální olympijská vítězka z Ria, která se dovede tak krásně usmívat, i když právě vypadla ze soutěže.
„Když si vezmu, že by Beitiaová mohla být mojí mamkou, tak je to vtipné,“ usmála se mladičká Češka. „Ale zároveň je úžasné, že dokáže být i v tolika letech ve finále mistrovství světa.“
Kdyby Hrubá vydržela skákat stejně dlouho (a dobře) jako Beitiaová, mohla by startovat na mistrovství světa ještě v roce 2035.
A víte co? Vůbec jí tahle představa nepřipadá šílená. Naopak. „Krásná představa to je,“ reagovala. „Doufám, že to jednou bude i pravda. Když mi zdraví vydrží, proč by se to nemohlo stát.“
Zkušenost z Londýna 2017 by jí tak mohla s jistou dávkou nadsázky prospět i v Dauhá 2019, v Eugene 2021 a na sedmi následujících a dosud nikomu nepřidělených šampionátech, které se do roku 2035 uskuteční.
„Užila jsem si to finále,“ ujišťovala v Londýně.
Původně mělo být jeho základní výškou dokonce 188 centimetrů, výš než kdykoliv v minulosti. Michal Pogány, kouč Hrubé, ale například také německá výprava argumentovali u technického delegáta, že takový základ je nepřiměřeně vysoký.
Nakonec byli vyslyšeni.
„Já jsem si nejdřív říkala, že mi nevadí, když bude základ 188, ale při rozeskakování jsem byla nakonec ráda, že to sundali na 184, ačkoliv i s těmi 188 bych se prostě musela poprat,“ vykládala gymnazistka Hrubá. „Ale je to mé první světové finále mezi seniory, tak mi ho chtěl trenér asi trochu ulehčit. Běžně bývá základní výška ve finále 183 až 185, těch plánovaných 188 bylo opravdu nečekaných.“
Napoprvé poté 184 centimetrů překonala, napodruhé i 188. Na další postupné výšce 192 už visela nad propastí, ale třetím pokusem se zachránila.
„Naběhla jsem do toho, co nejvíc to šlo. Dala jsem správně nohu, tak mě to dobře koplo a skočila jsem,“ popisovala.
Až 195 centimetrů už bylo nad síly slečny Hrubé. „S trenérem se podíváme na nějaké skoky, rozebereme si to, příště to může vyjít,“ věřila. Třeba už na dalších závodech nemusí být nepřekonatelná ani tato výška. Chystá se na mítink do Varšavy, pak na finále Diamantové ligy v Bruselu.
„Říkala jsem si: Když těch 195 skočíš, budeš v první desítce na světě. Ale i jedenácté místo je úspěch vzhledem k tomu, kolik mi je let a že mám snad všechno před sebou.“
V mládežnických kategoriích už má na kontě zlato z letošního mistrovství Evropy juniorů i z předloňského mistrovství světa do 17 let. Navrch i stříbro z mistrovství světa juniorů v roce 2014, které vyválčila v pouhých šestnácti letech.
Není tedy divu, že už dnes předurčují Michaelu Hrubou, někdejší cyklistku a plavkyni, do role tahounky budoucí české atletické reprezentace, tedy do pozice ženy, která by jednou měla navázat na současné úspěchy Barbory Špotákové či Zuzany Hejnové.
Je jí 19 let a ve finále porazila o 19 let starší OH vítězku Beitiaovou. Míša Hrubá povídá: Já vím, že se v budoucnu ode mě medaile čekají. https://t.co/haT3ngNppK
Ale to jí nemusíte připomínat. Je si toho dobře vědoma.
„Ti nejlepší v současné české atletice jsou, když to řeknu blbě, všichni starší,“ pronesla. „Mladá generace teď musí nastoupit. Je tu Anežka Drahotová, jsem tady snad i já, jsou tu další, co měli medaile na juniorském mistrovství Evropy. Takže ta nová generace, která bude zase bojovat o medaile, u nás existuje.“
A co plánuje konkrétně ona sama? Třeba už za dva roky v Dauhá o ty medaile může bojovat?
„Třeba už tam,“ ujistila s úsměvem.
