„Se Zdenem Chárou mě ještě nikdo nesrovnával,“ překvapí vytáhlého blonďáka Fuska nové propojení s 206centimetrovým hokejistou. Avšak rád by si na ně uvykl. A ještě raději by na ně nechal uvyknout sportovní svět. „Vlastně bych s ním mohl mít něco společné. Minimálně to, že bych byl nejvyšší hráč v lize.“
O jednom velkém ALE mladší z obou krajanů moc dobře ví: „Ale než budu moct o sobě něco takového říct, je přede mnou ještě hodně práce.“
Jedenadvacetiletý čahoun nyní pod koši a nad koši nijak zvlášť neoslňuje. V belgickém Charleroi si vyzkoušel Ligu mistrů, ovšem na hřiště se dostával sporadicky. Šancí zahrát si víc je nedávný odchod Kevina Tumby do španělské Murcie.
„Belgická liga je velice dobrá a já si v Charleroi nijak nestěžuju. Jediná věc mě mrzí. Že nehraju víc,“ otevírá zrádné téma své aktuální vytíženosti. „Na začátku sezony jsem byl měsíc a půl zraněný a všeobecně nedostávám moc času na hřišti,“ popisuje.
V Belgii se neprosadí a myslí si na NBA? Svatokrádež! Než se začít takhle čílit, je radno si uvědomit rozdíly ve fyzickém vývoji jednotlivých hráčů. Za aktuální výkony má možná Fusek u skautů špatné známky. Ty dobré sbírá jinak.
Pokud si Fuska některý z týmů NBA v letošním draftu - patrně ve druhém a zároveň posledním kole - vybere, pak jako dlouhodobý projekt.
Aby jednou slovenský gigant uspěl, musí zlepšit všechno.
Může se to podařit, přestože vývoj ve světovém basketbalu Michaelu Fuskovi nepřeje. Loni na sjezdu evropských nadějí v italském Trevisu mu naměřili 223 centimetrů. Bez bot. Vyššího hráče na soupiskách NBA ani nezkoušete hledat.
Doby, kdy 231centimetrový Gheorghe Muresan dával přes 10 bodů na utkání, jsou pryč. Podkošové kralování výjimečného Jaa Minga také. Muži Fuskových parametrů obvykle zaostávají za rychlostí současného basketbalu.
Ale nemusí to být pravda vždycky.
Fusek sprintersky převyšuje řadu menších borců a může se pochlubit skoro osmdesáticentimetrovým výskokem. To znamená, že se dovede vyšroubovat nad obroučku stejně vysoko, jako to zamlada zvládali Dwight Howard či JaVale McGee. Hluboko pod ním zůstávají Hassan Whiteside, Rudy Gobert nebo jeden z Fuskových basketbalových vzorů DeAndre Jordan.
Jsme-li u jména DeAndre Jordan, berte to jako důkaz, že mladý Slovák je ve svých ambicích docela rozumný. Dobře tuší, že body mu dnes na konto snadno naskakovat nebudou. Dostane se k „jordanovským“ smečím z obrovské výšky a měl by stále a znovu pilovat šestky.
Fuskovým hlavním cílem bude vyniknout při defenzivě. „Chci být nejlepším doskakovačem a blokařem mezi evropskými hráči v NBA,“ naplánoval si sice odvážně, zato vcelku realisticky.
KTERÝ Z NICH TO ASI JE. Kádr belgického Charleroi - Michael Fusek vysoko ční nad své spoluhráče.
Pro svou hru si Fusek vybral několik vzorů. „Sleduju a učím se nejen od DeAndreho, ale taky od dalších hráčů, ať už je to Tim Duncan, Steven Adams nebo Kristaps Porzingis,“ vybírá hodně pestré spektrum - od etalonu pivotmanské kvality Duncana přes novozélandského brouska Adamse až po Fuskovi nápadně podobného Porzingise, který při 221 centimetrech udivuje současnou NBA svou šikovností (nejen) při střelbě.
„Momentálně je pro mě Kristaps největší vzor. Chvilku jsem si proti němu už zahrál, když jsme se s Charleroi utkali se španělskou Sevillou. Americký styl mu vyhovuje víc než ten evropský. Jsme na tom podobně fyzicky i pohybově,“ tvrdí Fusek.
Ale pokud je řeč o všem, na čem musí Michael Fusek pracovat, basketbalové dovednosti jdou stále ještě stranou.
On musí vyspět. Posílit. Přibrat.
Fyzická příprava Michaela Fuska přes léto 2015:
Ještě nedávno měl při svých málokdy vídaných centimetrech žalostných 88 kilogramů. Během pár měsíců si polepšil, nedávno udával 102 kilo. To je však stále málo.
Úkolem je posunout kolečko váhy k číslům 110 či 115.
Cvičit a jíst, cvičit a zase jíst
„Michael už má za sebou velice náročnou individuální přípravu ve Spojených státech. Ve dvou půlročních cyklech pracoval na větší síle a obecně na své tělesné váze. Díky kombinaci individuálních tréninků a nových stravovacích návyků se postupně rozvíjí,“ popisuje hráčský agent Phillip Parun poslední dvě léta svého slovenského klienta.
„S nárůstem tělesné hmoty jsem měl dlouho problémy, ale s pomocí atletického trenéra Blaira O’Donovana jsem se dokázal hodně posunout. Trenér O’Donovan mě toho naučil hodně o tom, jak jíst správně. Je to velká změna. S kily jsem si zvedl taky sebevědomí a i během sezony se snažím co nejvíc posilovat a uhlídat, co všechno jím,“ dodává Fusek.
V praxi to znamená opak toho, co platí pro většinu populace. Spolu s centimetry dostal mladý Slovák do vínku také superspalování. „Jím vlastně každou hodinu. Kdybych to nedělal, okamžitě hubnu,“ vysvětluje.
Michael Fusek na individuálním tréninku v Charleroi, nezahálel ani o Vánocích
Fusek je stále ještě velkou neznámou evropských palubovek, na svém jménu však významně zapracoval už loni. Zmiňovaná účast na setkání basketbalových nadějí v Trevisu mu získala titul nejlepšího pivota mezi účastníky.
Poradí maminka i Petruška
Nejpozději v ten moment se stal pro Slovensko nadějí číslo jedna na obnovení hodně povadlé basketbalové tradice. Zkušenosti se mu snaží předávat Richard Petruška, kdysi pivot Houstonu Rockets z vítězné sezony 1993/94, dnes trenér na prestižní Canarias Basketball Academy (CBA).
A když jsme u hlavních rádců Michaela Fuska, nad jeho kariérou stále bdí maminka. „Také hrála basketbal profesionálně, na Slovensku v týmech Slovan Bratislava a Ružomberok, pak v Rakousku. Je jasné, že mi má co říct,“ zmiňuje Michael svůj první vzor, který mu předával nejen geny.
Cesta ze západoslovenského Záhoří k basketbalovému vrcholu však nezačala u kolébky, rýsuje se až s Michaelovým přechodem ze základní na střední školu.
„S basketbalem jsem začínal v osmi, ale až do patnácti byl pro mě jen zábavou po škole. Pak jsem začal mít basket doopravdy rád a uvědomil si, že chci víc než být součástí malého slovenského klubu,“ vzpomíná odchovanec bratislavské Karlovky.
Vsadil na sbírání zkušeností za hranicemi. Chvíli šel po stopách Jana Veselého, když působil v BCM Ostrava. Angažmá v italské Bielle nevyšlo, v belgickém Charleroi si místní činovníky získal.
Kde se do něj zamilují příště?
Nástupci Petrušky a bratrů RančíkůSlovenský basketbal nedostatkem vysokých mužů netrpí Mezi slovenskými pivoty do 23 let je 223centimetrový Michael Fusek tím nejvyšším a nejnadějnějším, ale na úspěšnou kariéru, kterou by se alespoň přiblížili Richardu Petruškovi či bratrům Martinu a Radoslavu Rančíkovým, může pomýšlet několik jeho krajanů. Není bez zajímavosti, že všichni níže zmiňovaní zvolili studium na americké univerzitě - a všichni na něj zamířili z akademie CBA. Boris Bojanovský (23 let, 217 cm) Vladimír Brodzianský (22 let, 211 cm) Michal Čekovský (22 let, 216 cm) Jakub Petráš (22 let, 211 cm) Norbert Janíček (20 let, 211 cm) Patrik Boloz (20 let, 221 cm) |
