Hodinový závod v Hlinsku dokončil Boroš doslova o nos přes vítězem Toi Toi Cupu Tomášem Paprstkou.
„Říkal jsem už před závodem, že do něj jdu pro titul. Po těch druhých místech jsem toho už měl dost. Chtěl jsem si taky vyzkoušet, jaké to je, zvítězit,“ řekl Boroš. „Už mi je teplo, takže bude čas o tom přemýšlet,“ poznamenal ještě k premiérovému triumfu.
Bylo pro vás hodně těžké odolávat na čele dvojici kolínských protivníků?Prakticky celou dobu jste jezdili pohromadě.
Nevzdával jsem to, i když kluci na tom v technice asi byli o něco líp. Nejelo se mi nějak extra dobře, zvykám si na nové kolo a řazení. Nebylo to úplně stoprocentní, ale dokázal jsem to. Jezdím na tom teprve týden, takže to nebylo ono.
Přišla na vás i nějaká krize?
To ne, ale byli na mě dva, což jim dávalo výhodu. Pokoušel jsem se pozici hlídat, co to šlo, i jim odjet, ale v tom mrazu to nebylo vůbec jednoduché. Byly trochu extrémní podmínky. Neměl jsem takovou extra formu, abych dojel do cíle sám a mohl si to víc užít. Ale dres pro mistra je, jsem spokojený.
Která pasáž trati byla nejobtížnější?
Těžko říct, koncentrace musela být stále stejná na celém okruhu. Na sněhu to klouzalo, takže jsme si víceméně nikde neodpočali.
Bolel ten titul? S pronásledovateli jste podstoupil i souboj na lokty.
Byl to závod, každý to zkoušel. Regulérní, já proti tomu nic nemám.
