Heat v sezoně 2004/2005 jen o chloupek utekl postup do finále NBA. Ve finále Východní konference měli Detroit doslova "na lopatě", ale zranění Dwyanea Wadea zmařilo jejich naděje. Když se vezme v úvahu, že zdravotně nebyla zdaleka v pořádku ani druhá superhvězda týmu Shaquille O´Neal, zdálo se, že není třeba v týmu zase tolik měnit, a hlavní je jen mít zdravý tým.
Prezident týmu Pat Riley byl ale jiného názoru. V létě zorganizoval trejd 13 hráčů z 5 týmů (největší v historii NBA) a do Miami přivedl trojici zkušených veteránů Antoina Walkera, Jasona Williamse a Jamese Poseyho - tedy vesměs výborné hráče, kteří ale ve svých bývalých působištích zdaleka nepatřili k bezproblémovým.
To samé lze říct i Garym Paytonovi, který podepsal s Miami smlouvu. Navíc Heat v trejdu přišli o dvojici Eddie Jones a Damon Jones, tedy hráče základní pětky, kteří po celou sezonu odváděli velmi dobré výkony.
Riley však zjevně viděl to, co ostatní ne - že jeho tým dosáhl možná dokonce víc, než na co měl. Rozhodně se nečekalo, že oba Jonesové budou hrát tak dobře, a to samé se dalo říct i o Udonisi Haslemovi či Christianu Laettnerovi. Také se nedalo čekat, že Shaq bude mít znovu další "MVP sezonu."
Velmi kontroverzní byla také změna kouče krátce po začátku sezony. Riley dlouho odmítal spekulace, že se chce vrátit na trenérskou lavičku, a tvrdil, že Stan Van Gundy má své místo jisté. Jenže ve chvíli, kdy se týmu během zranění O´Neala (kotník) nedařilo, Van Gundy najednou oznámil, že odstupuje ze své funkce, protože chce trávit víc času s rodinou (?!).
Ať už to bylo jakkoli, je jisté, že Riley musel vidět, že hráči jako O´Neal, Mourning, Payton a další budou více respektovat a "poslouchat" někoho, komu se prsteny šampiona ani nevejdou na jednu ruku. To se také potvrdilo, i když "chemii" v týmu to nepomohlo okamžitě.
Po Shaqově návratu a pod Rileyho taktovkou šly výkony Miami nahoru, ale tým nakonec vyhrál "jen" 52 zápasů, což bylo o 7 méně než o rok dřív. Dwyane Wade byl sice znovu famózní, ale Shaq a Payton naopak hráli jako hráči silně za zenitem, Walker a Posey jako by nemohli do týmu pořádně zapadnout a Williamse trápily problémy s koleny.
Na druhou stranu je třeba říct, že Heat po celou sezonu velmi dobře bránili a během února a března dosáhli bilance 18/5 (!), což trochu zaniklo, protože závěr základní části vypustili.
V play-off nebyly výkony Heat zpočátku ani trochu přesvědčivé - Chicago (41/41 v základní části) je v prvním kole pořádně potrápilo a New Jersey dokonce jasně vyhrálo první zápas semifinále konference na jejich palubovce. Pak se ale najednou všechno změnilo jako mávnutím kouzelného proutku.
Shaq potrvdil, že skutečně dokáže načasovat formu na play-off, proti Bulls zaznamenal v klíčovém utkání série 30 bodů a 20 doskoků a dominoval i proti Nets a Detroitu. James Posey náhle hrál o třídu lépe než dosud, Payton s Walkerem potlačili svá ega a dávali všechno ve prospěch týmu, Williams byl schopen pomoct týmu navzdory bolestem kolena a Alonzo Mourning si dokázal uchovat dostatek sil na nejdůležitější zápasy, přestože během zranění Shaqa hrál určitě víc minut, než chtěl.
Heat dokázali čtyřikrát za sebou porazit Nets a přesvědčivě postoupili do finále konference, kde překvapivě jasně přehráli nejvýše nasazený, ale náhle se trápící Detroit. Ve finále pak Miami dvakrát dostalo výprask na palubovce favorizovaného Dallasu a ve třetím utkání už prohrávalo o 13 bodů ve 4.čtvrtině, ale Wade předvedl neuvěřitelný závěr a Mavericks si nechali klíčové vítězství proklouznout mezi prsty.
Heat se z této koncovky dokonale poučili. Až dosud totiž Heat hráli především "přes" Shaquillea O´Neala a proti Dallasu tahle taktika nefungovala. Jenže když Wade začal brát hru daleko víc na sebe, Mavericks náhle neměli žádnou odpověď.
Wade v posledních čtyřech zápasech finále zaznamenal 4 nejlepší střelecké výkony play-off (Miami všechny tyto zápasy vyhrálo), zatímco O´Neal byl v ofenzívě až "druhou volbou". Miami zaznamenalo v prvních dvou zápasech finále jen 80 a 85 bodů, ale v dalších čtyřech 98, 98, 101 a 95.
Zajímavé bylo, že Riley po druhém utkání odpověděl na dotaz novinářů ohledně většího využívání Wadea v ofenzívě tak, že když je Wade během zápasu u míče padesátkrát a víc, Heat většinou prohrávají - což naznačuje, že právě to vlastně bylo důvodem těchto proher.
Skutečnost byla ale trochu jiná - když byl Wade u míče takhle často, bylo to obvykle proto, že byl buď O´Neal zraněný anebo Heat prostě hráli špatně a prohrávali velkým rozdílem, takže se Wade pokoušel sám proti všem ještě se zápasem něco udělat. Je jasné, že v takových připadech Heat neměli zrovnou dobrou bilanci. Změna filozofie pak jednoznačně dovedla Miami k titulu.
Pokud jde o sezonu jako celek, Heat byli šestí v efektivitě útoku a devátí v efektivitě obrany. Měli druhé nejlepší procento střelby z pole, ale naopak druhé nejhorší šestky, když je ke dnu pochopitelně táhla (ne)úspěšnost O´Neala. Zajímavé je, že Heat nestříleli víc šestek než jiné týmy, ačkoli se občas zdálo, že Wade i Shaq tráví celý zápas jen na čáře trestného hodu. Ostatní hráči byli faulováni tak málo, že se to téměř vykompenzovalo.
Pokud jde o obranu, tak nejvýstižnější slovo je solidní. Heat nijak neriskovali (až 29. v lize v počtu ztrát soupeřů), ale byli vůbec nejlepší v lize v obranném doskakování (Shaq, Mourning, Haslem, Posey).
Zajímavé je také to, že ačkoli Heat byli nejstarším týmem ligy, zdaleka nehráli pomalu a byli v "tempu hry" 12.v lize - což je o to překvapivější, že to vůbec nebyl Rileyho styl v poslední době. V posledních sedmi sezonách, kdy Miami koučoval (i ve čtyřech v New Yorku), byly jeho týmy vždy mezi pěti "nejpomalejšími." Rileyho tým hrál naposledy takhle "rychle" v sezoně 1987/88 (Lakers), co bylo naposledy, kdy získal titul.
V posledních letech se ukazuje, že týmy, které hrají vyloženě pomalu, jen zřídkakdy získávají titul - výjimkou je v podstatě jen Detroit z roku 2004.
ZMĚNY V KÁDRU:
Jednoduše řečeno - v podstatě žádné. Jestli se kdy někomu podařilo neměnit vítězný tým, tak jsou to letošní Heat.
1. Prodloužení smlouvy s Alonzem Mourningem.
Hodně lidí očekávalo, že Mourning po zisku titulu ukončí kariéru, ale překvapivě souhlasil s prodloužením smlouvy. Peníze nejsou pro Mourninga v tuto chvíli rozhodující, takže Heat "pomohl" a přistoupil na dvouletou smlouvu za zhruba 5 půl milionu dolarů (dohromady), což je vzhledem k jeho kvalitám pro Miami velmi dobrá "koupě".
Jeho problémy s ledvinami zůstávají velkou starostí a Heat musí pečlivě hlídat jeho odehrané minuty, ale stále zůstává jednoznačně nejlepším "náhradním" pivotem ligy, tedy takovým, který nehraje v základní pětce nějakého týmu.
2. Prodloužení smlouvy s Garym Paytonem.
U Garyho Paytona je situace trochu jiná. Určitě výrazně pomohl Miami k titulu tím, že trefil několik klíčových košů v koncovkách, ale ve stínu toho se dá lehce pozapomenout, že se jinak nebyl schopen během play-off prosadit a jeho zenit výkonnosti je skutečně daleko ve zpětném zrcátku. Nebylo by velkým překvapením, kdyby tuto sezonu v Miami nedohrál a byl vytrejdován.
3. Ukončení smlovy s Derekem Andersonem.
Anderson chtěl hrát a cítil, že v Miami nemá šanci, takže nabídl Miami obchod, který nemohlo odmítnout. Heat vykoupili velice levně jeho poslední rok kontraktu a ušetřili zhruba 2 miliony dolarů. Andersonův odchod by mohl také znamenat několik minut navíc pro Dorella Wrighta, který už nemůže zpět do NBDL.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Soudržnost. Samozřejmě, že Wade a Shaq jsou skvělí hráči, ale pokud jde o zbytek týmu, v play-off dokázal být jako celek lepší, než pouhý "součet" jeho částí. Chemie týmu byla před začátkem loňské sezony a i v jejím průběhu dlouho velkým otazníkem, ale Heat rozhodně překvapili především v obraně.
Dokonce i hráči jako Walker či Williams přispěli k tomu, že Miami bylo velmi odolným týmem, a klobouk dolů předtím, jak Riley dokázal z "relativně" průměrných obránců sladit dohromady skvěle bránící tým.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Věk. Riley je rozhodně koučem, který věří veteránům, ale u takhle "starých" týmů je nebezpečí, že jejich výkonnost může jít dolů velice rychle. Wade (a také Haslem) je sice na vrcholu sil, ale z ostatních důležitých hráčů je nejmladší Posey, kterému bude v lednu 30 let.
O´Nealovi je 34 a jeho zdravotní problémy přibývají, Mourningovi je 36 hraje s transplantovanou ledvinou, Paytonovi je dokonce 38. V podstatě jediným, kdo bude pravděpodobně lepším hráčem než vloni, je Wade. Ne všichni ostatní půjdou s výkony dolů, ale někteří téměř jistě ano.
LETOŠNÍ SEZONA
Tenhle tým už jeden titul vyhrál a nedá se vyloučit, že by to mohl dokázat znovu - obzvlášť protože na východě je přece jen cesta do finále o něco snazší a proti Dallasu, San Antoniu či dalším týmům to může být znát. Rozhodně ta cesta ale bude pro Miami těžší než vloni.
Sebeuspokojení je prvním nepřítelem, a to neplatí jen o samotných hráčích. Vedení klubu se nepokusilo tým nijak vylepšit a to je trochu nebezpečný tah - oživit potřebují dokonce i ty nejlepší týmy.
Dalším problémem je stárnutí týmu a to, zda se podaří Dwyana Wadea udržet při jeho velmi náročném stylu hru udržet zdravého.
Miami má určitě šanci znovu vyhrát Východní konferenci, ale existuje důvod, proč se v posledních pěti letech se šampioni střídali a nikomu se nepodařilo obhájit titul. Předčit všech 29 skvělých týmů dvakrát za sebou a projít nesmírně náročnou sezonou, která obsahuje více než 100 zápasů, to je velice nesnadné. Tým, kterému se to podaří, musí být skutečně dominantní.
Heat jsou výborný tým, ale dominantní je v souvislosti s nimi přece jen silné slovo. Určitě budou patřit k favoritům, ale v sázkových kancelářích jasným číslem 1 nebudou.
PŘEDPOKLÁDÁNÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Jason WILLIAMS
Dwyane WADE
Antonie WALKER
Udonis HASLEM
Shaquille O´NEAL
Prezident týmu Pat Riley byl ale jiného názoru. V létě zorganizoval trejd 13 hráčů z 5 týmů (největší v historii NBA) a do Miami přivedl trojici zkušených veteránů Antoina Walkera, Jasona Williamse a Jamese Poseyho - tedy vesměs výborné hráče, kteří ale ve svých bývalých působištích zdaleka nepatřili k bezproblémovým.
To samé lze říct i Garym Paytonovi, který podepsal s Miami smlouvu. Navíc Heat v trejdu přišli o dvojici Eddie Jones a Damon Jones, tedy hráče základní pětky, kteří po celou sezonu odváděli velmi dobré výkony.
Riley však zjevně viděl to, co ostatní ne - že jeho tým dosáhl možná dokonce víc, než na co měl. Rozhodně se nečekalo, že oba Jonesové budou hrát tak dobře, a to samé se dalo říct i o Udonisi Haslemovi či Christianu Laettnerovi. Také se nedalo čekat, že Shaq bude mít znovu další "MVP sezonu."
Velmi kontroverzní byla také změna kouče krátce po začátku sezony. Riley dlouho odmítal spekulace, že se chce vrátit na trenérskou lavičku, a tvrdil, že Stan Van Gundy má své místo jisté. Jenže ve chvíli, kdy se týmu během zranění O´Neala (kotník) nedařilo, Van Gundy najednou oznámil, že odstupuje ze své funkce, protože chce trávit víc času s rodinou (?!).
Ať už to bylo jakkoli, je jisté, že Riley musel vidět, že hráči jako O´Neal, Mourning, Payton a další budou více respektovat a "poslouchat" někoho, komu se prsteny šampiona ani nevejdou na jednu ruku. To se také potvrdilo, i když "chemii" v týmu to nepomohlo okamžitě.
Po Shaqově návratu a pod Rileyho taktovkou šly výkony Miami nahoru, ale tým nakonec vyhrál "jen" 52 zápasů, což bylo o 7 méně než o rok dřív. Dwyane Wade byl sice znovu famózní, ale Shaq a Payton naopak hráli jako hráči silně za zenitem, Walker a Posey jako by nemohli do týmu pořádně zapadnout a Williamse trápily problémy s koleny.
Na druhou stranu je třeba říct, že Heat po celou sezonu velmi dobře bránili a během února a března dosáhli bilance 18/5 (!), což trochu zaniklo, protože závěr základní části vypustili.
V play-off nebyly výkony Heat zpočátku ani trochu přesvědčivé - Chicago (41/41 v základní části) je v prvním kole pořádně potrápilo a New Jersey dokonce jasně vyhrálo první zápas semifinále konference na jejich palubovce. Pak se ale najednou všechno změnilo jako mávnutím kouzelného proutku.
Shaq potrvdil, že skutečně dokáže načasovat formu na play-off, proti Bulls zaznamenal v klíčovém utkání série 30 bodů a 20 doskoků a dominoval i proti Nets a Detroitu. James Posey náhle hrál o třídu lépe než dosud, Payton s Walkerem potlačili svá ega a dávali všechno ve prospěch týmu, Williams byl schopen pomoct týmu navzdory bolestem kolena a Alonzo Mourning si dokázal uchovat dostatek sil na nejdůležitější zápasy, přestože během zranění Shaqa hrál určitě víc minut, než chtěl.
Heat dokázali čtyřikrát za sebou porazit Nets a přesvědčivě postoupili do finále konference, kde překvapivě jasně přehráli nejvýše nasazený, ale náhle se trápící Detroit. Ve finále pak Miami dvakrát dostalo výprask na palubovce favorizovaného Dallasu a ve třetím utkání už prohrávalo o 13 bodů ve 4.čtvrtině, ale Wade předvedl neuvěřitelný závěr a Mavericks si nechali klíčové vítězství proklouznout mezi prsty.
Heat se z této koncovky dokonale poučili. Až dosud totiž Heat hráli především "přes" Shaquillea O´Neala a proti Dallasu tahle taktika nefungovala. Jenže když Wade začal brát hru daleko víc na sebe, Mavericks náhle neměli žádnou odpověď.
Wade v posledních čtyřech zápasech finále zaznamenal 4 nejlepší střelecké výkony play-off (Miami všechny tyto zápasy vyhrálo), zatímco O´Neal byl v ofenzívě až "druhou volbou". Miami zaznamenalo v prvních dvou zápasech finále jen 80 a 85 bodů, ale v dalších čtyřech 98, 98, 101 a 95.
Zajímavé bylo, že Riley po druhém utkání odpověděl na dotaz novinářů ohledně většího využívání Wadea v ofenzívě tak, že když je Wade během zápasu u míče padesátkrát a víc, Heat většinou prohrávají - což naznačuje, že právě to vlastně bylo důvodem těchto proher.
Skutečnost byla ale trochu jiná - když byl Wade u míče takhle často, bylo to obvykle proto, že byl buď O´Neal zraněný anebo Heat prostě hráli špatně a prohrávali velkým rozdílem, takže se Wade pokoušel sám proti všem ještě se zápasem něco udělat. Je jasné, že v takových připadech Heat neměli zrovnou dobrou bilanci. Změna filozofie pak jednoznačně dovedla Miami k titulu.Pokud jde o sezonu jako celek, Heat byli šestí v efektivitě útoku a devátí v efektivitě obrany. Měli druhé nejlepší procento střelby z pole, ale naopak druhé nejhorší šestky, když je ke dnu pochopitelně táhla (ne)úspěšnost O´Neala. Zajímavé je, že Heat nestříleli víc šestek než jiné týmy, ačkoli se občas zdálo, že Wade i Shaq tráví celý zápas jen na čáře trestného hodu. Ostatní hráči byli faulováni tak málo, že se to téměř vykompenzovalo.
Pokud jde o obranu, tak nejvýstižnější slovo je solidní. Heat nijak neriskovali (až 29. v lize v počtu ztrát soupeřů), ale byli vůbec nejlepší v lize v obranném doskakování (Shaq, Mourning, Haslem, Posey).
Zajímavé je také to, že ačkoli Heat byli nejstarším týmem ligy, zdaleka nehráli pomalu a byli v "tempu hry" 12.v lize - což je o to překvapivější, že to vůbec nebyl Rileyho styl v poslední době. V posledních sedmi sezonách, kdy Miami koučoval (i ve čtyřech v New Yorku), byly jeho týmy vždy mezi pěti "nejpomalejšími." Rileyho tým hrál naposledy takhle "rychle" v sezoně 1987/88 (Lakers), co bylo naposledy, kdy získal titul.
V posledních letech se ukazuje, že týmy, které hrají vyloženě pomalu, jen zřídkakdy získávají titul - výjimkou je v podstatě jen Detroit z roku 2004.
ZMĚNY V KÁDRU:
Jednoduše řečeno - v podstatě žádné. Jestli se kdy někomu podařilo neměnit vítězný tým, tak jsou to letošní Heat.
1. Prodloužení smlouvy s Alonzem Mourningem.
Hodně lidí očekávalo, že Mourning po zisku titulu ukončí kariéru, ale překvapivě souhlasil s prodloužením smlouvy. Peníze nejsou pro Mourninga v tuto chvíli rozhodující, takže Heat "pomohl" a přistoupil na dvouletou smlouvu za zhruba 5 půl milionu dolarů (dohromady), což je vzhledem k jeho kvalitám pro Miami velmi dobrá "koupě".
Jeho problémy s ledvinami zůstávají velkou starostí a Heat musí pečlivě hlídat jeho odehrané minuty, ale stále zůstává jednoznačně nejlepším "náhradním" pivotem ligy, tedy takovým, který nehraje v základní pětce nějakého týmu.
2. Prodloužení smlouvy s Garym Paytonem.
U Garyho Paytona je situace trochu jiná. Určitě výrazně pomohl Miami k titulu tím, že trefil několik klíčových košů v koncovkách, ale ve stínu toho se dá lehce pozapomenout, že se jinak nebyl schopen během play-off prosadit a jeho zenit výkonnosti je skutečně daleko ve zpětném zrcátku. Nebylo by velkým překvapením, kdyby tuto sezonu v Miami nedohrál a byl vytrejdován.
3. Ukončení smlovy s Derekem Andersonem.
Anderson chtěl hrát a cítil, že v Miami nemá šanci, takže nabídl Miami obchod, který nemohlo odmítnout. Heat vykoupili velice levně jeho poslední rok kontraktu a ušetřili zhruba 2 miliony dolarů. Andersonův odchod by mohl také znamenat několik minut navíc pro Dorella Wrighta, který už nemůže zpět do NBDL.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Soudržnost. Samozřejmě, že Wade a Shaq jsou skvělí hráči, ale pokud jde o zbytek týmu, v play-off dokázal být jako celek lepší, než pouhý "součet" jeho částí. Chemie týmu byla před začátkem loňské sezony a i v jejím průběhu dlouho velkým otazníkem, ale Heat rozhodně překvapili především v obraně.
Dokonce i hráči jako Walker či Williams přispěli k tomu, že Miami bylo velmi odolným týmem, a klobouk dolů předtím, jak Riley dokázal z "relativně" průměrných obránců sladit dohromady skvěle bránící tým.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Věk. Riley je rozhodně koučem, který věří veteránům, ale u takhle "starých" týmů je nebezpečí, že jejich výkonnost může jít dolů velice rychle. Wade (a také Haslem) je sice na vrcholu sil, ale z ostatních důležitých hráčů je nejmladší Posey, kterému bude v lednu 30 let.
O´Nealovi je 34 a jeho zdravotní problémy přibývají, Mourningovi je 36 hraje s transplantovanou ledvinou, Paytonovi je dokonce 38. V podstatě jediným, kdo bude pravděpodobně lepším hráčem než vloni, je Wade. Ne všichni ostatní půjdou s výkony dolů, ale někteří téměř jistě ano.
LETOŠNÍ SEZONA
Tenhle tým už jeden titul vyhrál a nedá se vyloučit, že by to mohl dokázat znovu - obzvlášť protože na východě je přece jen cesta do finále o něco snazší a proti Dallasu, San Antoniu či dalším týmům to může být znát. Rozhodně ta cesta ale bude pro Miami těžší než vloni.
Sebeuspokojení je prvním nepřítelem, a to neplatí jen o samotných hráčích. Vedení klubu se nepokusilo tým nijak vylepšit a to je trochu nebezpečný tah - oživit potřebují dokonce i ty nejlepší týmy.
Dalším problémem je stárnutí týmu a to, zda se podaří Dwyana Wadea udržet při jeho velmi náročném stylu hru udržet zdravého.
Miami má určitě šanci znovu vyhrát Východní konferenci, ale existuje důvod, proč se v posledních pěti letech se šampioni střídali a nikomu se nepodařilo obhájit titul. Předčit všech 29 skvělých týmů dvakrát za sebou a projít nesmírně náročnou sezonou, která obsahuje více než 100 zápasů, to je velice nesnadné. Tým, kterému se to podaří, musí být skutečně dominantní.
Heat jsou výborný tým, ale dominantní je v souvislosti s nimi přece jen silné slovo. Určitě budou patřit k favoritům, ale v sázkových kancelářích jasným číslem 1 nebudou.
PŘEDPOKLÁDÁNÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Jason WILLIAMS
Dwyane WADE
Antonie WALKER
Udonis HASLEM
Shaquille O´NEAL
