Město házenkářských šampionů. Kiel je přístav, kde prší déšť i trofeje

Kiel (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jak se rodí úspěch v nejlepším házenkářském klubu světa, který spoléhá na české opory - střelce Filipa Jíchu a obranáře Daniela Kubeše?

Filip Jícha v dresu Kielu | foto: Sport Invest / Pavel Lebeda

Na první pohled je všechno, jak má být: v zaplněné hale se setmí, duní hudba, sportovce vítá ohňová show. Ale pak se světla rozsvítí a při pohledu na sedačky jste překvapení – věkový průměr je určitě přes 50 let. Vedle sebe sedí často babičky i důstojní kmeti.

"Tady se totiž permanentky na házenou dědí," vysvětluje Daniel Kubeš, jeden z Čechů v Kielu. Zde, ve čtvrtmilionovém německém přístavu, se každý zápas stává – viděno českým zrakem – neuvěřitelné skutkem. Všech 10 250 míst se zaplní, ať přijede Barcelona nebo ten nejvšednější soupeř v bundeslize.

"Nej" házenkářů Kielu

NEJlepším hráčem světa je nyní Filip Jícha, česká opora klubu.

NEJlepším obráncem světa by pak mohl být určen další Čech v Kielu, defenzivní specialista Daniel Kubeš.

NEJlepším brankářem historie byl nedávno zvolen Thierry Omeyer, místní oblíbenec a olympijský vítěz, mistr světa i Evropy s Francií.

NEJvětším talentem současné házené je islandský mladík Aron Palmarsson, který za Kiel už v 19 letech hrál Ligu mistrů; teď je mu 20.

NEJsilnějším mužem palubovek je srbský pivot Milutin Dragičevič: 187 cm, 100 kilogramů. "Nikdy jsem takovou sílu neviděl, z něj jde strach," říká o něm Jícha.

NEJvěrnější diváky má místní klub: všech 10 250 míst v kielské Sparkassen-Areně (nahoře) je vždy a za všech okolností zaplněných.

NEJnedobytnější pevností je tento stánek. "Zebry" v bundeslize doma padly naposledy v listopadu 2007.

"Už jako mladého kluka z Čech, který hrával pro pár set lidí, mě to fascinovalo. Že to v házené může fungovat jako ve špičkovém fotbalovém klubu," říká druhý z krajanů Filip Jícha, jenž se zde vypracoval v nejlepšího hráče současnosti.

Tituly na dopravní značce

Přicházejí největší hvězdy svého oboru: mistři světa, olympijští vítězové. S taškou přes rameno způsobně pozdraví a pak se převléknou jako na tělocviku hned u hřiště. V nafukovací hale, kde si vedle za stěnou pinkají místní tenisové naděje. "V naší tréninkové hale mají děti tělocvik. Tak prostě jedeme sem," vysvětluje Kubeš.

To je první místní specifikum: civilnost. Zmíněný Hamburk má hvězdy, které plní rubriky o místní smetánce, tady zkrátka hráči jdou do nepříliš vyhřáté "nafukovačky" a berou to s klidem. "Pozici si tady člověk nebuduje jen na hřišti, ale imimo něj," vysvětluje Jícha.

S tím souvisí druhá věc: scouting. Hráči zde často dostávají předsmlouvy – nadějní mladíci ať si dál hrají ve svých klubech a teprve pak, až na to skutečně budou mít, přijdou do Mekky házené.

Když třeba letos nejlepší střelec Ligy mistrů, srbský levák Vujin, v soutěži zahrál proti Hamburku tak dobře, že mu tam hned chtěli dát smlouvu, měli smůlu. Vujina už si předtím, bez velkého haló okolo, pojistil Kiel – od roku 2012. Do té doby ať si klidně dál hraje tam, kde je nyní. I on sem, do metropole Šlesvicka-Holštýnska, přijde kvůli fascinaci.

"Ještě jako mladý kluk jsem své přítelkyni a dnes ženě Hance vyprávěl, co všechno jsem se o Kielu dočetl, takové báje, které se o něm tradují v házenkářských kruzích," vypráví Jícha.

A tady nastupuje třetí výjimečnost: zájem o házenou. Ve městě uvidíte na autě dopravní značku KICLDM2010. Kiel, Champions League, Deutsche Meisterschaft 2010 – překládat netřeba, ne? Koupit si můžete vše černobílé (klubu se přezdívá "zebry") – nejen dresy a šály, které mají skoro všichni, ale i USB disky či krabice na svačinu.

Permanentka na celý život

Navíc tu, což je specifikum číslo čtyři, lidé házené extrémně rozumějí. Na ligovém utkání proti Wetzlaru, které Kiel minulý týden i díky 11 Jíchovým brankám vyhrál jasně 38:29, se nejvíc tleskalo, když domácí paradoxně nejvíc ztratili dech a soupeř se dotáhl na gól. "Jinde by začali pískat," sklonil se před diváky český reprezentant v barvách Wetzlaru Alois Mráz.

I fenomén může selhat

Házenkářský Kiel vyhrává skoro všechno: šestkrát za sebou bundesligu, Ligu mistrů dvakrát z posledních čtyř ročníků – ve zbylých dvou padl ve finále. V úterním šlágru hvězdné německé soutěže ale narazil, v blízkém Hamburku podlehl v souboji o první příčku 25:26. S rivalem přitom prohrál poprvé od února 2003 a v utkání dlouho vedl. Jenže posledních sedm minut nedal gól, Hamburk skóre otočil a v tabulce získal dvoubodový náskok. Jícha byl spolu s Iličem se sedmi góly nejlepším střelcem infarktového duelu, na který přišlo více než třináct tisíc diváků, v sestavě Kielu nechyběl ani Kubeš.

Kielští si zápasy užívají, mít své místo v hale je velmi prestižní. Když na náměstí házenkáři slaví německý titul, přijde na 30 tisíc fanoušků – do haly se jich vejde jen třetina. Věrnost se probouzí odmala.

"Máme s mámou permanentku a chodím na všechny zápasy," líčí blonďatá slečna, když si jde po utkání pro podpis v dresu číslo 39 – ten patří české hvězdě. "Filip Jícha je nejlepší," zdvihá palec a pak legračně kulí oči, když Jíchu slyší mluvit exotickou češtinou.

To je totiž bod pátý, související s výběrem hráčů: zapadnout do týmu i do města. Mluvit německy, chodit na autogramiády a další akce. Bez výjimky. "Němčina je úřední jazyk týmu, a když se s Danem Kubešem budeme bavit česky, ostatní nás popíchnou a bude nás to něco stát," říká Jícha.

Taková jsou specifika, díky nimž ve větrném přímořském Kielu nejen věčně prší déšť z nebe, ale "prší" tu také úspěchy.

Šestý bod už je vlastně fádní: dřina. Mezi speciality patří třeba tvrdá posilovna den po utkání. "Tréninky jsou náročnější než jinde, kvalitou i kvantitou," srovnává Kubeš, který sem přišel v létě.

Nikoli jako druhý Čech – je "jen" další pečlivě zvolenou součástkou do místní mašiny na úspěch. "Národnost tady v zásadě nikoho nezajímá. Jestli někdo pochází z Brazílie, Srbska, Česka... To je jedno. Hlavní je, abychom vyhrávali zápasy."

Diváci jsou přísní. Musíme vítězit a hrát hezky, říká Kubeš

Jeho příklad ukazuje, jak vysněnou metou je pro házenkáře Kiel. Když si Daniel Kubeš před lety těžce poranil prst tak, že nemohl půl roku pořádně držet míč, stal se z něj mistr defenzivy. Specialista obranář, jeden z nejlepších na světě.

S touto vizitkou si jej letos Kiel vybral – a on, uznávaný házenkářský dříč, se ze začátku trápil obavami, jestli bude stíhat. "Bál jsem se, abych ostatní nebrzdil. Tady nesmíte dělat chyby ani v tréninku," říká dvaatřicetiletý Kubeš.

Už jste zjistil, v čem je místní kouzlo? Proč Kiel tolik vítězí?
Myslím, že je tu speciální mentalita, která vznikla dávno předtím, než jsem sem dorazil. Všichni mají chuť se pořád zlepšovat a pracovat tak, aby z toho na konci sezony něco vypadlo. To je rozdílné proti ostatním týmům.

Stihl jste se zlepšit už i vy?
V něčem určitě. Tohle není žádná školka: já ani v tréninku nemám žádný prostor v útoku, jsem tu od toho, abych splnil svoji práci a tím to hasne. Není prostor na to, abych se třeba zlepšoval v útočných činnostech, jde tu pouze o úspěch Kielu. O nic jiného.

Klub vás bral jako specialistu na obranu, přitom před sezonou se psalo: proč by posila Kubeš nemohl dávat i góly...
... jo, já jsem se tomu vždycky spíš smál. Věděl jsem, že až půjde do tuhého, skončí to takhle. S tím jsem ale přišel.

Jak se takový klub řídí?
Řekl bych, že trenér Gislasson našel vhodný kompromis mezi přísným a demokratickým přístupem. Tady jsou všichni velké osobnosti a není jednoduché jim každý den říkat, co mají dělat. Spoustě lidí je více než 30 let, mají svoje rodiny, jsou to dospělí chlapi, každý si prošel řadou zkušeností. Ale atmosféra je tu tak dobrá, že nikdy nebyl problém.

Co život ve městě? Zvykáte si na zájem místních?
Kiel jsem poznal jen malinko, ale musím říct, že zájem fanoušků je tak extrémní, že ani moc do města nechodíme, většinou člověka hned někdo zastaví. To není nejpříjemnější, ale na druhou stranu všichni se vším pomůžou. To je fajn.

Jak se ten zájem projevuje?
U mě naštěstí moc ne, ale kdybych chtěl jít třeba s Filipem Jíchou, toho lidi hned poznávají, chtějí se fotit... Třeba na začátku přípravy jsme běhali venku, lidi se zastavovali a přáli hodně štěstí. S něčím takovým jsem se setkal poprvé, to bylo fantastické.

To musí na hráče i na celý klub vytvářet pořádný tlak, ne?
Musím říct, že diváci v Kielu jsou poměrně nároční a přísní, tady kolikrát nestačí vyhrát, ale ještě navíc musíme hrát hezky. To je jedna ze změn, které jsem tu potkal.