"Až potom si rozhodčí na velké obrazovce najdou přesně určující bod." Petr Bláha, odborník na měření, vysvětluje: "Na dráze jsou fotobuňky, a když někdo protne světelný paprsek, čas se zastaví. Údaj na časomíře je proto jen orientační. Podstatný je záběr z cílové kamery, který se vyhodnocuje přesně. To nejde hned."
O konečném čase podle pravidel rozhoduje, kdy atlet protne cílovou čáru trupem. Zatímco fotobuňky jsou umístěné nepřesně a obvykle nikoli ve výši trupu, cílová kamera snímá cílovou čáru správně. A rozhodčí si na obrazovce posunou přímku právě na trup. Čas se tak může lišit třeba až o 2 setiny.
Měřicí zařízení stojí kolem milionu korun. Přesto rozhoduje lidský faktor rozhodčího. Nelze výsledek zfalšovat? "Kamery mají takové možnosti přiblížení, že člověk se moc mýlit nemůže," namítá Blažej.
Fojt tvrdí: "Myslím, že to nejde. Loni jsme po světovém rekordu Bekeleho na Zlaté tretře vyplňovali protokoly, které museli podepsat všichni možní rozhodčí a delegáti. K uznání rekordu musí být doložena i kopie cílové fotografie, kterou si každý může zkontrolovat."