Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Den, kdy Merckx zakusil porážku. Nedobytná pevnost padla na Pra-Loup

Francouzský cyklista Bernard Thévenet (vlevo) ukončil na Tour de France 1975 panování Kanibala Eddyho Merckxe. | foto: Profimedia.cz

22 2015
Čtyřicítka se letos na Tour de France hrne ze všech stran. Čtyřicet let je to, co nejlepší vrchaři oblékají na Tour puntíkatý dres. Čtyři dekády v pelotonu bíle září nejlepší mladík a před 40 lety se poprvé spurtovalo na Elysejských polích. Čtyřicet let je to také od doby, kdy začal konec jedné éry, kdy Eddy Merckx poznal, co znamená porážka. V 17. etapě se letošní Tour na "Merckxův" kopec Pra-Loup vrací.

Je neděle 13. července 1975 a belgický Kanibal má v Nice na startu 15. dějství 58 sekund náskoku na nažhaveného Bernarda Théveneta.

Poprvé v historii se stoupá na Col des Champs. „Nikdo ten kopec neznal a sjezd byl nebezpečný,“ vzpomíná Francouz. „A kvůli potůčkům přes cestu to tam hodně klouzalo.“ Právě tam francouzského šampiona zastaví defekt a zdá se, že belgickému krutovládci se otevírá cesta k šestému žlutému trikotu kariéry.

Teprve pod Col d´Allos se Thévenet dostane do kontaktu s čelem, jenže při zběsilé stíhačce nemá čas se ani občerstvit. A pětinásobný šampion Tour cítí, že jeho pronásledovatel nechal na cestě příliš mnoho sil, že už není tak čerstvý. A kousek pod vrcholem dupne Belgičan na plyn.

„Měl jsem hlad jako vlk,“ vybaví si Francouz. „V kapsičce mi zůstalo už jen pár sušených hrušek a meruněk. Gimondi, Van Impe i Zoetemelk mě předjeli a pod Pra-Loup jsem dojel s minutovou ztrátou na Merckxe.“ Tehdy si každý myslí: Merckx znovu schlamstne celou Tour, je nepřemožitelný.

profil 17. etapy Tour de France 2015

profil 17. etapy Tour de France 2015

Jenže najednou se stane nevídané. Merckxův škleb značí potíže, nos má přilepený na řídítkách, sotva otáčí nohama. Už nemůže! Tři kilometry zbývají k vrcholu a k cíli a Gimondi jako první proletí kolem Belgičana a myslí si na etapu. Jenže přijde další překvapení - Thévenet. Francouz chytá druhý dech. „Dojel jsem Van Impeho a Zoetemelka a žádal jsem je o spolupráci. Odmítli.“

Od fanoušků u cesty slyší: Merckx není daleko. „Ale já jim nevěřil.“ Pak ale opravdu uvidí žlutý dres, zničený, mátožný. „Viděl jsem, že asfalt uprostřed tekl. Merckx šlapal nalevo, já to zkusil zprava. Myslel jsem, že tato louže mu znemožní, aby se zavěsil za mé zadní kolo.“ Ještě dva kilometry k vrcholu.

Dojede Gimondiho a v cíli coby vítěz vyčerpáním zvedne jen jednu ruku. „Najel jsi na něj 58 sekund!“ křičí na Théveneta mechanik. „Myslel jsem, že jsem o tolik vyhrál etapu.“ Jenže ne, o tolik teď vládl celé Tour.

Thévenet jako první rozbil hradby dosud nedobytné pevnosti, Merckx během dvou kilometrů ztratil dvě minuty. „Zkusil jsem všechno a nefungovalo to,“ přizná poražený Kanibal. „Vítězí vždy ten nejsilnější a nejsilnější byl dnes Thévenet.“

Je neděle 13. července 1975 a Merckx má na sobě žlutý dres. Naposledy v životě!

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze