DENNÍ POMOCNÍK
Stříbrná olympijská medaile vytáhla střelce Petra Málka z bryndy. Konečně mohl opustit svého devítiletého veterána a od sponzora dostal novou škodu octavii. Zrovna mu to přišlo vhod, protože auto k jeho životu patří. Každý den zvládne kolem šedesáti kilometrů v běžném směru z domova na trénink a zpět. K tomu zájezdy na závody v republice i v zahraničí. Vozu, který ho provází na cestách, si pečlivě hledí. "Auto člověku vrací to, jak se k němu chová. Ne že bych se kolem něj nějak točil, ale musí vypadat."
DVACET HODIN NONSTOP
Čtyři roky jezdili doma i po Evropě manželé Hilgertovi se sponzorským citroenem Xantia, mnohdy s loděmi na střeše. Nadešel čas, že jim firma vůz prodává za zbytkovou cenu. "Já moc neřídím, ale když jsme jeli třeba do Španělska na Světový pohár dvacet hodin, tak jsem to aspoň na dvě hodiny vzala za Luboše," vzpomíná dvojnásobná olympijská vítězka.
MILE PŘEKVAPEN
První stovky kilometrů najel s novou fabií, propůjčenou sponzorem, bronzový triatlonista Jan Řehula. "Je to menší auto, ale jsem mile překvapen jeho jízdními vlastnostmi." Je to jeho pátý vůz, najíždí měsíčně dva tisíce kilometrů, většinou na trojúhelníku Budějovice (byt) - Plzeň (rodiče) - Praha (trenér, odlety do ciziny). Nejpříjemnější cesty? Jak jinak než se snoubenkou a synkem.
AUTO MÁ SLOUŽIT
Oštěpař Jan Železný, trojnásobný olympijský šampion, určitě není z nadšenců, kteří každý víkend laskají svůj automobil k lesku. "Auto má sloužit mně. Hodně cestuji a auto je prostředek," říká. Železný už si vyzkoušel mnoho aut různých značek. V současnosti jezdí se sponzorským nissanem. Nesnáší zácpy ve městech a naopak miluje dlouhé vyjížďky, při kterých může přemýšlet. "Jezdím rád i rychle, ale sám. V autě si odpočinu."
PRYČ Z DÁLNIC
Kanoisté Marek Jiras a Tomáš Máder se možná na všem neshodnou, ale sen o automobilovém dobrodružství mají podobný. Rozhodně pouštějí z hlavy rozlehlé dálnice. Bronzoví medailisté ze Sydney nepotřebují ke štěstí rychlost. "Mám radši malé silnice, kde je málo aut," tvrdí Jiras. "Jsem rád v lese, ani se nemusí jet rychle." On i Máder, jeho parťák z deblkánoe, teď mají za bronzový úspěch nové Škody fabie. A podobné představy o ideálu. "Někdy jezdím jako šnek. Hlavní je pohoda, koukat do krajiny," vypráví Máder. "Kromě toho často jezdím na motorce, takže jsem rád, že do auta neprší."
Stříbrná olympijská medaile vytáhla střelce Petra Málka z bryndy. Konečně mohl opustit svého devítiletého veterána a od sponzora dostal novou škodu octavii. Zrovna mu to přišlo vhod, protože auto k jeho životu patří. Každý den zvládne kolem šedesáti kilometrů v běžném směru z domova na trénink a zpět. K tomu zájezdy na závody v republice i v zahraničí. Vozu, který ho provází na cestách, si pečlivě hledí. "Auto člověku vrací to, jak se k němu chová. Ne že bych se kolem něj nějak točil, ale musí vypadat."
DVACET HODIN NONSTOP
Čtyři roky jezdili doma i po Evropě manželé Hilgertovi se sponzorským citroenem Xantia, mnohdy s loděmi na střeše. Nadešel čas, že jim firma vůz prodává za zbytkovou cenu. "Já moc neřídím, ale když jsme jeli třeba do Španělska na Světový pohár dvacet hodin, tak jsem to aspoň na dvě hodiny vzala za Luboše," vzpomíná dvojnásobná olympijská vítězka.
MILE PŘEKVAPEN
První stovky kilometrů najel s novou fabií, propůjčenou sponzorem, bronzový triatlonista Jan Řehula. "Je to menší auto, ale jsem mile překvapen jeho jízdními vlastnostmi." Je to jeho pátý vůz, najíždí měsíčně dva tisíce kilometrů, většinou na trojúhelníku Budějovice (byt) - Plzeň (rodiče) - Praha (trenér, odlety do ciziny). Nejpříjemnější cesty? Jak jinak než se snoubenkou a synkem.
AUTO MÁ SLOUŽIT
Oštěpař Jan Železný, trojnásobný olympijský šampion, určitě není z nadšenců, kteří každý víkend laskají svůj automobil k lesku. "Auto má sloužit mně. Hodně cestuji a auto je prostředek," říká. Železný už si vyzkoušel mnoho aut různých značek. V současnosti jezdí se sponzorským nissanem. Nesnáší zácpy ve městech a naopak miluje dlouhé vyjížďky, při kterých může přemýšlet. "Jezdím rád i rychle, ale sám. V autě si odpočinu."
PRYČ Z DÁLNIC
Kanoisté Marek Jiras a Tomáš Máder se možná na všem neshodnou, ale sen o automobilovém dobrodružství mají podobný. Rozhodně pouštějí z hlavy rozlehlé dálnice. Bronzoví medailisté ze Sydney nepotřebují ke štěstí rychlost. "Mám radši malé silnice, kde je málo aut," tvrdí Jiras. "Jsem rád v lese, ani se nemusí jet rychle." On i Máder, jeho parťák z deblkánoe, teď mají za bronzový úspěch nové Škody fabie. A podobné představy o ideálu. "Někdy jezdím jako šnek. Hlavní je pohoda, koukat do krajiny," vypráví Máder. "Kromě toho často jezdím na motorce, takže jsem rád, že do auta neprší."
