Bydlí v Rajhradicích poblíž Brna, reprezentační trenér jej nazývá bodrým Moravákem. "Vždycky mě rád protáhne. Třeba se mě ptá, proč si pořád kupuju trika s tak velkým břichem," usmívá se Jan Dvořák, když mluví o Jiřím Liptákovi.
Osmadvacetiletý brokový střelec brněnské Komety na první pohled působí jako pohodář. V poslední době mu navíc náladu zlepšují i výsledky: poté, co v disciplíně trap získal bronz na mistrovství světa a vystřílel pro Česko místo na olympiádě, byl zvolen nejlepším českým střelcem roku 2010.
"Hodně si toho vážím, zařadit se po bok Davida Kosteleckého a Kateřiny Emmons něco znamená," zmínil Lipták střelecké hvězdy, k nimž se pomalu blíží. "Vůbec jsem s tím nepočítal. Když jsem se to dozvěděl, nevěděl jsem, jak reagovat," řekl o svém ocenění.
Těší vás, že jste v anketě porazil i olympijského vítěze Kosteleckého, který střílí stejnou disciplínu?
My jsme s Davidem kamarádi a nebereme se jako konkurenti. Ale určitě mě to těší, protože David je světově známá osobnost a dosahuje dlouhodobě skvělých výsledků. Snad mi promine, že jsem ho jednou porazil.
Znamená pro vás taková cena i závazek?
Určitě, nesmím polevit a usnout na vavřínech. Jedeme dál.
Ocenění jste získal hlavně za bronz na mistrovství světa. Změnilo se jím pro vás něco? Z neznámého střelce jste se proměnil ve sportovce, jehož jméno už některým lidem něco řekne.
Když šla u nás mamka do obchodu, tak se jí na to každý ptal, a když mě lidi potkávali, tak mi gratulovali. Ale jinak se nic výrazně nezměnilo. Na střelnici se ke všem chovám kamarádsky a takoví jsou i ostatní střelci ke mně.
Kde vlastně máte medaili?
Doma u rodičů. Stěhoval jsem se do nového baráku a síň slávy tam ještě nemám zařízenou (smích).
Když je střelec třetí na světovém šampionátu, tak už může reálně pomýšlet i na nějakou medaili z olympiády. Jak jste na tom vy?
Každý závod je úplně jiný, jednou člověk skončí desátý, podruhé může vyhrát. Stát se může všechno. Na mistrovství světa bylo asi čtyřicet lidí, kteří mohli zaútočit na medaili, špička je v naší disciplíně velmi široká. Takže nic není nemožné, s tím také do závodu jdeme. Kdybych nevěřil v úspěch, tak bych tam neměl co dělat.
Takže tajně sníte o medaili z olympiády v Londýně?
Lepší je nic neplánovat a překvapit, než odjíždět s tím, že jedu pro medaili. Ale zase si člověk musí věřit, jinak by to nešlo.
Co nyní můžete dělat pro to, abyste byl ještě lepší střelec?
Myslím, že to chce víceméně závodit, závodit, závodit a sbírat zkušenosti. Špička už je ohromně vyrovnaná. Ale já jsem na Evropě i mistrovství světa postupoval s nejvyšším nástřelem a ve finále na jednu ránu se mi už dařilo míň. Takže by možná stačilo vypilovat tohle, abych už přestal sbírat bronzy a bral stříbra nebo zlata.
O výsledcích ve střelbě rozhoduje hlava. Dá se nějak připravit na vypětí a stres při závodě?
Čím častěji si tím člověk projde, tím víc má zkušeností a nervozita postupně odchází. Pak si člověk vzpomene, jak to zvládl na předchozích závodech, a ono to přijde samo. Někdo třeba spolupracuje s psychologem, ale myslím si, že mně by se s ním dělalo špatně.
Jak si rád odpočinete?
Když se doma nudím, tak vezmu psa a jdu se projít do přírody nebo si zajdu na ryby. U televize toho moc neprosedím.
Jste teď v nejlepších střeleckých letech?
Dá se říct, že by to mělo přijít od třiceti do pětatřiceti let, takže to mám snad ještě před sebou. Z hlediska střelectví jsem pořád mladý.
Co vlastně dělá český střelec v zimě?
Teď jsme se vrátili ze zimní přípravy, kde jsme měli běžky, chodili jsme do bazénu, na squash, měli jsme i sjezdové lyže. A když zrovna nejsme na soustředění, tak se koncentrujeme na sporty, které jsou dobré na postřeh a koordinaci. Takže chodíme na ping pong, squash, teď zkoušíme i badminton.
Kdy jste naposledy držel pušku?
U nás v Rajhradicích jsme stříleli malý závod mysliveckého sdružení, to bylo na Silvestra.
Jinak se ale ke střelbě v zimních měsících moc nedostanete, že?
Poslední závod jsme měli na konci září. Teď už by se dalo střílet, kdyby nenapadl sníh, ten nám vadí nejvíc. Jak je terč oranžový, tak je na bílém podkladě špatně vidět.
Výsledky ankety Střelec roku 2010Hlavní kategorie: |
A střílíte jako myslivec na živou zvěř?
To ano, ale není to žádné vraždění zvířat, musí k tomu dojít.Můj koníček je myslivost a střílení na zvířata k tomu bohužel patří, i když se v tom člověk nijak nevyžívá. Párkrát za rok na tu zvěř ale taky zmáčknout musí.
Když po čtyřech měsících znovu vezmete do ruky závodní pušku, budete s ní nejistý?
Některé státy mají výhodu, že jim počasí dopřává střílet celý rok, což u nás nejde. Je to nevýhoda, protože po tak dlouhé pauze začínáme znovu od nuly.
Trefíte se pak hned do prvního terče?
Někdy trefím i první. Ale když člověk chce v závodě pomýšlet na nějaké dobré umístění, tak musí ze 125 terčů trefit aspoň 122. A já když teď vezmu flintu, tak těch terčů trefím 110 až 115. Takže je potřeba znovu všechno natrénovat, navíc první dva tisíce nábojů každý rok bolí. Rameno dostává zabrat.
Kolik asi za rok vystřílíte nábojů?
To záleží na délce sezony, na počasí a tak dále. Ale 15 až 20 tisíc nábojů se vystřílí. Teď na soustředění budeme střílet od rána do večera, bude to tak 300 nábojů denně.
Jaké vůbec máte plány pro letošní sezonu?
V Berettě v Itálii jsem si nechal zrepasovat zbraň a za čtrnáct dní odlétáme na soustředění na Kypru, kde se zdržíme asi devět dní. Je tam i závod, ale hlavně jde o to vystřílet co největší objem nábojů, aby si zase zvyklo rameno a abychom se trochu otloukli. Pak máme asi osm dní přestávku a odlétáme na Světový pohár do Chile, kde už půjdeme naostro.
Kolik Světových pohárů máte v plánu?
Pojedu na tři, Austrálii vynechám z důvodu očekávání miminka. Termín máme 18. března, bude to kluk.
A bude z něj taky střelec?
Dívali jsme na ultrazvuku a flintu tam ještě nemá, tak uvidíme (smích).
Může narození syna nějak ovlivnit vaši koncentraci a tím i výkony?
Myslím, že úspěchy se odvíjí od toho, v jaké pohodě člověk žije. Tohle mi dodává radost a sílu, takže to snad bude dobré.
