V supertěžké kategorii nad 105 kilogramů nejprve v trhu zvedl nad hlavu 184 kilogramů, což znamenalo páté místo s nevelkým odstupem na medaili. V nadhozu pak na stříbro dosáhl díky 226 kilogramům a ve dvojboji mu součet zajistil bronz.
Jakého se dočkal přijetí? "Přítelkyně pro mě přijela na letiště a doma jsem měl od tchýně perfektně navařeno. Všechno to bylo skvělé. Ale byl jsem hodně unavený, prakticky jsem 36 hodin nespal," připomíná velká naděje českého vzpírání, že svůj úspěch oslavila hned v Rusku na banketu po šampionátu.
"V Česku ten večírek zatím nepokračoval, ale chystám oslavu u našich, na které možná padne i selátko," těší se Orság, silák z Nového Hrozenkova.
Věřil jste, že byste mohl být až tak úspěšný?
Když jsem do Ruska odlétal, měl jsem povědomí o tom, kdo by tam měl startovat. Doufal jsem v medaili v nadhozu, i když byly od závodníků nahlášené docela slušné výkony. Ale když jsem se den před závodem dozvěděl, že nenastoupí Lotyš, věděl jsem, že moje šance roste. Shodou okolností se navíc nešťastně zranil největší favorit Čigišev, takže jsem si věřil i ve dvojboji.
Český vzpěrač Jiří Orság vybojoval na ME v Kazani stříbro a zlato.
Před mistrovstvím jste přitom měl zdravotní potíže. Jste tedy schopný ještě lepšího výkonu?
Myslím, že to zranění moji přípravu úplně neovlivnilo. Až deset dní před závodem, kdy jsem začal odpočívat, mě docela dost rozbolelo zápěstí. Mám s ním problémy delší dobu, ale tentokrát to bylo docela ošklivé. Řešil jsem to akutně třemi injekcemi přímo do zápěstí.
Hrozilo, že na mistrovství nenastoupíte?
Den před závodem při rozcvičení jsem si ještě nebyl jistý. Nakonec se ale můj stav zlepšil tak, že ani nebyla potřeba mezokainová injekce od doktora, který byl při závodě připravený zasáhnout, kdyby bylo nejhůř.
Už v minulosti jste říkal, že byste chtěl pro vzpírání v Česku vydobýt někdejší popularitu. Pomohl tomu už tento úspěch?
Zájem o mě docela je. Hned na letišti mě čekali novináři, teď už jsem rozdal asi deset rozhovorů. Snad to aspoň trošku pomůže. Je to sice jen jeden závod, ale takový impulz byl potřeba. Před lety se vzpěračské medaile do Česka vozily docela běžně. Doufám, že teď zase bude o čem psát.
Co vás letos ještě čeká?
Na mistrovství světa do 23 let bych chtěl aspoň obhájit loňské druhé místo, pokusím se i vyhrát, i když vím, že to jsou silná slova. Úplný vrchol mě ale čeká na mistrovství světa mužů v Paříži, který bude nominačním závodem na olympiádu. Abych se na ni dostal, musím svůj výkon zlepšit aspoň o deset kilo. A věřím, že to půjde. Ještě jsem cítil rezervu.
