Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Medaile dám do cestovních škatulí

22 2003
Praha - Tak konečně je držím. Po roce a tři čtvrtě jsem dostala medaile z olympijských her v Salt Lake City. Přinesu je domů a dám je do cestovní krabice. Asi budou občas putovat mezi Prahou, Pískem a Šumavou. Stejně jako my. S dcerou Lucinkou ještě nejsme nikde natrvalo zabydlené.

Proto ani nemám žádnou domácí síň slávy. Až si ji jednou vyzdobím, pověsím je tam, mezi ostatní. Jakou pro mě mají cenu? Stejnou jako dvě předchozí medaile z Nagana, jsou přece olympijské. Spokojená budu, až k nim přidám ještě aspoň jednu z Turína, proto se vracím na lyže.

Abych řekla pravdu, ani jsem nevěřila, že se to podaří dotáhnout. A taky jsem měla jiné starosti. Příjemnější a teplejší potěšení než studené medaile.

Jestli to jsou originály, nebo dodělávky? Ježíši, to ani nevím, nestačila jsem se zeptat. Bronzová vypadá stejně jako ta, co jsem vrátila. A stříbrná? Fakt nevím. Neřeším to. Nebudu je prodávat. Mají pro mě cenu jako osobní vzpomínka.

Přestože tu pravou radost z nich, nebo spíš z jedné z nich, jsem si neužila. V cíli jsem byla čtvrtá a bulela jsem. Až po čase se ukázalo, že neprávem, protože Lazutinová dopovala. Teď už je to jedno.

Při dodatečném přebírání v Karolinu se mi trošku lámal hlas. Spíš ale z těch všech slavných lyžařů kolem mě.

Tleskali mi, prý přesně minutu a třiadvacet vteřin. Za tu dobu mi hlavou problesklo, co všechno se od olympiády odehrálo. V mém životě se změnilo hodně.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze