Pořád se smějete.
Ale jo. Sice tam byly dvě chyby, přesto dobrá nálada přetrvává. Na debut to je i tak úspěšné. Myslím, že jsem Evropu docela zvládla.
Připadala jste si ve volné jízdě hůř než v krátkém programu?
Možná to bylo těžší, že jsem jela hned první po rozjížďce, ale to mi nevadilo. Napoprvé jsem bohužel vůbec neodskočila rittbergera. Ani nevím, co se tam stalo. Možná šlo i o nervozitu z adrenalinu. Přitom napodruhé jsem ho potom dala. A v kombinaci jsem k dvojitému axelu nedobrala toeloopa. Ale i tak šlo o úžasný zážitek.
Váš pád při rittbergeru vypadal docela nekoordinovaně. Zabolel?
Ani nevím. Přikázala jsem si po něm: Neřeš to, máš tam další prvek, tak se na něj soustřeď.
Když se ohlédnete za celým mistrovstvím, co bylo pro vás nejobtížnější?
Že jsem si tu pořád připadala jako dítě mezi těma staršíma holkama, které už jsou vyspělé, dost toho mají za sebou a věděly, jak co funguje. Pro mě bylo všechno nové.
I obhájkyni titulu Medveděvové je jako vám sedmnáct.
Ale už je na Evropě podruhé. A vůbec, ruské závodnice, ty jsou trochu jinde.
Jak si s nimi rozumíte?
Ony se s námi na rozdíl od ostatních holek moc nebaví. Třeba s Carolinou Kostnerovou už jsem se bavila ve výtahu, byla jsem na sebe pyšná, že jsem se před ní nestyděla. Rusky jsou ale takové své. S nikým jiným nemluví, jsou pořád jen se sebou a mají na uších sluchátka. Znám se z Grand Prix trochu s tou jejich nejmladší, Sotskovovou, tak s tou se na sebe aspoň usmíváme. Aspoň s jednou.
Pozorujete určitě, i co ostatní krasobruslařky dovedou na ledu. Říkáte si: tohle a tohle musím co nejdřív zlepšit?
No, mám tu pocit, že bych měla zlepšit všechno. Určitě vršek těla, ruce. Více dodělávat choreografii. A piruety. Pak by to samozřejmě chtělo zajíždět čisté programy - krátkou i volnou jízdu. To se ale všechno natrénuje. Aspoň mám pořád na čem pracovat. Trénujeme v Mariánkách, kde mám teď asi nejlepší podmínky, co jsem kdy měla.
Stíháte při tom i studovat?
Stíhám. Máme skvělé učitele a skvělého pana ředitele na gymnáziu Ostrov. Jsou na mě hodní a všichni mi fandí. I když teď mě asi bude čekat víc písemek.
Vaše maminka se dnes opět radši nedívala, když jste bruslila?
Ne, zase ne. To už je takový náš rituál.
Po jízdě vám fanoušci naházeli na led tolik plyšáků jako asi ještě nikdy. Co s nimi provedete?
Maminka pracuje v nemocnici, tak je pošlu dětem do nemocnice. A o druhou půlku se asi postará ségra. Teď jsem tu od ní měla talisman, čtyři opičky. A dneska mi jednoho plyšáka hodila i Anička Dušková (s Bidařem sedmá ve dvojicích - pozn. red.). Už před jízdou mi říkala, jestli poznám, který to bude. Hned jak jsem ho viděla na ledu, věděla jsem. (Ukazuje žlutého medvěda.) Žlutá, veselá barva, to je prostě Anička.
Vaše trenérka Monika Škorničková prohlásila, že pokud spravedlnost existuje, měla byste být nyní nominována i na mistrovství světa žen. Věříte tomu?
Doufám, že pojedu. Bodový limit jsem splnila, ale nikde jsem nic to ještě neviděla černé na bílém. Tak si počkám. Chtěla bych, samozřejmě. Úplně nejdřív ale pojedu za týden juniorskou republiku.
