Jméno: Zharnel Hughes.
Místo narození: Karibik.
Disciplína: běh na 100 metrů.
Největší úspěch: od úterního večera mistr Evropy.
Jeho mentor: olympijský vítěz, mistr světa a světový rekordman Usain Bolt.
Dělí je osm let věku. Společné však nemají jen to zlato, pro něž si oba svého času běželi tady, na Olympijském stadionu v Berlíně.
Pojďme však popořádku. Nejprve se vraťme časem. Do večera, kdy byl na kalendáři 6. srpen 2009.
„Usain vyhrál, na tabuli zazářilo 9,58 a já si tehdy pomyslel: Tak to jsem zvědavý, jestli takový čas ještě někdo někdy dá,“ vzpomíná Tomáš Dvořák, nyní šéftrenér českých atletů, jak při mistrovství světa v Berlíně 2009 spolukomentoval pro Českou televizi.
„Mám z toho finále fotku,“ vypráví. „Cílová čára je na ní ostrá a Bolt jen šmouha. Hezký dokument. A víte, co je také bláznivé? Kluka, který tehdy doběhl za Usainem druhý za úžasných 9,71, si pak nikdo ani nevšiml.“
Ten „kluk“ jménem Tyson Gay měl smůlu. I on se toho dne stal pouhým komparzem ve famózní show jednoho muže.
Je tomu už devět let.
Usain Bolt dal loni běhům sbohem a koketuje s fotbalem. Svět atletů se poté vydal na dlouhou pouť s heslem: Hledáme nového Bolta. Včera tak činil i ve finále stovky na mistrovství Evropy.
Stejně jako v roce 2009 tu pobíhal maskot šampionátu, medvěd Berlino. Zůstala modrá dráha z polyuretanu a granulátu, o níž kdysi někteří experti soudili, že nenabudí sprintery tolik jako tradiční červená. I to nábožné ticho těsně před výstřelem startéra bylo podobné.
Jen už nešlo o show jednoho muže. Stovka se stala ve světě otevřenou záležitostí. Tolik mužů má najednou šanci na nejprestižnější tituly. „Což je pro atletiku jen dobře,“ soudí Dvořák.
Evropa chce hrát v této disciplíně čím dál významnější roli.
Letošním tabulkám sice vévodí s časy 9,88 a 9,89 trio Američanů Noah Lyles, Ronnie Baker a Michael Rodgers, ale hned za nimi jsou s výkony 9,91 Brit Zharnel Hughes a Francouz Jimmy Vicaut.
Další Brit Reece Prescod běžel s nepovolenou podporou větru 9,88. A pod 10 se dostali též bílý Ital Filippo Tortu a černý Turek Jak Ali Harvey.
Za posledních dvacet let Evropané pouze dvakrát dosáhli na olympiádě nebo mistrovství světa na medaili ze stovky, Britové Dwain Chambers a Darren Campbell slavili v letech 1999, resp. 2003 bronz.
Zato poslední čtyři velká světová finále běhu na 100 metrů? Na kontě zástupců starého kontinentu jsou z nich sedmé, osmé, sedmé, šesté a sedmé místo.
To se rychle změní, ujišťují současní nejrychlejší Evropané.
Ačkoliv... s tím jejich evropanstvím to máte složitější. Zharnel Hughes, nový mistr Evropy, pochází z karibského ostrova Anguilla, britského zámořského teritoria s 15 tisíci obyvatel. Coby mládežník reprezentoval Anguillu i na mistrovství světa juniorů, protože atletická federace IAAF tuto zemi uznává. Jenže Mezinárodní olympijský výbor nikoliv. Proto na hrách v Riu 2016 „přestoupil“ do barev Velké Británie.
Mimochodem, jeho matka je Jamajčanka. A turecký reprezentant Jak Ali Harvey, včera bronzový, se ještě předloni jmenoval Jacques Montgomery Harvey a byl Jamajčanem skrz naskrz. Doma to měl s nominací na vrcholné akce poněkud složitější, přijal tedy nabídku tureckého svazu, poupravil si i jméno a před letošním evropským šampionátem se dokonce podílel na tvorbě designu tureckých dresů.
Zlatého Hughese pojí s Jamajkou a s Boltem rovněž muž, který jej vede. Připravuje se totiž v Kingstonu pod dohledem kouče Glena Millse, legendárního trenéra Bolta, a za sparingpartnera tu má exmistra světa Yohana Blakea.
Podobně jako Bolt se Hughes dříve zaměřoval hlavně na dvoustovku, ale před letošní sezonou Mills rozhodl: Prioritou bude stovka.
„Usain chodil občas na naše tréninky a pomáhal mi stát se králem Evropanů,“ říká Hughes. „A pan Mills mě udělal mentálně mnohem silnějším.“
Což se mu hodilo, když na něj v lednu v Kingstonu střílel lupič a on se před ním spasil útěkem, ale i na Hrách Commonwealthu, kde se musel vyrovnat s tím, že mu kvůli strkání do soupeře sebrali titul z dvoustovky.
„Tehdy jsem si slíbil, že takovou chybu už nikdy v životě neudělám,“ líčí.
Třiadvacetiletý syn uklízečky a taxikáře teď má sebevědomí spoustu. „Nevěřím, že Usain předvedl něco, co by pro ostatní bylo nemožné. Jsme silná mladá generace. Dejte si pozor, my přicházíme,“ upozorňuje.
V pozdním úterním večeru vypálil po výstřelu startéra z bloků, rychle vedl, odolal náporu týmového kolegy Reece Prescoda a v čase 9,95 proťal vítězně cíl. Načež nepředvedl Boltovo tradiční vítězné gesto blesku, ale poklekl, rozpřáhl ruce a posílal polibky k tribunám i potemnělé obloze.
„Pro tohle jsem pracoval. Díky radám kouče Millse mě neomezoval žádný tlak, když jsem přišel na stadion. Usain tu kdysi předvedl velké věci. Já teď překonal rekord mistrovství Evropy,“ vykládá.
„Cítil jsem trochu křeče, jinak bych mohl běžet běžet ještě rychleji,“ přesvědčuje. „Ale naznačili jsme tu, čeho všeho jsme schopni. Reece (Prescod) to už loni načal postupem do finále mistrovství světa. Tady oba ukazujeme, že jsme připraveni vyzvat v příštích letech na souboj zbytek světa.“
Ve volném čase Hughes navštěvuje na Jamajce letecký kurz, po kariéře chce pilotovat a vlastnit letadlo.
„Usain mi proto dal přezdívku Kapitán. Pokaždé, když jdu létat, říká mi: Buď opatrný, Kapitáne. Má matka má o mě hrozný strach, jakmile usedám za knipl. Ale já zvládám těch 100 knoflíků v kokpitu. Když se vypořádám s nimi, vypořádám se také s tlakem velkých závodů.“
Kumpáni mu po vzoru komiksového Flashe vymysleli i další přezdívku: Swift. Rychlý, hbitý. „Ta je vážně cool,“ říká. Dokonce se tak začal podepisovat: Zharnel Swift Hughes.
O tři roky starší Jimmy Vicaut, v marockém Agadiru trénující Francouz, působí v porovnání s ním mnohem hloubavěji. „Pokud jste sprinter, nemáte prostor pro chybu,“ připomíná Vicaut. „Pistole vystřelí a je to teď, nebo nikdy. Musíte být precizní a extrémně koncentrovaní. Sport je občas jako věda.“
Nikoliv Hughes, nýbrž právě Vicaut se stal v Berlíně nejrychlejším mužem semifinále, zvládl jej za 9,97.
V Helsinkách 2012 unikl francouzskému reprezentantovi evropský titul ze stovky o tři setiny, v Amsterodamu 2016 o jednu jedinou setinu. „Letos ho musím mít,“ plánoval.
Jenže zranění stehna z francouzského mistrovství se včera po vítězném semifinále obnovilo, půl hodiny před finálovým soubojem byl donucen odstoupit, jeho dráha číslo 4 zůstala prázdná.
Navýšily se tím rovněž šance Reece Prescoda, teprve 22letého Brita, který si už po předloňském juniorském průlomu vysloužil v listu The Telegraph přezdívku „Britský Bolt“ a světového rekordmana připomíná i svojí vyšší postavou.
Letos ovládl v dešti stovku na Diamantové lize v Šanghaji, kde zvítězil před Justinem Gatlinem a Andre de Grassem.
„Stát se mistrem Evropy je pro mě jen postupným krokem k tomu, abych byl jednou nejlepším na světě,“ dal poté na vědomí.
Snad i proto nyní, těsně před úterní půlnocí rodák z Londýna přiznává: „Tohle stříbro je pro mě hořkosladká medaile. Můj plán byl vyhrát a chyběla mi jen setina. Ale jsem pořád mladý. Pracuji tvrdě, trénuji tvrdě, v závodech dokáži být uvolněný. Předvedu víc než tohle.“
Vypráví, že běhá také pro svoji mámu. „Vychovávala mě sama, platila účty a pomáhala mi překonávat všechny potíže. Chci jí to vrátit. Touží po vlastním autě, líbí se jí nový Volkswagen Brouk. Za letošní prémie ho snad budu moci koupit. A mým mladším sestrám splním jejich sen vydat se do Disneylandu.“
Sám má zatím na ruce má laciné hodinky Casio za 20 liber. „Jedinou ozdobu, o kterou stojím, je medaile na krku,“ ujišťuje. „Nepotřebuji nakupovat u Gucciho nebo Louise Vuittona, aby mi pak každý říkal: Ty jsi cool. Co by změnil zlatý řetěz kolem mého krku? Mám radši opravdovější věci jako stát se šampionem. Navíc má kariéra je zatím krátká, ještě nemůžu moc rozhazovat peníze.“
Usain Bolt bral kdysi za start na mítinku 250 tisíc dolarů. „Startovné těchto Evropanů je mezi 3 až 10 tisíci,“ říká přední slovenský manažer Alfonz Juck. Cesta na piedestal charizmatického vládce světové stovky může být pro ně nekonečně dlouhá.
A ten čas 9,58...
„Bylo mi třináct, když ho Bolt předvedl,“ vzpomíná Prescod. „Tehdy jsem běhal stovku za 11,1, pořád jsem se zrychloval a myslel si: Třeba jednou zvládnu také těch 9,58. Zato teď je to pro mě až nepředstavitelné.“
Přesto i on věří. Musí.
To je žene dopředu