Hostitelé z Lotyšska, nadšení Estonci a především až fanatičtí, s basketbalem dokonale obeznámení Litevci. To je trojkombinace, jež český tým nutí hrát vlastně tři zápasy proti „domácím“. První krok proti Estonsku už má tým kapitána Jiřího Welsche úspěšně za sebou, v pondělí je na řadě od 17.30 souboj s Lotyši.
Co tři nijak veliké země naplnilo takovou vášní pro koše? Především dějiny. „Basketbal má u nás dlouhou historii a úspěšnou tradici. Vždyť první mistrovství Evropy v roce 1935 vyhrála právě naše země,“ říká lotyšský novinář Andrejs Silinš z místního sportovního webu Sportacentrs.com.
A v letech 1937 a 1939, než vše přerušila válka a než po ní pobaltské trio spolkl komunistický Sovětský svaz, zase šampionáty ovládla Litva (a Estonsko bylo dvakrát páté). Litva měla učitele z nejlepších, za „otce“ tamního basketbalu považují Franka Johna Lubina, amerického olympijského šampiona z Berlína 1936 (a syna litevského emigranta Konstantinase Lubinase).
No a bohaté dějiny se nezapomínají. „Žádný jiný sport nedělá tolik mladých jako basket,“ líčí Silinš. „Ano, máme i hokejové Dinamo Riga, mezi fanoušky velmi populární, ale pořád je to jen jeden tým. V Estonsku je situace podobná.“
Medaile se však čekají od posledního ze zmíněných. Loni na mistrovství světa došla třímilionová Litva, proti níž Češi ve čtvrtek končí základní skupinu, až do semifinále. A jestli se může na něco spolehnout, pak je to neutuchající podpora od krajanů.
„Jejich fanoušci s nimi jezdí nejen po Evropě, ale i po celém světě,“ říkal kapitán Welsch, což potvrzuje i osobní zkušenost učiněná na pláži v Jurmale, lázeňském letovisku kousek od Rigy.
„Tenhle pohárek s námi putuje po basketbalových šampionátech už dvanáct let,“ říká hrdě mluvčí litevské skupiny a dopolednímu času navzdory nabízí víno, pivo, vodku a slivovici; Litevci jsou náruživí a veselí. Jejich auta mají na zrcátkách národní vlajky, nesmí chybět dres, klobouk a cokoli, co vyluzuje dost hlasitý zvuk.
„Litva je co do lásky k basketbalu ještě někde úplně jinde,“ vykládá lotyšský novinář Silinš: „Říká se, že je jejich druhým náboženstvím. A taky to, že v zemi žijí dohromady tři miliony trenérů, protože úplně každý Litevec má názor na jakoukoli basketbalovou otázku.“
Česká bilance proti zemím planoucím touto láskou je zatím stoprocentní. To, jaká bude po pondělí a čtvrtku, výrazně určí týmové ambice na celém šampionátu.
