Co všechno už stihla?
V roce 2010 triumfovala s University of Connecticut ve vysokoškolské NCAA a následně se v dresu americké reprezentace radovala z titulu světových šampionek.
Loni se stala jedničkou draftu do WNBA a o pár měsíců později dovedla Minnesotu Lynx ze dna soutěže až na samotný vrchol. A na podzim se poprvé vydala do Evropy, zvolila španělskou Ros Casares Valencie.
Výsledek? Na jaře mohla oslavit tituly ve španělské lize i v prestižní Eurolize. Bylo to v pravou chvíli, špičkový klub se pár týdnů nato zcela rozpadl.
A letos v létě si vyhlášená kanonýrka krátce po svých třiadvacátých narozeninách došla v Londýně s americkým výběrem pro olympijské prvenství.
Individuálních ocenění, která jí během této šňůry připadla, si ani nevšímáme.
Ale druhé vítězné kolečko už Mooreová nenačala - v novém ročníku zámořské profisoutěže sice byly se spoluhráčkami z Minnesoty jasně nejlepší v základní části, avšak ve finále play-off nestačily na Indianu Fever, podlehly 1:3 na zápasy.
Snaha přitom byla i tentokrát. Mooreová v posledním zápase americké sezony nastřádala 16 bodů, po Lindsay Whalenové (22) druhý nejvyšší počet ve svém týmu. Jenže se zároveň trápila s fauly a v utkání předčasně skončila.
Během posledních tří sezon to bylo teprve podruhé, kdy Mooreová odešla jako poražená. Stejně jako po loňském semifinále NCAA opouštěla se svěšenou hlavou halu Bankers Life Fieldhouse v Indianapolis. Je tedy zjevné, kam se rozhodně nebude ráda vracet.
Teď čeká Mayu Mooreovou pár dní odpočinku a po nich už nová zkušenost. Pro velké peníze zamíří do čínského celku Shanxi Xing Rui Flame. Také na Dálném východě ji čekají souboje s Tamikou Catchingsovou, ústřední hvězdou Indiany.
Která z nich se bude radovat tentokrát?
