Dá se tolik příznivých zpráv unést?
Pro mě je to dobrý, ne? Teď jsem Američan i Čech, v našich nominačních závodech jsem vyhrál malorážku 3x40 ran a byl jsem druhý v malorážce vleže. Vzduchovku už omezuju kvůli bolestem v zádech, musím je šetřit.
A trenérské místo v Dukle Plzeň?
Loni jsem pomáhal připravit mladého Adama Cipra na juniorské mistrovství světa, kde pak skončil čtrnáctý. Potom se mě šéf Dukly Bohumír Pokorný zeptal, jestli bych nechtěl Adama trénovat, tak to dělám od 1. ledna oficiálně. Jsem trenérem na poloviční úvazek.
Víte, že před rokem 1989 by nebylo možné, aby byl trenérem v Dukle Američan?
Jo, to vím, byl ¨tady komunismus. Už je ale jiná doba, už je pětadvacet let po tom. A dobrý, ne?
Vaše manželka, majitelka rovněž tří olympijských medailí, je členkou SKP Rapid Plzeň, kde máte zázemí i vy. Teď jste ale u konkurence - dělá to dobrotu?
Ale já jsem v obou areálech, vždyť spolu sousedí! Takže jsem v Rapidu, ale trénuju pro Duklu. Ovšem ano, vím, že mezi Rapidem a Duklou něco je. Ne špatná krev, ale...
Rivalita?
Jo, asi jo, což nechápu. Jsou to domácí soupeři, ale pořád přece jde o české střelce. Takže snad oba kluby usilují, aby česká sportovní střelba byla co nejlepší, ne?
Nabídku z SKP Rapid Plzeň jste nedostal?
Nééé. Tam jsou tři nebo čtyři trenéři a možná deset střelců, snad se nepletu. Dělám to tak, že ráno jsem v Rapidu, kde mám v trezoru i zbraně, a když je tady Adam, tak jdu na Duklu. Se všemi ale vycházím dobře.
Myslíte, že budete zvládat roli kouče a zároveň závodníka?
No, trochu náročné to asi bude. Když budou závody tady v Plzni, tak žádný problém. A když bude Adam závodit jinde, tak se dohodneme - máme přece skype, telefon, e-mail. Samozřejmě ale ještě nemůžu vědět, jak to dopadne, uvidíme, vyzkoušíme. Beru to jako příležitost, trénování mě baví. Proč to nevyzkoušet?
Mluvíte dobře česky - bylo těžké češtinu zvládnout?
Jen trochu. Ale když jsme tady žili v roce 2009 šest měsíců, tak jsem měl každý týden dvě lekce u paní učitelky, což byla výborná věc. A už to celkem jde, protože na střelnici mluvím česky celý den. Občas sice musím otevřít knihu a najít nějaké slovíčko, ale je to v klidu. Vždyť už tady žijeme dva roky.
Pořád hodláte reprezentovat Spojené státy. Za Česko závodit nechcete?
V hlavě něco bylo, ale přece jen jsem víc Američan a už sedmnáctý rok jsem v tamní reprezentaci. Pro nás to znamená hodně. Narodil jsem se v Americe a nebylo by dobré střílet za Česko, nevysvětlujte si to špatně.
Jaké máte s manželkou další střelecké plány? Chcete to dotáhnout až do her v Rio de Janeiru?
Jo, já jsem na cestě, letos začneme sbírat body do olympijské kvalifikace. A když nás v disciplíně uspěje víc, budeme mít v příštím roce americký nominační závod.
A vaše choť?
Je to v začátcích. Teď plánujeme březnové mistrovství Evropy v Nizozemsku, potom se uvidí, jak to bude se závody Světového poháru. Snad dobře. Katka to má náročné s dětmi, šestiletou Julií a ročním Martinem Henrym.
Prozraďte - pořád chodíte v Plzni na hokej?
V téhle sezoně jsem ještě nebyl! (smích) No jo, máme děti a to je pořád něco. Ale baví nás to.
