Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Konšel dře kvůli Rostocku. Je to výzva, nechci udělat ostudu, říká

Matěj Konšel se rozbíhá ke své typické bombě z dálky. Proti Zlínu nastřílel i se dvěma sedmičkami 11 branek. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

19 2016
Sny jsou od toho, aby se plnily. Litovelský házenkář Matěj Konšel za tím svým odchází do německého Rostocku, kde se upsal místnímu druholigovému klubu HC Empor. „Je to pro mě velká výzva, protože jdu do kvalitnější a čistě profesionální soutěže,“ těší se třiadvacetiletý mladík vyhlášený tvrdou střelbou z dálky.

Házenou se naučil hrát v Litovli, ve dvaceti letech nakoukl do extraligy v Dukle Praha, o rok později pomohl ke stříbru Cementu Hranice, a když Tatran postoupil do extraligy, vrátil se zpět do rodného města.

„Hodně lidí mi to vyčítalo, že se v Litovli zahrabu, ale nikdy jsem návrat nebral jako chybu. Ukázalo se, že i z týmu, který hraje spodek tabulky, se dá dostat do zahraničí,“ dodává nejlepší střelec Tatranu v uplynulé sezoně.

Kdy jste se rozhodl, že chcete zkusit zahraniční angažmá?
Myslím, že je sen každého hráče odejít do zahraničí. Už před třemi lety, kdy jsem hrál za Hranice, se mi rýsovalo zahraniční angažmá. Tehdy na jaře jsem se poprvé a naposledy dostal na týden do reprezentačního áčka. Už jsem měl podepsaného agenta a schylovalo se k přestupu do druhé francouzské ligy. Ale bohužel jsem si zranil rameno, takže z toho sešlo. Teď už to naštěstí dopadlo. A byla to zajímavá nabídka, která by se neměla odmítat.

Je vám teprve třiadvacet, ale v extralize už hrajete čtyři sezony. Přál jste si změnu?
Myslím, že je ten správný čas. Bavil jsem se o tom i s Davidem Juříčkem, který je expert hlavně na Francii, kde prožil svou kariéru. Ale poradil mi, že to je ten nejlepší věk, v pětadvaceti letech už bych nebyl považovaný za mladíka a mohlo by se mi ven dostávat hůř. Bavil jsem se i s dalšími lidmi z házené a všichni mi radili, ať do toho jdu.

Proč právě Rostock?
Především sportovní stránkou. Když jsme s agentem řešili možnosti, kam bych mohl jít, tak mi říkal, že se podívá po Polsku, Německu a Francii. Ale že by zrovna vyšla druhá bundesliga, která je nad úrovní české extraligy, to jsem nevěřil. Po této stránce to je určitě velká výzva. Samozřejmě i podmínky, které mi nabídli, jsou oproti české soutěži dost jiné.

Takže se budete moct soustředit jen na hraní?
Bude to ryze profesionální. Už jsem dostal plán přípravy a prakticky se nezastavím. Skoro každý den je trénink ráno i odpoledne. Za celé léto jsou jen čtyři dny volna. Tam už se to musí na profesionální úrovni.

Jak jste na tom s němčinou?
Vždycky jsem litoval, že jsem na škole neměl angličtinu, kterou umí všichni kolem. Ale teď se mi konečně vyplatí, že jsem měl osm let němčinu. Už chodím na doučování, protože jsem přece jen čtyři roky nemluvil, takže se do toho znovu dostávám a měla by to být pro mě výhoda. V týmu navíc zůstává jeden Čech, mladé křídlo Jakub Zbořil, už jsme si psali a je velmi ochotný mi pomoct. Z klubu odchází gólman Komínek, se kterým jsme se zkontaktovali a hned mi psal, že cokoliv budu potřebovat, ať se zeptám. V tom je to dobré.

Už víte, co v Rostocku od vás a nadcházející sezony čekají?
Mám informace, že dost hráčů odchází, včetně ústřední postavy Romana Bečváře, který jde do nejvyšší soutěže. Tento rok se zřejmě bude hrát druhá půlka tabulky. Budeme mít hodně mladý tým a byl jsem překvapený, že budou stavět především na mně. Počítal jsem s tím, že tam půjdu jako druhá levá spojka a v zápase si zahraju kolem deseti minut, ale počítají s tím, že mám hrát od začátku. Bude to velký skok, ale musím se do toho dostat a jsem za to rád, že nakonec vyšel takový tým. Nemá možná nejvyšší ambice jako jiné týmy v druhé bundeslize, ale po herní stránce to nebude ničemu vadit.

Budete na všechno sám?
Ano. Jedu sám, ale už mi kamarádi z házené i mimo ni říkali, že si za mnou chtějí udělat návštěvu. Těším se, že tam za mnou občas někdo zavítá.

Jak hodnotíte sezonu Litovle, která ve svém druhém extraligovém roce skončila na historickém devátém místě?
Podle umístění je to jednoznačně úspěch, ale cítím, že to určitě mohlo být ještě lepší a mohli jsme získat ještě více bodů. Některé zápasy se nám opravdu nevydařily, pak v tom samozřejmě byly i změny s trenérem a věci okolo. Ale celkově je vedení klubu i hráči spokojení s devátým místem, protože přece jen tam pak už byl výkonnostní skok k ostatním týmům, které jsou trochu jinde. Az osobního hlediska jsem nevěřil, že v takové pro mě nevydařené sezoně bych se mohl dostat někam do zahraničí. Nedařilo se mi až tak, jak jsem chtěl.

Osmé místo v tabulce střelců extraligy, to přece není vůbec špatná vizitka...
To je určitě dobré a jsem rád, když se ve střeleckých tabulkách najdu někde výš, ale pořád šlo o to, že gólů jsem mohl dát určitě víc a s Litovlí jsme mohli být bodově jinde. Střelecky to bylo za mým očekáváním.

Soupeři si na vás při bránění dávali větší pozor?
Musím uznat, stejně jako dost kritiků nejen v Litovli, že to bylo zapříčiněné tím, že jsem přibral na váze a nebyl jsem na tom nejlépe. V Litovli nejsou takové podmínky, abych se mohl soustředit jen na házenou, na rozdíl od Dukly a Hranic, kde jsem předtím jen hrál. Musel jsem chodit i do práce, ale na to se nemůžu vymlouvat, protože většina hráčů v české extralize to má úplně stejně. Já jsem k tomu přispěl ne úplně nejlepšími stravovacími návyky. Od toho se odvíjelo to, že se mi nedařilo herně a fyzicky. Beru, že to byla chyba.

Litovelský házenkář Matěj Konšel pálí v duelu s Lovosicemi.

Litovelský házenkář Matěj Konšel pálí v duelu s Lovosicemi.

Chcete tedy před odchodem do Německa pracovat na kondici?
Už na tom pracuju. Byl jsem rád, že i po skončení sezony jsme s panem trenérem Hudečkem trénovali, a dost tvrdě. Odhodili jsme balony a dělali jsme posilovnu, běhání, sprinty na hale a výběhy po přírodě. Do toho teď každý den dál dělám pro sebe, v práci už jsem dal výpověď a snažím se každý den pořád něco dělat - od rána kolo, posilovna i výběhy. Sám chci do Rostocku přijet připravený, i když vím, že rozdíl v přípravě oproti českým klubům tam bude velký. Ale snažím se, abych tam neudělal ostudu.

Takže jste neměl po sezoně pauzu na regeneraci?
Žádná nebyla. Pořád se jelo a jen si chci těsně před odjezdem dát pár dní volno, abych se trochu nabil energií a zase byl připravený na přípravu. Jinak se pořád snažím něco dělat, abych tam nepřijel v nejhorší formě.

A daří se vám váhu upravit?
Už je to dobré a je to i tím, že na to mám čas. Poznávám na sobě, že se cítím mnohem lépe. Nebudu radši zmiňovat, kolik jsem vážil nejvíc a kolik mám teď. Slyšel jsem to od všech a sám jsem si to musel přiznat. Bohužel, když už jsem v průběhu sezony začal zjišťovat, že mám kila navíc, tak nebyl prostor mimo tréninky a práci nějak to začít rychle dávat dolů. Skoro každý den jsem vstával v sedm hodin, přijel jsem domů, najedl jsem se a šel na trénink, takže moc času nebylo. Během sezony to bohužel nešlo.

Nikdo rád neslyší, že má nějaké kilo navíc. Jak jste snášel, když vám to okolí dávalo najevo?
Příjemné to není, ale nikdo si to nevymýšlel, pravda to byla, takže jsem to snášet musel. Snažil jsem se to vynahradit na hřišti, ale vždycky to taky nešlo. Teď odcházím do Německa a může se to všechno změnit v můj prospěch. Po fyzické stránce, posilovna a zázemí, to zase bude úplně jiné než tady.

Jak budete jako litovelský odchovanec vzpomínat na dva roky s Tatranem v extralize?
Neberu to, že jsem se vrátil do Litovle, jako chybu. Dost lidí mi vyčítalo, že jsem odešel z Dukly Praha, kde se hraje na nejvyšších příčkách. Teď jsem se díval, jak bývalí spoluhráči procházeli evropským pohárem. V Hranicích jsem také sledoval, že kluci skončili třetí. Moje rozhodnutí bylo vrátit se do klubu, který mě vychoval, i když jsem věděl, že o medaile hrát nebudeme. Někdo mi vyčítal, že se z Litovle nikam nedostanu, ale jsem rád, že iz týmu, který hraje spodek tabulky, se dá dostat do zahraničí.

Plníte si sny. Jaké budou ty další?
Vždycky jsem si dával postupné cíle. Když jsem byl v dorostu, tak jsem si přál hrát v Litovli za chlapy. Když se mi to splnilo, tak jsem chtěl do extraligy. Ten největší cíl se mi teď splnil, ale ukazují se mi tím další, o které chci usilovat. Zabydlet se v Rostocku, co nejdřív si na soutěž zvyknout a odvádět tam kvalitní výkony. A také bych se zase chtěl znovu dostat do širšího kádru reprezentace.





Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze