Právě probíhající šampionát v Oberhofu sice na dva dny navštívil, avšak biatlon už sleduje sedmatřicetiletý Ivan Masařík jen z povzdálí.
"Už jsem si toho užil dost. Nikdy jsem se nechtěl po skončení kariéry stát třeba trenérem, to má člověk ještě větší vypějí než závodník," je přesvědčený.
Po slavném čtvrtém místě v Naganu váhal, co dál. Rozhodl se a začal další sezonu. "Stále jsem se rozmýšlel, jestli mám pokračovat. Když do dalších her zbývaly dva roky, řekl jsem si, že to ještě jednou na olympiádě zkusím," vzpomíná.
Dál sbíral slušné výsledky ve Světových pohárech: "Ale jak jsem věděl, že se pomalu blíží závěr, motivace už nebyla taková a já jezdil těsné za bodovanými místy."
Po Albertville, Lillehammeru a povedeném Naganu přišel poslední vrchol - Salt Lake City. Tam štafeta ve složení Garabík, Masařík, Dostál a Vítek vybojovala páté místo. A tenkrát čtyřiatřicetiletý Ivan Masařík ukončil kariéru.
"Měl jsem štěstí, že po Albertville byl Lillehammer už v rozmezí dvou let. Po Salt Lake jsem přenechal místo mladším."
V současné době je spolumajitelem podniku, který se zabývá výrobou plastových oken. "Navíc jsem zaneprázdněný prací pro firmu, která dodává vosky a obuv pro české biatlonové kluby. Na biatlon jako takový není čas a zatím ani chuť a nálada. Už jsem se za ty roky nacestoval a byl od rodiny dost."
Výkony svých reprezentačních nástupců pečlivě sleduje. "Před rokem si na Sibiři nasadili laťku hodně vysoko. Obvykle se stává, že po posvícení přichází půst. Přesto musím říct, že Katka Holubcová předvádí pěkné výkony. Myslím, že každé bodované umístění se musí na mistrovství světa považovat za úspěch," konstatuje Masařík.
Biatlonový národní tým sbírá v Oberhofu dílčí úspěchy: 11. a 12. místo Tomáše a Kateřiny Holubcových ve sprintu nebo 20. místo Romana Dostála ve stíhacím závodě.
Masařík lituje absence nemocného Zdeňka Vítka, jenž vynechal celou sezonu. "Byl vůdčí osobností, jakou v týmu potřebujete. Sbíral výsledky a tím dokázal vyhecovat i ostatní z party," ví ze své zkušenosti.
Český tým má nyní ve svém středu i několik perspektivních biatlonistů. Třeba Šlesingr, Soukup, Moravec, Rezlerová nebo Vejnerová mají předpoklady, aby se do světové špičky brzo dostali. Třeba už za dva roky v Turíně.
"Budoucnost by nemusela být špatná, ale sám vím, jak je přechod z juniorů mezi dospělé náročný. Jen málokomu se povedl. Já jim to moc přeju, protože jak jsem skončil já, tak po olympijských hrách v Turínu můžou odejít současní tahouni Dostál a Garabík. Do nekonečna to dělat nejde."
Pořadatelé 39. mistrovství světa slibovali, že šampionát bude velkolepým svátkem biatlonu. "Myslím, že se jim to povedlo. Nachystali krásný areál, perfektní je divácká kulisa. Jen, aby jim vydržel sníh a některé závody nemuseli zrušit."
Na start sobotního sprintu mužů se postavilo 113 závodníků. "Účast se zvyšuje každý rok," všiml si Masařík: "Ale že by nováčci z Chile, Austrálie nebo Argentiny promlouvali do pořadí na předních místech, to rozhodně ne. Myslím si, že biatlon dělají jen pro radost."
