Tentokrát neztrácela sekundu po rozběhu, od začátku se držela mezi nejlepšími a v závěru použila svou nejsilnější zbraň – nezpomalila. „Prvních pět kol jsem jela opravdu moc hezky, jízdu jsem si i užívala, pak to začalo bolet, ale to je na trojce normální. Důležité bylo, že jsem poslední dvě kola vydržela jet a nezačala zpomalovat.“
Ve Světovém poháru už máte s týmovým závodem 45. výher, hezké číslo, ne?
Jsem za to samozřejmě hrozně ráda. Rok od roku je to těžší a těžší, protože holky se tady střídají, je to vyrovnanější. Můžete udělat lehkou chybu a jste o pět míst jinde.
Byla to těžší trojka než v čínském Charbinu?
Psychicky to bylo náročnější, protože se jezdily daleko rychlejší časy. Už když jsem šla na start, tak tam svítilo nějakých 4:04, což se občas nejede ani v Evropě. Musela jsem si sama říct, že na takový čas mám. Zvolili jsme správnou taktiku, vydržela jsem jet celý závod, včetně posledních dvou kol.
V Charbinu jste ulila start, pak málem upadla, tentokrát proběhlo všechno v pořádku?
Ano, tentokrát v pohodě (zasměje se). Dneska se mi povedl i rozběh, až jsem brzdila, protože jsem si říkala, že jedu asi moc rychle, když jsem rozběhla rychleji než Jolingová. Ona mívá většinou rychlejší starty než já. Přestala jsem se trochu odrážet, možná bych to zvládla i pod 20 vteřin, což je na mě úplně super rozběh, ale pochopila jsem hned, co má za lubem.
Trojku i patnáctistovku v Číně jste absolvovala vedle Ireen Wüstové, tentokrát jste do rozjížďky dostala jinou Nizozemku – Mariji Jolingovou. Musela jste podle toho upravovat taktiku?
Je to tak. Podle toho, s kým jedu, se pak před závodem stanovuje taktika. Říkala jsem si, že to bude hodně těžké a myslela si, že to rychle rozjede, jak to u ní na trojce občas bývá zvykem. Ale nakonec to byl hodně taktický závod, který rozjela pomaleji a zkoušela zrychlit.
Na což jste ale zareagovala...
Petr (Novák, trenér) mi to samozřejmě zahlásil, že začala jezdit rychleji než já. Jedno kolo jsem tak zrychlila, odrazila nástup a bylo po závodě. Ale bylo strašně důležité vědět, že mě začíná dojíždět.
I tentokrát jste vylepšila rekord dráhy, to už je u vás tak trochu tradice, ne?
Nevím, jestli tradice, ale tady se naposledy jelo mistrovství světa před osmi roky. Dalo se čekat, že se za tu dobu časy posunuly.
Se začátkem Světového poháru v Asii asi zatím panuje velká spokojenost, že?
Trojka a pětka jsou pro mě alfou a omegou. Zatím mám dva starty, dvě vítězství, takže jsem obrovsky spokojená, pro asijskou část mám splněno. Teď ještě dva dny vydržet a můžu se těšit domů.
Zítra je na programu kilometr a týmový závod. Ještě předtím se ale ráno jede hromadný závod, do kterého jste přihlášená. Pojedete?
Hromadný závod nám dali dvě hodiny před kilometrem, což je pro mě absolutně nereálné. Doufám, že se budu dívat za mantinelem. Nedovedu si představit, že bych jela šestnáct kol a pak kilometr. Už tak je to pro mě obtížné kvůli tomu, že neumím rozbíhat a musím se snažit třikrát tolik, než při rozběhu na trojku. Trenér zatím říkal, že mě nechá přihlášenou a zítra uvidíme.
