Co bylo nejpovedenější?
Hlavně sobota, kdy jsem si udělala dva osobní rekordy. Patnáctistovka byla těžká a pětku jsem si hlídala. Jela jsem na jistotu hlavně proto, že jsem tu v roce 2011 upadla, nechtěla jsem udělat podobnou chybu.
Jak vás těší návrat na vícebojařský trůn?
Jsem hrozně šťastná. Měla jsem tu úžasnou podporu českých fanoušků, přišlo snad sedmdesát lidí, kteří tady trvale žijí a fandili Čechům.
Co jste si pomyslela po osobním rekordu na úvodní pětistovce?
Byla jsem hrozně ráda, pětistovka je pro čtyřboj klíčová. První stovka se mi moc nepovedla, ale to kolo bylo úplně úžasné. Ani nevím, jak jsem to dokázala. Forma přišla v pravý čas. Neskutečné.
Čím si to vysvětlujete?
Cítila jsem ohromnou sílu v nohách, v tréninku mi pomáhal ten kluk z Polska (bývalý reprezentant Sebastian Druszkiewicz, který působí v roli sparingpartnera a asistenta kouče - pozn. red.). Každý takový trénink je pro mě dobrý, když nejezdím sama. Už na Heerenveen jsme ladili techniku, bylo dobré, že jsem ji dokázala udržet. Petr mi při tréninku neustále říkal co a jak.
Blesklo vám po pětistovce v hlavě, že by to tentokrát mohla být zlatá medaile?
Byl to dobrý začátek, ale na evropském čtyřboji jsem taky jela dobře pětistovku a potom ta patnáctistovka nebyla až taková. Věděla jsem, že musím makat až do konce.
Po vydařené trojce už jste ale doufat mohla...
To ano. Tušila jsem, že pokud se nic nestane, mohlo by to vyjít. Ta patnáctistovka je ale hodně těžká a známe Ireen, co dokáže.
Jak snášela Wüstová porážku?
Byla úplně v pohodě. Už před pětkou za mnou přišla a řekla: Jeď si pro zlato. Věděla, že na pětce mě jen těžko porazí. Bylo to od ní hezké. Celý ten šampionát byl moc povedený, opravdu jsem si ho užila. Nikdo tady nikomu nedělal žádné naschvály.
Dala se ta atmosféra srovnat s tou na mistrovství světa v jednotlivých tratích v Heerenveenu?
Tak Heerenveen je Heerenveen. Tady není taková divácká kapacita, ale já jsem měla obrovskou podporu právě v těch místních Češích. Jsem hrozně šťastná.
