„Můžeme požádat o autogram?“
Zájemci o ždibec sdílené slávy se kolem Navrátilové jen rojili. Musela je krotit: „Jen jeden obrázek pro každého. A při rozhovoru mě nerušte. Pracujeme.“
Jinak ovšem trpělivě pózovala a podepisovala podstrčené míčky. Vždy se usmála. Mávala. Poděkuj! slyšelo útlé děvčátko. „Spasíba!“ píplo.
„Rusky ne, nejsem Ruska,“ poznamenala tenisová legenda anglicky.
Ale i čeština zazněla: „Ty jo, víš, kdo to je? Navrátilová! Vyhrála Wimbledon. Je od nás.“
„Hodně štěstí, Martino. Mějte se krásně.“
Před 42 lety vyhrála Fed Cup pro Československo, poté třikrát pro USA (jednou v Praze). Stala se i kapitánkou amerického družstva.
O víkendu pak na předměstí Tampy, hodinu letu od svého sídla v Miami, svědomitě plnila roli televizní komentátorky a reportérky pro Tennis Channel při fedcupovém semifinále USA – Česko.
Po utkáních pokládala otázky hráčkám přímo na dvorci. V sobotu odpoledne v opačné pozici pohovořila s českými novináři.
Žasnete někdy, co vám život všechno ještě nepřipraví?
(hlasitý smích) No jo! Tennis Channel mě oslovil, bydlím v Miami, bylo pro mě jednoduché kývnout.
Jak vnímáte souboj vaší rodné země se státem, v němž dlouho žijete?
Jsem trošku rozdělená, to musím přiznat. Jako komentátorka musím být stejně neutrální, takže...
Nepřevažuje ve vás náklonnost k jedné z reprezentací?
Nesmím prozradit nic... Je fakt, že se cítím jinak, když hrajou českou hymnu a když slyším americkou. Zvlášť v současné době. Politiku do toho míchat nechci (je zavilou kritičkou prezidenta Trumpa), ale jsem hrdá Češka.
České družstvo přiletělo ve výrazně obměněném složení. Co vy na to?
Kateřinu Siniakovou už znám, viděla jsem ji hrát. Markétu Vondroušovou vůbec ne. Zaznamenala jsem jen její jméno, protože měla dobré výsledky mezi juniorkami.
Jaký dojem na vás ve své fedcupové premiéře udělala?
Myslím, že byla moc nervózní. Coco Vandewegheová dává děsné rány, podání s kickem Markétě vyskakovalo hrozně vysoko. Nevěděla, co s tím. Možná měla jít víc dozadu, počkat, až se balon vytočí, a až pak do něj jít. Na druhou stranu ona asi v životě nereturnovala tak daleko za základní lajnou. Každopádně měla hrát agresivněji. Vždycky je těžké odhadnout, jak se hráčka vyrovná s tlakem. Jak bude běhat, jak bude servírovat. Myslím, že působila víc defenzivně než normálně. Ale byla to pro ni dobrá zkušenost. A příště už bude odvážnější.
Co s vámi dělá, když slyšíte o další nadějné české levačce ve Fed Cupu?
No, nějaká podoba tam samozřejmě je. Když jsem poprvé hrála Fed Cup, už jsem patřila do první světové pětky a třetí rok objížděla profesionální túru. Takže jsem byla v jiné situaci. Na Fed Cup je teď upřená úplně jiná pozornost médií. Před vysíláním mi ukazovali fotku z roku 1975, když jsme přiletěly s trofejí z Francie.
Vrátily se vám vzpomínky z těch časů?
Ano, fotily jsme se na Ruzyni. Byly jsme nadšené, ale nevěděly jsme, jestli se to doma vůbec ví. Turnaj nepřenášela televize. Ve Francii za námi nepřišel ani jeden novinář. Je jiná doba, ale to je dobře. Holky mají příležitost stát se hvězdou celkem rychle.
Fed Cup je v Česku možná víc sledovaný než grandslamy. Jak to bylo za vás?
Na letišti bylo pár novinářů. A šmytec. To byla sláva na jeden den. Pak jsme zase začínaly z nuly.
Co si myslíte o prestiži Fed Cupu vzhledem k tomu, že Američankám tu chybí tři nejlepší hráčky a Češky postrádají dokonce čtyři své hvězdy?
Za to může formát. Když hrajete dvacet turnajů za rok, těžko si dokážete přidat ještě tři týdny Fed Cupu. My hrály jenom jeden týden, přesně daný v kalendáři. Měly jsme to jednodušší zařadit. Davis Cup se hraje dokonce čtyři týdny, proto ho spousta chlapů vynechává. Pro špičkové hráče je skoro nemožné týmové soutěže zvládnout. Navíc by Karolína Plíšková nebo Barbora Strýcová musely na tenhle mač letět z Evropy do Ameriky a pak hned zase zpátky. To se opravdu těžko skládá dohromady.
Domníváte se, že tenis potřebuje Fed Cup a Davis Cup?
Obě soutěže mají tradici. Pro menší země, kde se nekonají velké turnaje, je výhodné, když jsou zápasy rozházené do různých koutů světa. Ale pro hráčky a hráče je to neskutečně namáhavé. Bylo by lepší udělat jen jeden týden velkou akci, která by se jeden rok konala v Riu, druhý v Londýně, třetí v Austrálii. Ale je to komplikované. Tenisový kalendář je přeplněný, sezona dlouhá. Když se přidá olympiáda... Loni to byla hrůza.
Už jste mluvila o Vondroušové, jaký dojem na vás udělala v úvodní dvouhře Siniaková?
Potěšila mě, protože nad Rogersovou prostě musela vyhrát. Kdyby prohrála, byl by skoro konec. Překvapila mě tím, jak sázela za síť kraťasy. Používala rotace, dobře mixovala údery, bodovala na síti. Ukazovala přehled. Servis má zvláštní, ale fungoval, když ho potřebovala.
Jak se vám líbí Saddlebrook Resort coby dějiště utkání?
Já to tady znám, bydlela jsem pět let nedaleko odsud v Sarasotě. Je tu vedro, no. Stadion postavili hezky. Kurt se mi zdá trošku měkčí, ale holky se holt musí přizpůsobit. Publikum bylo fajn, dostalo se do nálady. Česká trumpeta byla větší než ta americká. Češi dělali větší kravál, to bylo prima.
