Byl to jeho čtvrtý Dakar, druhý v roli jezdce a první, který jako šofér úspěšně dokončil. „Sáhnul jsem si na dno, ale do cíle jsme se dostali a z toho mám radost, byť je tu částečné zklamání z umístění,“ popisuje Martin Macík ze Sedlčan.
Jeho metou byla mezi kamiony první patnáctka, a ačkoliv jel první týden dokonce v nejlepší desítce, tak po potížích skončil devatenáctý. Jak ale velí mysl všech dakaristů, už teď má hlavu plnou ročníku 2017.
Jaký tedy byl letošní Dakar?
Všichni jezdci jsme se shodli, že to oproti loňsku bylo o něčem jiném. Byl velký problém, že na začátku se rušily etapy a k tomu se jelo hrozně rychle, to si fakt nedovedete představit. Ani tratě nebyly fajn, protože jsme jeli permanentně v prachu a nedalo se předjíždět. To byl úplný extrém. A pak najednou přišla ještě větší rána.
Jaká?
Tři brutální etapy v písku, kdy venku bylo přes padesát stupňů. To se mi moc nelíbilo. Na druhou stranu si v té namáhavosti Dakar udržel své jméno. Sáhnul jsem si na dno, ale byl to úplně jiný Dakar než loni. Ten jsem nedojel, což bylo velké zklamání. Tady bylo částečné zklamání z umístění, ale porval jsem se s tím, abychom auto dostali až do cíle. A to se povedlo.
Ovšem černé myšlenky přišly.
Jo, když jsme potřebovali odšroubovat dvě matky a dělali to dvě a půl hodiny. Střídali jsme se u kladiva, řezali do matek a ony nechtěly povolit. Ale nakonec jsme to dali.
A vy jste si mohl užít průjezd cílem. Jaké to bylo?
Já si hrozně užíval už poslední dvě etapy. Hned v cíli si tu radost člověk neuvědomí, říká si, jasně, dojeli jsme. Až když jsme se vraceli do bivaku, přišla úleva: Ty vole, máme to! Když vám najednou píšou lidi, na kterých vám záleží, gratulují a když si vzpomenete, co za tím stálo, tak vás pohltí obrovské vnitřní štěstí a radost.
Vyrostl jste jezdecky?
Ano. Neuvěřitelně jsem zrychlil. Když najednou předjíždíte kamazy, tak si uvědomíte, že jedete rychle, ale nesmíte se z toho složit. Řidičsky jsem se zlepšil, je to těmi najetými kilometry, ale ještě cítím rezervy. Rychlejší může být auto i já.
Sám říkáte, že byste si k sobě nikdy do kamionu nesedl.
Nedivte se. Já jedu stovkou v horách, kde máte jen cestu na auto. Když byste z ní sjel, tak se kutálíte deset minut a nic z vás nezbude. K tomu je tam voda, bahno... Já mám ale problém si sednout vedle někoho i do osobáku. Vždycky raději řídím. Ale na Dakaru jsem dvakrát půjčil auto mechanikovi, protože nezávodní přejezdy byly tak dlouhé, že už jsem usínal. Tak jsem se na hodinu vyspal a pak šel zase za volant.
Jaké jsou plány pro rok 2017?
Chceme dokončit Frantu, což je krycí jméno pro kamion, který je zase o generaci někde jinde. Hlavně podvozkem. Já jsem s ním chtěl jet už teď, ale nakonec jsme se shodli, že bude lepší jet s autem, které je odzkoušené. Přesto jsme ho trošku zkanibalizovali a vzali z něj pár věcí, o kterých jsme věděli, že nás nezastaví. S tím autem pojedu příští rok já. A budeme se snažit, abychom měli příští rok na startu hned dva kamiony.
Proč se jmenuje Franta?
Všichni nazývají kamiony hrozně vznešeně: Královna, Fatboy a podobně nesmyslně. Já řekl, že jsme snad Češi, tak jsme přemýšleli, jestli Karel, nebo Franta. Karel bude příští verze, teď je to Franta.
Franta je zase liazka. Není problém získat homologaci, když se tento kamion už nevyrábí?
Není i je. Liazka se vyráběla, jezdí po silnicích ve více než 50 kusech, což řády chtějí. Zároveň máme papíry na silnici. Navíc musíme splňovat homologace Dakaru, což se nám daří.
Letos na Dakaru chyběla poušť Atacama, což mnozí účastníci těžce nesli. Musí se příští rok vrátit?
Letos trať hodně připomínala mistrovství světa v rallye, byla rychlá, čehož jsem se bál. Věděl jsem, že nejsem nejrychlejší, ale naštěstí jsem se držel. Nevím, jestli se Atacama vrátí. Mlží. Otázka je, jestli všechny jihoamerické státy budou Dakar chtít, protože za to platí obrovské peníze. A když nezaplatí, tak tam pořadatelé nepůjdou. Mají značku Dakar, což je pro ně obživa. Hodně se hovoří o Africe, ale představa, že bychom závodili v Jihoafrické republice, mi přijde... No, že i v té Mauretánii je to bezpečnější. Ale chci na Dakaru poušť. Je to pouštní závod a v poušti se rozhoduje.
