Poprvé startujeme z Peru, ale jinak žádnou významnou změnu necítíme. Jsme dole u moře, v minimální nadmořské výšce a teploty vzduchu se pohybují do třiceti stupňů.
Martin MacíkJe mu 48 let. Martin Macík je zachráncem závodní tradice značky Liaz. V roce 2003 se s repasovaným kamionem, který se zúčastnil rallye Paříž – Kapské Město v roce 1992, vydal do boje se soupeři na silnějších a mnohem novějších strojích. Skvělým dvanáctým místem zavřel posměváčkům pusu a v dalších ročnících ukazoval, že Dakar se dá úspěšně jezdit i se starší technikou, když ji jezdecká rozvaha a zkušenosti vedou bezpečně do cíle. Svou pouť dunami zakončil v roce 2010, v druhém jihoamerickém ročníku, skvělým čtvrtým místem a v roce 2011 jel již pouze s doprovodným vozidlem. Letos se poprvé představuje jako šéf velkého týmu. |
Vlastně jedna významná změna tady je. A to jsou diváci. Rozdíl v zájmu o závod je znát na každém kroku. Pokud v Argentině to bylo sto procent, tady padesát. Už přejímky sledovali minulé roky tisíce Argentinců. v Peru je to zatím trochu vlažné. V Argentině to byla show.
Pořadatelé však fungují perfektně, jako vždy je obtížné najít chyby, což je při takto velké akci vážně skoro zázrak. Já sám si poprvé zkouším, jaké to je mít pod sebou desítky lidí, organizovat jejich činnost a legrace to vůbec není. Jen zajistit přesuny tolika lidí. Autobusy jsme si objednávali měsíc dopředu.
Co se týká přejímek vozidel, dostali jsme se na řadu až třetí den a trvaly jen něco přes šest hodin, což je dobré. Nějaké drobné problémy se vyskytly, ale to je stejné každý rok. Kamion je velký stroj a pracuje se na něm stále.
Setkal jsem se i s Alešem Lopraisem, s nímž proběhlo před Dakarem pár slovních přestřelek. Mrzí mě, že nejsme všichni Češi v jednom týmu a ještě víc mě mrzí celá ta situace. "Doufám, že mi nebudete házet klacky pod nohy," řekl mi Aleš.
Napětí mezi námi je, to se nedá popřít. Ale řekl bych, že pouze z jedné strany. Není pravda, že bychom mu něco dlužili a je škoda, že něco takového říká.
