Asi nejtypičtějším příkladem jednozápasového velkého finále je Superbowl -závěrečný zápas NFL amerického fotbalu a zároveň nejsledovanější sportovní večer Severní Ameriky.
Trend však dorazil už i do České republiky. Jako první z kolektivních sportů po něm sáhl florbal. O mistrech a mistryních se letos poprvé rozhodovalo před tisícovkami diváků během jediného odpoledne. Tato inspirace přišla do středu Evropy ze Skandinávie, mekky hry s děravými plastovými holemi.
Model nazývaný superfinále však dorazil i do volejbalu. Adoptovaly ho ligy v Itálii, Francii nebo v Turecku. Jak vidí tento systém čeští hráči?
"Vyvrcholení v podobě jednoho zápasu je velice atraktivní," soudí Martin Lébl, zkušený blokař z Říma. "I v Itálii je to malý sport a jeden zápas je schopen vyprodat patnáctitisícovou halu. Směřovat to k tomu je v pořádku. Finále na čtyři vítězné zápasy nemá smysl, v dnešní době to nemůže být stejně sledované."
Ta slova potvrzuje i letošní milánské klání, jeho velkolepý příběh však psali i oba účastníci. Trentino, které vedlo už 2:0 na sety. A Macerata, která dokázala otočit na 3:2. (Více čtěte zde.)
Snaha zdramatizovat italskou Serii A však vedla ke zkoušení dalších novinek. Hrají se čtyři čtvrtfinálové skupiny po třech účastnících a poté semifinále na dvě vítězství.
Pro outsidery tohle všechno jsou dobré zprávy. Jednorázové překvapení jim totiž může vynést mnohem víc než při dlouhých sériích.
Nejjasnější důkaz nabízí svět basketbalu: izraelský velkoklub Maccabi Tel Aviv panoval 22 z 23 ligových finále, když se hrálo tradiční play-off na dvě či tři výhry. Od roku 2006, kdy se program změnil na jediný zápas, ztratilo Maccabi domácí korunu už dvakrát.
Na obdobný systém letos doplatil i český smečař Peter Pláteník, který působí v tureckém Halkbank Ankara. "Skončili jsme první v základní části, postoupili do semifinále, ale letošní model bylo semifinále jen na jediný zápas. Tam jsme prohráli 1:3 s Izmirem. Bohužel jsme skončili až třetí. Čekalo se od nás víc," mrzí ho.
A Lébl dodává: "Semifinálové a čtvrtfinálové série určitě nemůžou být hrané na jeden zápas, mělo by to být ze tří, nebo z pěti zápasů. Co se stalo Peterovi, to je zbytečné. Jeden z nejlepších týmů může vypadnout."
Ač je evropský trend zkracování zřejmý, ne všude ho už objevili. "V Rusku hráli play-off skoro dva a půl měsíce. v Turecku jen deset dní," připomíná rozdíly Pláteník.
A pak naznačí, který z modelů se mu zamlouvá víc. Včetně svých důvodů. "Celkově je toho pro hráče moc. Když jde hráč přes léto do reprezentace a pak hraje ve výborném klubu, je to strašné kvantum zápasů. A pokud to má hráč vydržet deset let, bez zranění to nejde," upozorňuje.
