Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Česku jsem do lepšího týmu jít nemohl, říká Kryštof

Český volejbalista Martin Kryštof | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

31 2015
Získal německý titul s týmem Berlin Recycling Volleys. Letos si s ním zahrál Final Four Ligy mistrů, ale na vítězství v české extralize zatím libero Martin Kryštof nedosáhl. Chce to napravit s Jihostrojem.

Nyní je tisíce kilometrů daleko na východ od Českých Budějovic. V dresu volejbalové reprezentace má na programu první zápasy Světové ligy v Japonsku. Libero a nová posila budějovického Jihostroje Martin Kryštof se i přes své povinnosti v národním týmu těší na novou výzvu. A jeho hlavní cíl? „Chci už konečně vyhrát český titul,“ říká 32letý Kryštof jasně.

Jak jste se dozvěděl o zájmu budějovického klubu?
My jsme byli spolu v kontaktu už dva roky zpátky, ale pak jsem prodloužil smlouvu v Berlíně. Takže to padlo, ale řekli jsme si, že až mi vyprší smlouva v Německu, že si zase sedneme a popovídáme si. A to se stalo, nakonec bylo všechno během čtvrt hodiny vyřízené.

Pomohlo vám při rozhodování, že Jihostroj je jedním z nejlepších českých klubů?
Určitě. Dlouhodobě je Jihostroj špička, i když sice nevím, jak dál na tom bude Liberec či Karlovy Vary. Moje rozhodování bylo opravdu jednoduché. Myslím, že v Česku jsem nemohl jít do lepšího týmu, a také se velice dobře znám s trenérem Honzou Svobodou z nároďáku. I to mi usnadnilo přemýšlení.

Profil

Martin Kryštof (32 let)

Volejbalu se začal věnovat v roce 1990, v Česku hrál profesionálně do roku 2004 za Vavex Příbram a následně do roku 2008 za Duklu Liberec.

Právě s Libercem získal v sezonách 2005/2006 a 2007/2008 Český pohár, v české extralize byl vicemistrem s Příbramí (2003/2004) a s Libercem (2006/2007).

V roce 2008 odešel do německé bundesligy, kde hrál za klub Berlin Recycling Volleys, který se v letech 2012 a 2013 stal německým mistrem.

Jako český reprezentant hrál na mistrovství světa 2002, mistrovství Evropy 2009, mistrovství světa 2010 a mistrovství Evropy 2011. Letos podepsal čtyřletou smlouvu s českobudějovickým Jihostrojem.

V národním týmu hrajete se třemi novými spoluhráči z Budějovic. Už jste od nich vyzvídal o Jihostroji?
Jasně. Pořád se na něco ptám, kde co funguje, na informace o městě a podobně. Pořád je bombarduju otázkama a oni mi trpělivě odpovídají.

A padla řeč už i třeba na to, kde se dá výborně najíst či kde točí dobré pivo?
Přesně tak, to jsou samé důležité věci.

Vy jste ještě titul v Česku nevyhrál, takže cíl asi máte na tuto sezonu jasný, že?
Můj osobní cíl je jednoznačně titul. Myslím si, že by to tak měl vidět každý z Jihostroje, chceme se zpátky vrátit na první místo.

Několikrát jste byl v Česku s týmem druhý, měli jste někdy vítězství opravdu na dosah?
Vlastně hned první rok, co jsem hrál v Liberci. Tam byl tehdy mančaft složený z top hráčů, stejně jako dnes, a my jsme i dobře rozehráli finále. Kladno jsme porazili za hodinu 3:0 a už jsme si mysleli, že se titul uhraje sám. Jenže oni nás od druhého zápasu rychle vyvedli z omylu a neuhráli jsme ani zápas.
Já podobné věci zažil ve finále vlastně pokaždé, ale to jsem byl mladý kluk a teprve jsem se s profesionálním volejbalem seznamoval. Teď už doufám, že to bude jiné.

Jak lidé v Německu vnímají volejbal?
Celkově jsou v německé lize dva top týmy, Friedrichshafen a Berlín.
Zájem o volejbal tam je, není problém vidět na venkovním zápase v ochozech třeba i dva a půl tisíce diváků. Jenže já to mohu mít trochu zkreslené, protože Berlín, kde jsem hrál, je velké město a ve finále na nás přišlo i devět tisíc lidí. To je fantastický zážitek, takže já jsem v tomto ohledu zhýčkaný a teď nevím, jak je to s diváky v české extralize.

Jsou dva německé tituly pro vás zatím největší sportovní úspěch?
Myslím, že ano. Finále jsme hráli třikrát za sebou a letos to bylo ještě korunované tím, že Berlín požádal o pořádání Final Four v Lize mistrů, kde jsme skončili třetí. Byla to nádherná tečka za mým německým angažmá.

Asi také pěkný zážitek, ne?
Komu se to poštěstí u toho být? Je to neuvěřitelný zážitek a svým způsobem i vrchol ve volejbalu. Hrát na mistrovství světa a ve finále Ligy mistrů je úžasné. Čekáte na to celý život a pak se ve dvou dnech ukáže, jestli na to máte, nebo ne. Kompletně vyprodaná hala, neskutečná show a vy opravdu nesmíte vypustit ani balon, to nejde. Všichni jsme si to neuvěřitelně užili.

Může vás tedy mrzet, že v této sezoně nebude Jihostroj Ligu mistrů hrát.
Nevím, z jakých důvodů to tak je. Snad i možnost hrát Ligu mistrů na divokou kartu byla. Osobně mě to mrzí, člověk v Lize mistrů nasbírá velké zkušenosti, atmosféra pro diváky je vynikající a podobně. I když nevím, jak je na tom druhý Pohár CEV, který budeme hrát, ale určitě i tady se dá natrefit na výborné soupeře. Na druhou stranu je dobré, že jsme v Evropě zůstali. Zkušenosti získané z těchto soutěží jsou hlavně pro mladé hráče k nezaplacení.

Podepsal jste s vedením klubu čtyřletou smlouvu, což je docela dlouhý kontrakt.
Na mém postu tolik člověk neskáče a není tolik opotřebovaný, když to řeknu takhle. Já tedy ještě můžu fungovat na vysoké úrovni několik let a držet si svou výkonnost. Možná i proto ty čtyři roky.

Možná vás teď budou lidé ve vedení i fanoušci klubu pasovat do role největší hvězdy Jihostroje a budou mít velká očekávání. Jste zvyklý hrát pod takovým tlakem?
Jsem zvyklý hrát pod velkým tlakem. V Berlíně nebyl jediný zápas, který by nám náš šéf dokázal odpustit. Museli jsme hrát naplno i proti poslednímu týmu ligy, hráli jsme tedy pod tlakem celou sezonu. Pro mě to nic nového nebude a je pravda, že každý kouká na Jihostroj jako na tým plný reprezentantů a každý se na něj bude chtít naopak vytáhnout, proto je to pro nás těžké i po psychické stránce. I proto se stává, že velké mančafty klopýtnou i s outsidery.

Na co se nejvíce těšíte, až se plně zapojíte do nového týmu?
Halu znám dobře, město už méně. Těším se na příležitost, mám před sebou novou výzvu. Budu se muset zabydlet a s rodinou se do Budějovic přestěhovat. Sice to bude složité, ale nebojím se toho. A hrozně se těším na to, že po sedmi letech budu zase blízko domovu. I to byl jeden z důvodů, proč jsem šel do Česka.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze