Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Čahoun z Brna stoupá. Srovnal si to v palici, chválí Bába Heindla

Martin Heindl | foto: Marie Stránská, MAFRA

10 2017
Jaroslava Bábu dávno přerostl. A možná se blíží éra, kdy Martin Heindl dlouhodobě nejlepšího českého výškaře přeroste i výkonnostně. „Takhle to nevnímám. Jardovi hrozně přeju a nerad vidím, když vypadne brzo,“ říká 24letý Heindl. Podobné chvíle zažil ve středu večer na Brněnské laťce.

Zatímco olympijský medailista po vleklých zdravotních peripetiích v prvním závodě sezony ztroskotal na 214 centimetrech, brněnský čahoun v Olympii atakoval osobní rekord 226 centimetrů, který je zároveň limitem pro halové mistrovství Evropy v Bělehradě. „Cítil jsem, že na to mám. Snad je to jen otázka času,“ věří 206 centimetrů vysoký kolohnát. „S mojí výškou bych měl přece jenom mířit výš. Musím přitlačit,“ uvědomuje si třetí muž Brněnské laťky.

Vysoký sympaťák byl dlouhé roky příslibem české atletiky, jeho vývoj se ale zadrhl. I proto se Heindl loni v létě přestěhoval do Prahy. V Dukle ho připravuje Jan Janků starší, jeho tréninkovým parťákem je 32letý Bába. „Martin udělal velký pokrok. Začal být trošku závodník,“ popisuje zkušenější kolega. „Dřív byl roztěkaný. Uměl skákat na nižších výškách, ale když přišla vyšší, nesmyslně to shazoval. Ale srovnal si to v palici, jak se říká, a dozrává.“

Slova dlouholeté české jedničky potvrzuje i letošní halová sezona. O víkendu v Hustopečích si Heindl vytvořil osobní maximum 223 centimetrů. Ve středu moc nechybělo, aby si ho vylepšil o další tři centimetry. „Dřív jsem hodně dřel a myslel si, že to utáhnu na fyzičku,“ líčí bývalý atlet JAC Brno.

Po příchodu do Dukly víc dbá na maličkosti, v hlavním městě má lepší servis. S trenérem prosedí dlouhé chvíle u videa, na kterém sleduje podobně vzrostlé a úspěšné výškaře. „Koukáme třeba na Sjöberga (mistr světa a trojnásobný olympijský medailista – pozn. red.), který je na tom podobně, co se týče rozsahu a švihu,“ přibližuje brněnský rodák.

„Ale teda určitě není nikdo tak neforemnej a dlouhej jako já, takže si spíš beru drobnosti od všech,“ rozesměje se skromný obr. „Trenér mi to postupně cpe do hlavy a myslím, že to jde dobrým směrem.“

Mohl by to být dobrý signál pro českou atletiku. I samotného Bábu, který si po konci Svatoslava Tona a bratří Janků mohl připadat na velkých akcích ve výškařských sektorech jako vlk samotář. „Bylo by to fajn,“ zasní se Bába. „Dlouho tady nebylo, že mě někdo poráží. Jsem za to rád a je to i pro mě motivace,“ usměje se.

Mladšímu konkurentovi se Bába snaží radit při tréninku i při závodě. V Olympii si Heindl po úspěšných pokusech se slavnějším soupeřem plácal. „Moc si toho vážím, jak mi radí. Je to pro mě obrovská škola. Oproti němu jsem na tom technicky bídně,“ srovnává kritický Heindl.

„Doufám, že Jarda ještě nějakou dobu vydrží a bude ho to bavit,“ pokračuje výškař mířící vzhůru. „Dřív to bylo z mé strany křečovité. Teď vím, co musím udělat, aby to bylo dobré. Je to ale zatím takové nesložené puzzle.“

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze