Fuksa se rychle sžil s rolí jedné z tváří MS.
S fanoušky často sdílí fotografie, videa. Ochotně kývá novinářům na prosby o rozhovor. Na tiskové konferenci minulý čtvrtek pobíhal s připevněnou GoPro kamerou na čele a natáčel průběh pestrého dopoledne.
„Teď se všichni usmívejte, ať to vypadá potom pěkně,“ vyzve v jednu chvíli hlouček reportérů, kameramanů a fotografů. Působí bezprostředně, uvolněně. Jako by se už viděl, jak pluje ve své modrozlaté kanoi před zaplněnou tribunou.
„Těším se, jak to jen maximálně jde. Budu si užívat, že mistrovství světa je po 59 letech doma. Jsem hrozně zvědavý, kolik lidí přijde a jaký udělají na tribuně bordel,“ nemůže se dočkat závodů. Chce z nich dvě medaile. Na kilometrové trati obhajuje stříbro, na 500 metrů zlato.
Martine, mistrovství světa se koná na kanále v Račicích, který dobře znáte. Je to výhoda?
Velkou výhodou bude, že máme ubytování přímo na kanále. Nepotřebujeme jezdit autobusem a přemisťovat se na kanál. Kanál jako takový nepatří k nejrychlejším. Ty jsou většinou v Maďarsku a Bulharsku, kde je v létě velké teplo a voda je díky tomu rychlejší. Navíc v Račicích není záruka, že člověku bude foukat do zad. Ale je to doma, těším se.
Na trati pět set metrů držíte neoficiální světový rekord. Můžete ho právě v Račičích i přes nepříznivé podmínky vylepšit?
Není to tu stavěné, aby se daly jet rychlé časy. Záleží nejen na teplotě vody, ale i na ovzduší, na větru. Rekordy se tady určitě zajíždějí hůř, ale není nic nemožné, všechno je možné.
Jak se vypořádáváte s tím, že pojedete doma na tak velké akci? Nesvazuje vás to?
Nesvazuje mě vůbec nic. Kanoistiku dělám hrozně rád, chci uspět. To, že lidi mají nějaká očekávání, samozřejmě vnímám, ale v první řadě to dělám pro sebe. V tomhle jsem asi sobec.
To, že zažijete ve vrcholné formě domácí světový šampionát, si tedy spíše pochvalujete? Berete to jako životní závod?
Neřekl bych, že je to životní závod, nic takového nemám. Ale je naprosto parádní, že mistrovství světa je doma. Přál bych každému sportovci, aby si něco takového zažil. V kanoistice je to výjimečné. Vždyť to tu nebylo 59 let a na tehdejší akci si asi nikdo už nepamatuje. Těším se hrozně moc.
Vrcholy mistrovství světaSobota 26. srpna: Neděle 27. srpna: |
Fakt, že čeští kanoisté a kajakáři mají medailové ambice, vše jedině umocňují, že?
Je lepší, že máme nějaké medaile šanci získat, to je jedině plus. Já jsem hrozně rád, že patřím do skupiny lidí, která mají ty nejvyšší ambice a mohou myslet na získávání medailí. Těším se, prostě to tam napiš a tečka.
Býváte před závody stále nervózní, nebo vám úspěchy pomáhají k většímu klidu?
Vůbec nezáleží, jestli úspěchy jsou, nebo ne. Myslím si, že zdravá nervozita k tomu patří. Jsem nervozní před každým závodem. Ale jak říkám, je to zdravá nervozita, kdy já od sebe něco očekávám a chci uspět.
Budete více prožívat své starty, nebo při sledování mladšího bratra Petra?
Asi se budu soustředit hlavně na sebe, zase budu ten sobec. Nevím, co se mnou udělá to, že pojede také brácha, ještě jsme spolu nikdy na takhle velké akci nebyli. Doufám, že také zajede solidní výsledek. Už to, že se tam dostal, je pro něj super. Nechám nervozitu na dědu s taťkou (trenéry obou sourozenců).
Pobíháte tu s GoPro kamerou. Hodně aktivní jste i na sociálních sítích. Proč?
Sociálními sítěmi žije tím každý mladý sportovec, protože je to v dnešní době hodně důležité. Partneři si toho všímají. Když člověk umí dobře vystupovat před lidmi, tak je to jedině ku prospěchu. Je to lepší, než být nějaký uzavřený do sebe a dělat ze sebe nějakou celebritu. To je k ničemu.
Na obou tratích, kde budete závodit, patříte k favoritům. Na kilometru se opět utkáte také s Němcem Sebastianem Brendelem. Věříte si na vzájemný souboj?
Závodit s ním je naprosto něco jiného. Je to pan kanonista. Ten člověk vyhrál třikrát olympiádu, pětkrát mistrovství světa. To, co on dokázal, je prostě neuvěřitelné. Já se furt snažím ho předjet, nebo mu minimálně stačit. To, že jsem ho teď na Světovém poháru porážel, je pro mě strašně super. Nic si nedělám z toho, že mi to teď na mistrovství Evropy vrátil. Není to žádný strašák. Rád bych mu porážku v Račicích samozřejmě vrátil. Je to prostě borec, někdy se prostě nepodaří předjet úplně všechny. Snad ho porazím. A jestli ne, tak se nic neděje, je to jen sport.
