Od té doby se jeho ambice změnily. "Teď chci lepší umístění," pravil nejlepší z nástupců Martina Doktora před úterním odletem do Moskvy.
Největší naděje české rychlostní kanoistiky? Úžasný čtyřkajak Havel, Trefil, Dostál, Štěrba, skvělá deblkánoe Radoň, Dvořák, a - Martin Fuksa. Jedenadvacetiletý mladík, jenž loni kvůli poranění kolena o mistrovství světa přišel, ale který o to víc chce dát o sobě vědět nyní na kanálu v Krylatském.
Letos už přivezl nejcennější kovy z mistrovství Evropy a světa do 23 let, stejně jako z evropského šampionátu seniorů v Brandenburgu, a mnozí očekávají medaili také nyní. Byla by jeho vůbec první ze seniorského mistrovství světa. Svěřenec svého otce Petra Fuksy a dědy Josefa Fuksy přiznal, že jej tato očekávání krapet svazují.
"Ale jen maličko, snažím se to neřešit. Před třemi lety mi bylo teprve osmnáct a jel jsem na zkušenou, v olympijském roce mistrovství světa není a loni jsem zase nemohl já, takže to vlastně beru jako takovou premiéru. Stát se ale může všechno a mrzelo by mě, kdybych na medaili nedosáhl a někdo pak třeba řekl, že jsem neuspěl. Vždyť já na takové úrovni v roli jednoho z uchazečů o medaile ještě nezávodil," přemítal.
Ve čtvrtek ho čeká rozjížďka a semifinále na olympijském kilometru, v pátek na poloviční trati, finále jsou v plánu v sobotu a v neděli. "Na pětistovce bych se rád popral o medaili, myslím, že to není nereálné. Doufám, že by nějaká mohla zacinkat, kdyby mi to sedlo," říkal evropský šampion právě na této trati.
Závody na deblu už nevyhledává
Pokud jde o kilometr, má skromnější cíle. "Za úspěch považuju postup do devítičlenného finále, to jsem dosud nezažil, a v něm bych chtěl skončit do šestého místa. To kvůli tomu, že příští rok se na mistrovství světa v Miláně pojede olympijská kvalifikace, do Ria postoupí prvních šest závodníků a já bych se v té šestce rád zabydlel už letos," přiznal.
Na rozlehlém kanálu v Krylatském už jednou závodil, v roce 2010 při juniorském mistrovství Evropy. "Byl jsem v juniorech první rok, šlo o můj první velký šampionát. Dojel jsem dvakrát čtvrtý - na pětistovce a na dvoustovce. Pamatuju si, že jsem po každém finále hrozně brečel, bylo mi líto, že nemám medaili. Třeba teď ty moskevské slzy vystřídá moskevská radost," usmál se.
V Moskvě tehdy jel i debla, parťákem mu byl Vojtěch Ruso, jeho nynější sparingpartner v loděnici Dukly. "Vyhráli jsme rozjížďku a byli z toho hotoví, ve finále jsme dojeli tuším sedmí," vybavil si.
Závody na deblu už nevyhledává. "Je lepší jezdit sám, to se nemusíte na nikoho ohlížet nebo se někomu omlouvat. Je to velká výhoda - když vidím některé posádky, jak se hádají, tak jsem rád, že jezdím singla."
