A jásal hodně.
Proč?
Před domácím publikem obhájil pozici vicemistra světa na kilometrové trati, dobyl další stříbro do své medailové sbírky. „Jsem za něj strašně rád. Je to naprosto skvělé, jsem šťastný,“ vyhrkl do klubka reportérů.
Onu kolekci doma pečlivě schraňuje, cenné kovy má pověšené pěkně pohromadě na tyči ve svém pokoji.
Díky strhující jízdě v Labe Aréně na tyč přibude další hodnotná trofej. Však za ní v cíli hned dostal pochvalné políbení od otce Petra.
Jste stříbrný, rval jste se o zlato. Jaké pocity ve vás převažují?
Každá medaile na mistrovství světa je pro mě splněním dětského snu, jsem hrozně rád, že jsem získal další. Samozřejmě, chtěl jsem tu nejcennější, ale já jsem spokojený. Zlatá medaile je vždycky nejvíc, ale i stříbro je pro mě skvělé. Po roce, kdy se mi to na olympiádě moc nepovedlo, tak jsem se hrozně bál toho, jestli jsem pořád ve světové špičce. Myslím, že jsem lidem dokázal, že tam jsem.
Brzy jste o hodně vedl, dokonce o celou loď. Co se pak stalo?
Brendel brutálně zrychlil. Klasika. Já ani nevím, jestli jsem vedl, nebo ne. Říkal jsem si: Ty vole, jeď, jeď, jeď! Prostě jeď a finišuj, co to jde. Brendel měl prostě zase víc sil, nedá se s tím nic dělat. Já jsem šťastný i za to stříbro, každá medaile je skvělá.
Nerozjel jste závod zbytečně rychle? Riskoval jste?
Ani ne. Já si myslím, že jsem to nerozjel tak rychle. Říkal jsem si, že se budu soustředit jenom na svoji jízdu a ve finiši do toho dám všechno. Snažil jsem se, co to šlo, myslím, že jsem proti němu předvedl jeden z nejlepších finišů.
Sledoval jste své soupeře? Říkáte, že jste ani nevěděl, že vedete?
Vůbec jsem nekoukal kolem sebe. Fakt řekl jsem si, že pojedu svůj závod, na sebe, budu se snažit narvat do toho všechno. Podobně jako v rozjížďce, kde jsem také nekoukal po Brazilcovi (Isaquias Queiroz Dos Santos). Já mu pořád říkám Brazilec, i když vím, jak se jmenuje, ale těžko se to vyslovuje. Izakiáš, nebo tak nějak. Soustředil jsem se na sebe. To, že se pak Brendel vyřítil vedle mě, jsem pak samozřejmě viděl.
Brendel si vás pohlídal, stejně jako se mu to povedlo už několikrát v minulosti.
Je to tak. Ale myslím si, že i já jsem měl ten finiš solidní, že mě nepřejel jen tak, že jsem aspoň trošku bojoval. V cíli mi nedal až takový kotel. Jel jsem naplno až do konce, protože jsem nevěděl, jestli třeba nebudu až třetí. Snažil jsem se co nejdéle jet s Brendelem, jsem strašně rád, že je z toho stříbrná medaile.
Co vám chybí k tomu, abyste Brendela na vrcholné akci porazil?
Nebylo to o tom, že chci porazit jen Sebastiana, chtěl jsem porazit celé startovní pole. Ani to neberu jako nějakou osobní rivalitu se Sebastianem, on je hrozná hvězda, já se mu jen snažím vyrovnat. Někdy se můžete snažit celý život, jak chcete, ale tomu nejlepšímu se nevyrovnáte. Já se ho budu furt snažit porazit, aspoň mám pořád hroznou motivaci a nemůžu se uchlácholit tím, že jsem nejlepší. Pořád budu makat dál, on to také nemůže vydržet věčně, já to vydržím déle.
TO JE ONA. Martin Fuksa pózuje se stříbrnou medailí po finálovém závodě na tisíc metrů na mistrovství světa v Račicích. Emoce s ním cloumaly.
V čem tkví Brendelovy největší přednosti?
Když se na něj podíváte, tak je hrozně velký, má dlouhé ruce, udělá na kiláku mnohem méně záběrů než já. Já se tak nadřu víc než on. Ne že by se také nenadřel, ale když někdo udělá něčeho víc, tak se asi nadře trošku víc. Samozřejmě má užasnou vytrvalost. Stejně jako on mi neujede na pětistovce, tak on je lepší na kilák a pětikilák. Má prostě skvělou vytrvalost a stačí mu to. Být to třeba 900 metrů, tak je to možná moje. Ale takhle to prostě je.
Pomohla vám podpora diváků? Byl jste s ní konečně spokojený?
Strašně moc, dneska byli naprosto brutální. Hrozně moc jim děkuju. Voda úplně bubnovala, já jsem si to fakt užíval. Je z toho krásné druhé místo, já jsem hrozně šťastný a těším se zítra na další závod. Ve finiši jsem neposlouchal nic jiného než ten řev. Říkal jsem si: Tohle je všechno na mě. Fakt jsem se hrozně moc snažil dokázat své rodině a všem, že na to mám. Chtěl jsem udělat radost, získat nejcennější medaili, ale Sebastian byl zase rychlejší a velká čest jemu.
V neděli vás čeká pětistovka. Na té jste dominantní.
Jsem rád, že mám za sebou kilák, protože jak už jsem vám říkal asi šedesátmilionkrát, tak kilák mě strašně bolí. Teď už mě čeká v uvozovkách ta příjemnější část. Pětistovku mám fakt najetou, vymačkám ze sebe poslední síly v posledním závodě sezony.
