Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Marod Štěpánek unikl i klinické smrti

3 2003
Praha - Z hlasu Radka Štěpánka se line úleva. Jeho šestitýdenní turnajový půst končí. Už není tenisovým lazarem. „Od pondělka zase naplno trénuju. V sobotu odlétám do Lyonu,“ oznamuje. Zasloužil by si cenu pro tenisového maroda roku. Oční vada, streptokok, zranění předloktí i zad - s tím vším se od jara potýkal.

Téměř dvě hodiny denně teď tráví cvičením a rehabilitací. „Poučil jsem se,“ doznává. „To, co tělu beru, mu také musím dávat zpět. Nedělal jsem to na úrovni odpovídající 35. hráči světa.“ Nikdy nebyl klukem, o kterém by říkali, že je zdravý jako řípa. Naopak.

Už v šesti měsících unikl klinické smrti, když jej při infekčním onemocnění shigelioza postihla absolutní dehydratace organismu.

„Rodiče vyprávěli, že se ze mě odevšad lila voda.“ V šesti letech mu na poslední chvíli vyoperovali hnis ze zadní stěny slepého střeva.

Na základní škole si pak málem vypíchl obě oči. „Dodnes mám nad nimi jizvu,“ ukazuje.

Doma v Karviné tehdy praskl Štěpánkovi na kole řetěz. Ze srázu vletěl po hlavě do plotu, ostrý drát si zabodl do oka. A při honičce s bratrem pro změnu napíchl druhé oko na opěradlo židle.

„Krev se ze mě řinula proudem. Se mnou si naši užili.“ Letos v březnu zjistil, že trpí krátkozrakostí a astigmatismem. „Sám bych na to nepřišel. Naštěstí mě Petr Korda vyhnal k očaři,“ povídá.

Výsledek? Čtyři dioptrie! Dnes si nedokáže představit, že by hrál bez kontaktních čoček. „To bych netrefil ani balon.“ Celou sezonu bojoval i s nedoléčeným svalovým zraněním předloktí. „Neriskuj, nejezdi na US Open,“ hučel do něj jeho poradce Korda.

Přesto Štěpánek ve Flushing Meadows nastoupil. „Šel jsem do toho na vlastní triko.“ Loket vydržel, jenže službu vypověděla záda. „Byl jsem úplně ztuhlej, hotovej,“ vzpomíná. Se sklopenou hlavou kráčel ve třetím kole k síti, zápas s Hewittem musel vzdát.

„V tu chvíli mi bylo nejhůř. Co bude dál? bál jsem se. Co když zůstanu půl roku mimo hru?“ Prasklina mezi čtvrtým a pátým obratlem si naštěstí vyžádala jen tři týdny klidu. Ty ovšem protrpěl.

„Nemohl jsem udělat jediný rychlý pohyb ani jsem si nezavázal tkaničku.

Jen jsem seděl a ležel,“ líčí. Navrch zaháněl za pomoci antibiotik streptokoka, který jej napadl.

Potom začal pomalu chodit, aby mu neochably svaly.

Teď je tedy zpátky. Na podzim bude hrát turnaje v Lyonu, Petrohradu a v Paříži. S jakým cílem? Žebříčkové umístění je prý druhořadé.

„Jestli budu na konci roku třicátý, nebo padesátý, to nehraje roli. Hlavně že jsem se zase dal dohromady.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze