V roce 1992 byl čtyřletým klukem, který na chatě u Klatov v létě házel do dáli klacky, které mu táta a děda uřízli. Ale když se jej zeptáte, jak daleko tehdy Železný hodil, okamžitě vypálí: "89,66. Pouštěl jsem si to na videu."
Letos je Frydrych druhým oštěpařem světa a objevem roku, přestože se víc léčí, než závodí. Posunuté plotýnky ho brzdí od loňského podzimu, do konce dubna se bolesti nezbavil, i na zimním soustředění v Africe musel pauzírovat.
Ale když na něj šel splín, Železný ho uklidňoval: "Já měl před Barcelonou zlomené obratle, nemohl jsem tři měsíce házet, a pak jsem hodil svěťák a vyhrál olympiádu."
Vůbec má na Frydrychovu psychiku blahodárný vliv. "Honza zažil všechny triumfy i pády. Díky němu už nejsem nervák."
Na závodech, kde letos házel, Frydrych exceloval. "Hůř než druhý jsem neskončil a u toho bych rád zůstal." Pouze olympijský šampion Thorkildsen poslal oštěp o 2,14 metru dál než on.
Jenže 12. června při Diamantové lize v New Yorku bylo zle. Plotýnky opět vypověděly poslušnost, nemohl pořádně sedět ani ležet. Od té doby Frydrych nezávodil, fyzioterapeut Kolář mu dočasně zakázal i trénink.
Stále nemůže naplno běhat do kopce, v tréninku si s koučem pomáhají náhradními cviky. Po dvoutýdenním zápřahu v Nymburku přesto věří: "V rámci možností jsme udělali, co šlo. Do jisté míry mi pauza i prospěla."
Protřelý atletický mazák Železný souhlasí: "Peťa je vnitřně odpočatý, může se těšit na závod."
Frydrychovo osobní maximum z jarní Zlaté tretry má hodnotu 88,23. V Barceloně myslí dál: rád by poprvé v životě překonal magickou devadesátku. "Světový rekord do 22 let je 89,58, ten bych rád přehodil. A kdyby to letělo i za 90, zabil bych tak dvě mouchy jedním oštěpem. Už v Ostravě jsem na devadesátku měl, ale technicky jsem to pokazil."
Pokud ji pokoří, pak věřte tomu, že i Thorkildsen bude mít na Evropě nahnáno.
