Tolik duelů většina tenistek ani neodehrála, ale mladá Češka je v tomto směru nenasytná. Tělo má pořád dost sil a ona vítězí a vítězí.
„Sama nevím, na jaké číslo na konci roku dojdu,“ směje se. „Snad co nejdál. Jednou to skončí, ale i pro mě je neskutečné, že to jde takhle.“
Rok 2017 znamená pro talentované děvče totální přelom. Jen v rychlosti: vyhrála turnaj v Bielu, dostala se do nominace pro Fed Cup, dokonce i v USA jednou zvítězila. A Paříž jí ukázala příznivou tvář znovu.
Kvalifikací prosvištěla úměrně rychlosti, kterou v poslední době vyznává: za tři zápasy ztratila pouhých sedm gamů! „Určitě můj největší úspěch,“ nadřazuje tyto dny i poháru z Bielu. „Dostat se do hlavní soutěže je sen. Hodně si toho vážím. Hrála jsem fakt dobře, až v posledním setu finále na mě padla nervozita.“
V něm zvítězila „jen“ 6:4. Ale čert to vem, když tím kvalifikační kapitola skončila – a další začíná. Nikoli bez šancí. První soupeřkou bude domácí Hesseová, držitelka divoké karty. V tenise a zvlášť ve věku Vondroušové se může stát ledaco, šanci však má. Do hry půjde v úterý.
Mám nahráno. A věřím si
Poté, co si v roce velkých premiér pojistila další, grandslamovou, se Vondroušová s přítelem chystala k Eiffelovce. „Bude trochu změna,“ těšila se na krátký útěk od oranžových kurtů.
Krásy Paříže by zpochybňoval jen bláhový, zato u Roland Garros si ne všichni jsou jistí. Když se areál zaplní, nebývá tu k hnutí. Chybívá tu australské slunce, londýnská tradice a noblesa, živelnost New Yorku.
Ale výjimky existují vždy. Vondroušová je právě takovou. „Mám dobré vzpomínky, hrála jsem tu svůj první juniorský grandslam,“ líčí. „Všichni říkají, že se jim nejvíc líbí Austrálie, ale tu já nemám vůbec ráda. Je to tam strašně veliké a dlouho trvá, než se někam dojde.“
To u Buloňského lesíka určitě nehrozí, tady stačí pár kroků. Ty, jimiž se v kariéře posouvá Vondroušová, jsou proti tomu vyloženě sedmimílové. A sebevědomí roste.
„Na kurt nechodím tolik nervózní. Mám nahráno. Vím, že hraju dobře, a věřím si,“ líčí. Dávku padesáti výher, do níž náleží i turnaje ITF a kvalifikace WTA, vstřebává stále bez potíží. „Od turnaje v Trnavě jsem nehrála žádný tříseťák. Docela jsem šetřila síly.“
Ani sladká padesátka pro ni nemá být konečnou.
