Ne, nepůsobí nějak vyjukaně. V zákulisí českého týmu v Saddlebrook Resortu se Vondroušová zapojuje do diskusí. Je s ní legrace.
Když si při cvičném mači s Kateřinou Siniakovou do krve odřela koleno, nejprve došla na rozhovory do tiskového střediska, až pak se nechala ošetřit.
Ještě před čtyřmi měsíci byla kdesi schovanou bývalou nadějí, která většinu minulé sezony promarodila s pochroumaným loktem. Pak někdejší juniorská jednička opět vzala do ruky raketu a jala se s ní dobývat tenisový svět.
Čtyřicet čtyři zápasů, čtyřicet vítězství. Triumf na podniku WTA v Bielu. Najednou přilétá pozvánka do fedcupového družstva. A po pár dnech v „nároďáku“ i nominace do úvodní dvouhry v semifinále proti USA.
„Je to super příležitost, mám radost,“ řekla. Možná si stále připadá jako v divokém snu. Zároveň však působí vyrovnaně. Neholedbá se, ale ani na sobě nedává znát rozechvění.
Drtivá většina českých sportovních příznivců ji v sobotu uvidí hrát poprvé. Levačku, kterou odborníci považují za příští českou hvězdu.
Kapitán Petr Pála původně počítal jako s dvojkou do singlu spíš se zkušenější Kristýnou Plíškovou. Jenže antuka víc vyhovuje Vondroušové. A tak jí ve čtvrtek večer před banketem oznámil šťastnou novinu.
Když ji pak přes mobil předávala mamince, způsobila jí citový otřes. „Málem to s ní seklo,“ líčila Vondroušová. „Všichni jsou doma nadšení. Snad si to užijou.“ Sama přiznala, že se o ni v sobotu bude pokoušet tréma, nicméně umí ji zahnat: „Spadne ze mě po dvou gamech.“
Vyhovuje jí pozice outsiderky ze 117. místa na žebříčku, která může v zápase se semifinalistkou Australian Open a 24. ženou na světě leda překvapit.
Chladně rozebrala šance v bitvě s prudce podávající a drtivě útočící protivnicí: „Na antuce to bude mít těžší než třeba na betonu. Zkusím na ni pár kraťasů. Pokud ji nenechám pálit bomby z místa a rozběhám ji, mám šanci.“
Fedcupový trenér David Kunst obdivuje její skvělé myšlení na kurtu. Situace řeší intuitivně správně. Soupeřky jsou jejími tahy často překvapené.
Pakliže bude mít Vandewegheová svůj den a její pumelice budou padat do kurtu, českou dorostenku by čekala zatraceně náročná šichta. Možná mission impossible. Jenže jakmile ji Vondroušová vyvede z míry, mohou se na centrkurtu obklopeném palmami, golfovým hřištěm a jezírkem s aligátorem dít všelijaké věci.
„U losu jsem si všimla, jak Coco přišla s rukama v kapsách a tvářila se jako mistr,“ pravila Vondroušová. „Taková je prý i na kurtu. Ale mě to nezajímá. Soustředím se na sebe. Třeba znervózní, když bude skóre vyrovnané. Možná mě podcení. Uvidíme.“
S podobným klidem se připravuje na nepřátelskou diváckou kulisu. Zatím proti sobě nikdy neměla čtyři tisíce diváků. Nicméně tvrdí: „S tím se musí počítat. Jsem s tím smířená. Rozhodit se nenechám.“
Ví, že ji čeká dosud nejtěžší tenisový úkol. Že ji při něm doma budou sledovat statisíce lidí. Ani nedávné finále v Bielu proti Estonce Kontaveitové se mu v míře stresu nemohlo rovnat.
Přesto ve floridském žáru nehodlá být jen krotkou kořistí pro sebejistou favoritku.
