Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sen, jak ošálit stáří. Pár vyvolených sportovců-kmetů dává naději

A JDEME NA TO. Robert Marchand na startu hodinovky. | foto: Reuters

8 2017
Čtení pro všechny, osud jen pro vyvolené. Na planetě žije pár výjimečných, již předvádějí úctyhodné fyzické výkony v 85, 95 i 105 letech. Jejich těla dávají naději, že je jednou bude moci následovat mnohem více lidí.

Abyste i po stovce posouvali světové rekordy jako Robert Marchand, potřebujete pořádné srdce. Ale nikoli jen metaforicky.

„Tohle jsou jeho dvě zásadní výhody. Vzhledem ke své postavě má hodně velké srdce. A také je schopný dosahovat na svůj věk výjimečně vysoké tepové frekvence,“ uvedla univerzitní profesorka Veronique Billatová, jež na něj dohlíží.

Fotogalerie

Marchand (152 cm) ve středu při cyklistické hodinovce ujel 22,547 kilometru. Žádný románový stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel – nýbrž reálný stopětiletý muž, který sedl na kolo a dodal další důkaz, že limity lidského těla lze napínat do často netušených hranic.

Podobně vyvolených je jen pár. Marchand je nyní světově proslulou figurou, ale ještě zajímavější jsou Kanaďané Ed Whitlock a Olga Kotelková. Marchand je nositelem obdivuhodného příběhu a víry, oni dva platili za žijící laboratoře zkoumání vztahu těla k věku.

A proč právě oni?

Protože tak dobře sportovali.

Jak sejít z křížové cesty stáří

Sportovní výkony extrémně starých lidí se evidují – jak vidno na Marchandově příkladu, ani stovka neznamená konečnou. Rekordy se dají dělit na „měkké“ a „tvrdé“.

Ty první značí, že není k mání tolik konkurence; jsou známkou obdivuhodné výdrže, vůle, odhodlání. Rekordy „tvrdé“ v sobě nesou hodnotný výkon sám o sobě. Nejde jen o to, že někdo závod dokončil (což je v kmetském věku řehole sama o sobě), ale jak. Za apoštoly druhé kategorie platila Kotelková, jež zemřela v roce 2014 ve věku 95 let, a nyní jím je 85letý Whitlock.

Ed Whitlock (85 let) při své pravidelné tréninkové dávce.

Ed Whitlock (85 let) při své pravidelné tréninkové dávce.

„Ed se blíží minimálnímu stárnutí tak, jak to je jen u člověka možné,“ řekl New York Times Michael Joyner, jenž se na Mayo

Clinic zabývá vztahem věku a změn výkonnosti.

Malá, ale nutná odbočka. Osudy zmíněných výjimečných jedinců se samozřejmě liší – od zcela prostých životů po 97letého Johna Gilmoura, který jako zajatec pod japonskou tyranií ve druhé světové války málem přišel o zrak. Ale mnohé je spojuje. Nenajdete příběhy o veselém bafání cigaret a dobromyslném pijanství. Spojuje je nekuřáctví, střídmost, dobrá strava.

„Můj názor je, že víc lidí zahubí nikoli hladovění, ale přejídání,“ pronesl indický maratonec Fauja Singh (105), jenž byl pro své výkony kdysi i tváří Adidasu vedle Davida Beckhama: „Já jím všechno, ale všeho jím jen málo.“

Mají také zdravou mysl, odmítají se podvolit. Věk je jen číslo, tvrdí. „Ano, je šokující, že stáří nakonec vždycky zvítězí – bez ohledu na to, jak moc se snažíte. Ale člověk se nikdy nesmí vzdát,“ řekl Gilmour.

To jsou vnější, ovlivnitelné faktory. A pak je tu genetika jako důkaz, že lidstvo zatím není všemocné. Kdo do vínku nedostal, nemá šanci.

Marchandovo srdce tluče mimořádně. Whitlock a Kotelková se pro změnu vymykali svalstvem.

Tanja Taivassalová, jejíž specializací je fyziologie svalů, pro NY Times popsala historku, jak studentům ukázala trup osvaleného muže se skrytou tváří – a měli trefit věk. „Mohlo mu být 25, ale ve skutečnosti mu bylo 67 let,“ uvedla Taivassalová. „Jenže pak mohli vidět, že v 78 letech stejnému muži polovina svalstva zmizela, byť dál cvičil.“

To je křížová cesta stáří, kterou musí projít téměř každý smrtelník.

Nikoli Whitlock a Kotelková.

Jeden by řekl, že je rezistentní

Manžel Taivassalové Russell Hepple byl pokaždé nadšen: i při testech Kotelkové a zvlášť ve chvíli, když mohl srovnat snímek Whitlocka-dvacátníka s jeho aktuální fyziologií.

„Osoba Edova věku by normálně měla přijít o třetinu až 40 procent svalové hmoty. On je na tom přibližně stejně jako ve dvaceti. To je vážně něco,“ uvedl. Whitlock má na osmdesátníka abnormálně vysokou vitální kapacitu plic (5,4 litru) i nebývalé množství motorických jednotek (nejmenších možných řízených svalových jednotek), jejichž množství s věkem také mizí. U zdravého mladého sportovce bývá ve svalu na přední straně bérce hodnota 160, u osmdesátníků klesá pod 60, u Whitlocka byla přibližně 100.

„Což je obrovská výhoda,“ líčí Hepple. „Čím více motorických jednotek v pokročilém věku, tím lepší zachování svalů a tím větší síla.“

Kotelková byla podobný příklad, v seniorských atletických kláních zlomila 30 světových rekordů.

Olga Kotelková (zemřela v roce 2014 ve věku 95 let). Podobně vyvolených...

Olga Kotelková (zemřela v roce 2014 ve věku 95 let). Podobně vyvolených jedinců, jejichž fyzická schránka nestárne úměrně věku, je jen pár. Tahle dáma čile skákala přes laťku ještě v posledních měsících svého života.

„Vzhledem k její impozantní schopnosti zachovat si svalovou hmotu by jeden řekl, že je prostě rezistentní,“ uvedl Hepple.

Tohle už je úplně jiná dlouhověkost, než pokud velebíme Jaromíra Jágra či Gordieho Howea za to, že jim extrémně odolné tělesné schránky umožnily báječné kariéry na nejvyšší úrovni. Tohle je dlouhověkost, kterou se svým způsobem dá ošálit stáří.

Potenciální elixír mládí, pokud by vědci jednou na základě výzkumu buněk Kotelkové a Whitlocka dokázali podobný stav tělesné schránky navodit i u jiných. „Mám energie jako padesátnice. Odkud se bere? I pro mě je to záhada,“ řekla Kotelková v roce 2010 jako devadesátnice.

Možná to záhadou bude napořád.

Velká otázka za milion

Jak svět stárne, mělo by podobných úkazů lidských možností přibývat – čím více, tím lépe i pro výzkum. U stávajících sportovců-devadesátníků je zajímavá i jiná obvyklá společná vlastnost: nesportovali závodně. Většinou se hýbali přirozeně od dětství a pak v práci. Cyklistický nezmar Marchand začal „pořádně závodit“ v 68 letech.

Obecně se doporučuje dělat totéž co v mládí – jen v menších dávkách a menší intenzitě. Pravidelný trénink je skvělý. Kotelková dokonce díky dosti náročnému plánu vrátila své svalstvo o 15 až 20 let zpět, jenže Hepple správně dodává: „Olga to zvládla, ale většina lidí není jako ona. Jestli to doporučovat i dalším, to je otázka za milion.“

Doporučit lze tak jen dílčí recepty výjimečných příběhů. Nevzdávat se, pokud to aspoň trochu jde. Občas si dopřát, ale nepřehánět to: Marchand jí hodně ovoce a zeleniny, výjimečně si dá sklenku vína. Nebrat sebe a život tolik vážně, jak Fauja Singh říkal reportérce Guardianu: „Nezabývám se malichernostmi. Nestresuji se. Pokud vím, na štěstí ještě nikdo nikdy neumřel.“

Geny jsou zatím nemilosrdné. Vyjížděk na kole po stovce či maratonu pod čtyři hodiny v 85 letech, jak to loni zvládl Whitlock, si pravděpodobně neužije téměř nikdo.

„Biologické faktory jsou dané, nejsem naivní,“ souhlasí Joyner, výzkumník z Mayo Clinic. „Ale klíčovým poselstvím je, že tihle lidé nejsou žádné zrůdy. S trochou štěstí můžete spoustu faktorů ohledně stárnutí dostat pod svoji kontrolu.“

Tak ať je toho štěstí co nejvíce.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze