Maraton, ultramaraton - při takových závodech je ve svém živlu. A také na bruslích. "Miluji zvuk brusle klouzající po ledu," řekl Ligocki. Dá se bruslařský a běžecký maraton srovnat? "Běhat, to je větší dřina, to bolí každý krok, na bruslích jste v euforii, po ledě se i vezete."
Nejvíc trpěla jeho záda, kyčle a kotníky. Také proto po hodině střídal směr jízdy. Za celých dvanáct hodin si udělal jen tři přestávky, aby se převlékl do suchého a najedl. Měl vůbec krizi? "Kolem půl páté ráno. To jsem si dal teplou hovězí polévku a pak se mi chtělo strašně spát. Byl jsem malátný," vyprávěl.
Boj o rekord rozjel ve čtvrtek v deset hodin v noci na dlouhých rychlobruslařských nožích. Po čtyřech hodinách se přezul do kanad. "Jinak by mi začaly otékat kotníky," řekl. "Kdybych měl kloubové brusle jako Holanďani, byl by výkon lepší.
Jsem ale obyčejný dělník, měl jsem obyčejné vybavení."
Nač se po rekordu nejvíc těšil? Na vířivku v prostorách zimního stadionu. "Něco takového si vyzkouším poprvé v životě. Budu si připadat jako vrcholový sportovec, třeba jako fotbalista Nedvěd."
 Karel Ligocki na trati bruslařského maratonu. |
