Dvojčata Elizabeth Hana a Mark Vilém, která v květnu oslaví páté narozeniny, budou ještě měsíc chodit do anglické školky, kde je i několik českých dětí.
"Nemohla jsem dát děti hned do české, protože by vůbec nerozuměly a byly by jako Alenka v říši divů," říká Mandlíková.
"Česky sice ještě neumějí, ale pár slovíček už ovládají. Začaly tím, že mi před spaním říkaly dobrou noc, teď se přiučily i ostřejším výrazům. Dovedou třeba člověka poslat víte kam," směje se maminka, která dvě zdravé děti porodila ve svých devětatřiceti letech a nechala je pokřtít jmény Hana po sobě a Vilém po svém otci.
"Nechtěla jsem, aby se holčička jmenovala po mně, ale přála jsem si, aby moje jméno nesla. To samé u Marka. Proto jsem je nechala pokřtít. A taky si myslím, že je to hezké. Do kostela sice chodím jen občas, v Boha nevěřím, ale v něco věřím. A když je mi nejhůř, tak se většinou modlím," přiznává.
Děti jsou sportovně založené, chodí bruslit a už začaly hrát i tenis. Trénuje je buď sama Hana Mandlíková, nebo její kamarádka Iva, s níž se v Praze náhodou potkala.
"V tomhle věku je důležitá i technika, a když u toho jsem a vidím chyby, můžu je opravit. Iva je také bývalá tenistka a děti trénuje už hodně dlouho, můžu se na ni spolehnout. Navíc to dělá formou hry, není to žádný dril. Nechci jim tenis samozřejmě otrávit."
Elizabeth i Markovi se v Česku líbí. Jejich máma postavila před šesti lety v Jílovišti nedaleko Prahy dům a je tady doma. Přesto ji to táhne zpátky na Floridu.
"Je strašně těžké vysvětlit, proč tady nechci zůstat. Všechno je tady super, obdivovala jsem třeba nedávno i jedno velké obchodní centrum, to je lepší než v Americe. Já takové nikde neviděla - a to jsem toho viděla hodně. Ale zkrátka je něco, na co si ne a ne zvyknout a na co nemůžu ukázat prstem ani to přesně pojmenovat. Samozřejmě jsem byla zvyklá na teplo a tady je na mě zima, ale spíš je to o tom, že tady nemám moc kamarádů. Od patnácti jsem pryč a kde jsou mí spolužáci ze školy, vůbec netuším," tvrdí Mandlíková.
Češi ji však mile překvapili. "Poznávají mě. To jsem nečekala. Přece jen jak jsem starší a jak nehraju ani netrénuju, nemuseli by si mě pamatovat," diví se.
Tenis naší slavné tenistce nechybí. Ráda si zahraje golf, na který nemá od chvíle, kdy se stala mámou, moc času. Dvojčata jí ostatně dávají dost zabrat.
"Potřebuju uchovat veškerou sílu pro děti, odpočinout si, abych se jim mohla maximálně věnovat a měla na ně nervy. Když se narodily, bylo to s nimi hodně náročné, teď už je to lepší. Ale kdybyste se mě zeptala včera, musela bych přiznat, že jsem si málem hodila mašli... Jsou velice čiperné, vstávají v sedm ráno a v sedm večer uléhají, navíc byly čtrnáct dní doma ze školky. Kvůli nemoci to nebylo, české klima jim kupodivu problém nedělá. Musím říct, že od srpna, co jsme tady, nemocné nebyly. Byly svátky a přes Silvestra jsme se navíc všichni odjeli ohřát na pět dní na Mallorku."
Jediným místem, kde si Hana Mandlíková vybíjí energii, je fitness -centrum na pražském Smíchově. Tady si našla trenérku Šárku Konvičkovou a pod jejím vedením si dává čtyřikrát týdně do těla.
"Dělám to pro kondici, proto jsem si taky vybrala Šárku, má totiž v tomto oboru první trenérskou třídu. Po čtyřicítce už to nejde samo a musí se to dohánět takhle. Trénink mám zaměřený na celé tělo. Na Floridě jsem pravidelně každé ráno běhala, ale tady to nejde, tady je zima."
Mandlíková odehrála svůj poslední tenisový zápas v roce 1990. Bylo to ve Wimbledonu, který jí mezi trofejemi chybí. Patří k maminkám, kterým jejich nenaplněné sny plní jejich děti?
"Neříkám, že bych nechtěla, aby ho jednou vyhrály, ale jenom když si to vyberou samy. Já jim můžu jen ukázat cestu. Když bude chtít Marek dělat třeba konstruktéra, tak ho bude dělat. Hlavně, aby moje děti byly šťastné."
 Hana Mandlíková (vlevo) si i po skončení aktivní tenisové kariéry udržuje dobrou kondici ve fitness-centru. Pod vedením trenérky Šárky Konvičkové si dává čtyřikrát týdně pořádně do těla. |
