Zatímco na stadionech panuje klid, Juck v zákulisí opět bojuje. Už nyní se utvářejí startovní listiny atletických mítinků s letopočtem 2007.
Chcete získat pro Zlatou tretru ruskou tyčkařku Isinbajevovou, jejíž startovné bývá až 50 tisíc dolarů. Ale co když bude náročnější? Na jakou částku byste nepřistoupili?
Těžko se vyjadřovat jen hypoteticky. Je to věc jednání. Přes 50 tisíc by to však jít nemělo.
Kdo byl zatím v historii Tretry nejdražší?
El Guerrouj v roce 2003 a Marion Jonesová v roce 2002.
Tehdy se mluvilo o startovném 80 tisíc dolarů. Bylo to skutečně tolik?
(přikyvuje, nic neříká)
Byli byste ochotni vyplatit takovou částku i v současnosti?
Kdyby to mělo stát za to...
Napadá mě jediné jméno, které za to stojí.
Ano, Asafa Powell. Snažím se ho k nám dostat znovu. Sponzory bychom k takové investici snad přesvědčili.
Co všechno dnes určuje marketinkovou hodnotu atleta?
Jaké má medaile a tituly. Z jaké je země. V jaké závodí disciplíně. Třeba pátý sprinter pořád dostává větší startovné než nejlepší koulař. Potom jde o to, nakolik je komunikativní, jestli přitahuje diváky a média, jestli udělá show. A pak jsou tu různá specifika. Každá země má své "speciální" disciplíny. Třeba ve Finsku a Norsku si nesmírně váží oštěpu mužů. V Oslu přijdou všichni diváci na Thorkildsena. Když tam nebude on, nezajímá je 100 tisíc Keňanů. Ale jinde by Thorkildsen dostal startovné poloviční.
Alfonz JuckVěk: 44 let. Profese: přední světový atletický manažer. Už jako dvanáctiletý sestavoval atletické tabulky. "Nejmladší atletický statistik," psal tehdy slovenský deník Šport. Později se stal atletickým novinářem, komentoval i pro Slovenskou televizi. Je spoluorganizátorem ostravského mítinku Zlatá tretra i sportovním manažerem skupiny českých atletů. Zastupuje Šebrleho, Mužíka, Cechlovou, Formanovou, Ščerbovou, Brejchovou, Lalákovou, byl i manažerem Železného. Je otcem 8 dětí, společně žijí ve dvou propojených panelákových bytech v Bratislavě. Sportovní sen? "Jeden jsem si už splnil na Zlaté tretře, když tam Bekele zaběhl světový rekord. Teď bych chtěl založit celosvětovou tiskovou agenturu jen pro atletiku. Základy už jsou položené." |
Jaký je tedy ideální typ atleta pro marketink? Ukecaný, Američan, muž, sprinter, světový rekordman, olympijský vítěz...
... navíc bez dopingové minulosti.
Powellovi škodí, že je Jamajčan?
Navíc je dost nekomunikativní, moc toho nenamluví.
A co Češi? Kdo je dnes pro organizátory mítinků nedražším českým atletem? Barbora Špotáková?
Nemyslím si. Ženský oštěp má malou marketinkovou hodnotu, organizátory velkých mítinků příliš nezajímá. Jen takoví blázni, jako jsme my na Zlaté tretře, chtějí uspořádat superoštěp se všemi světovými hvězdami a jsou ochotní jim zaplatit solidní částky.
Jaké startovné vyplácejí nejlepším oštěpařkám jinde? 10 tisíc dolarů za závod?
Ani zdaleka. I za 5 tisíc často mohou být rády.
Včetně Špotákové?
Ta možná nedostane ani to. Není ani mistryní Evropy, nemá medaili z mistrovství světa, což se na její ceně odráží. Ale nechci, aby to vypadalo, že jsem na ni zanevřel jen proto, že dřív patřila do mé skupiny a pak odešla k Varhaníkovi (jiný manažer).
Který Čech je tedy nejdražší?
Do letoška to byl Jan Železný. Teď? Řeknu vám trojici nejdražších: Roman Šebrle, Tomáš Janků a asi Barbora Špotáková. Ani desetibojaři sice nejsou přeplácení, ale Roman je olympijský vítěz a světový rekordman. Záleží však na místě. V Götzisu ho všichni znají, tam mu zaplatí. Zato v Itálii nebo ve Francii už není takovým pojmem.
Kolik dostane? 20 tisíc dolarů?
Nechci o tom hovořit.
Když nabízíte atlety ze své skupiny na světové mítinky, co můžete jejich organizátorům slíbit?
Většinou musím sázet na naše dobré vztahy, abych je tam vůbec dostal. Protože dobrých atletů jsou na výběr haldy. Pokud nejde vyloženě o hvězdu, není čím nalákat. Možná tím, že je to talent a dobře vypadá, jako třeba Denisa Ščerbová.
Záleží pak při jednání víc na vašem jménu než na jménu atleta?
Někdy ano. Na té nižší úrovni atletů určitě. Se silnými manažerskými skupinami, jako je Hermens, se vyváží řada atletů, kteří jsou sice slabší, ale z jeho skupiny. Přijde Hermens a já od něj chci na Zlatou tretru Bekeleho. A on mi řekne: Bude Bekele, ale s ním vezmeš i toho a toho.
S kým jste při domlouvání startu zažil nejkurióznější historku?
Třeba s Wilsonem Boitem Kipketerem, který je už starý a nic moc neběhá, ale stále drží rekord Tretry. Změnil manažera a ten mi před loňským ročníkem napsal mail:Wilson Boit byl na letišti, ale nepustili ho dál, protože neměl víza. Ten manažer si myslel, že Keňan do Česka víza nepotřebuje, to byl od něj vyložený amatérismus! Nebo mě napadá španělský koulař Martinez, který se manažuje sám. Neměl ani ponětí, jak daleko je Praha od Ostravy. Prostě přistál na Ruzyni a zavolal nám: Jsem tu. Dojeďte si pro mě.
Existuje manažer, s nímž se tak špatně jedná, že si jeho hvězdu na ostravském mítinku raději odpustíte?
Američan Emanuel Hudson, u kterého je i sprinter Maurice Greene, moc příjemný není. Je to právník, dělá manažera i v baseballu a americkém fotbalu, navíc pomáhá atletům v Saúdské Arábii, kde mu šejkové dávají zlaté prsteny a kupy peněz. Tak si myslí, že mu patří celý svět.
A naopak? Kdo se chová nejlépe?
Sedí mi Powellův manažer Paul Doyle. Ten je atypický, má pravidla, která jeho kolegům až vadí. Mladým atletům nic nestrhává, žádná procenta. Ostatní manažeři, hlavně američtí, to jsou draci.
