"Už jsem z toho hodně unavený. Mohl jsem skončit hned, ale nechtěl jsem za sebou nechat potopu. Drží mě u toho Honza Bobrovský, který má stále chuť pokračovat," tvrdí muž, který získal s Brnem už 14 titulů domácích a jeden evropský. "Jakým způsobem budu pokračovat, se rozhodnu do dvou měsíců."
Loni jsme si povídali poté, co jste vypadli už v osmifinále Euroligy a prohráli ligové finále. Je to letos příznivější hodnocení?
To určitě. Splnili jsme to, co jsme chtěli. A kdybychom měli zdravé hráčky, tak bychom hráli Final Four, protože série s Krakovem byla hratelná. Mohla to být sezona se vším všudy. Ale to, že máme titul zpátky, bylo v sezoně možná důležitější než Final Four.
Loni jste působil unaveným dojmem a zdálo se, že vám je vcelku jedno, jak letošní sezona dopadne. Přesto tedy touha mít titul zpět byla silná, že?
Unavený jsem i letos a tohle byl takový poslední můj cíl v basketu. Ale nevím, jakou má titul v Brně pro koho hodnotu. Teď už nemáme co vyhrát. Klub už zvítězil, kde mohl.
Loni i letos jste se srovnávali se ZVVZ USK Praha. Proč jste letos byli lepší jak v Eurolize, tak v domácí soutěži?
Náš klub je dlouhodobě stabilní a největší rozdíl je z mého pohledu v trenérském obsazení. Honza Bobrovský je mimořádná osobnost a budu se ho zastávat donekonečna. Jeho metody se nemusí někomu líbit, ale k čemu jsou teoretici typu Csaplára, Lenera, když na druhé straně stojí praktici typu Brücknera, Bobrovského, Zerzáně nebo Růžičky, kteří mají výsledky. Přijde mi, že přeteoretizovaní trenéři, z basketu třeba Ježdík, výsledky nemají. Charisma osobnosti je podle mě u trenérů důležitější, než jestli si přečetl deset naučných knížek a neumí to aplikovat do praxe.
Vám se navíc povedlo sestavit trenérský triumvirát, který funguje jako celek.
Vlasta Havlík stejně jako Honza byl vynikajíc hráč a Milan Veverka je spíš ten teoretik dobře ovládající angličtinu. Dobře se nám povedlo poskládat i družstvo. Když jsem bral zpátky Taj McWilliamsovou, tak se nám všichni smáli, ale ve finálové sérii byla suverénně nejlepší.
Hanka (Horáková) se jí možná přiblížila.
To byl možná rozdíl proti předchozí sezoně, kdy se vám tým nepodařilo složit moc dobře, že?
Loni jsme udělali obrovskou chybu, že jsme tady nechali Whitmoreovou, která už neměla moc zájem hrát. Naopak Taj teď mužstvo táhla, loni se cizinky viděly spíš v letadle než na hřišti. Mysleli jsme si, že když družstvo necháme dva roky stejné, že to bude fungovat lépe, ale nebylo tomu tak.
Letos jste měli v kádru pět cizinek včetně Žirkové. Jak to s jejich působením vypadá dál? Už v sobotu jste řekl, že byste chtěl udržet McWilliamsovou.
Žira tu nezůstane, chce odejít. Nenabídneme novou smlouvu Grimaové, ta pro mě byla zklamáním. A s dalšími třemi, tedy McWilliamsovou, Bonnerovou a Škerovičovou, budeme jednat. Nemyslím si, že na trhu je tlak, aby se s tím muselo spěchat. Družstev, která mají peníze, je málo, a platy hráček půjdou zákonitě dolů.
Jakými dalšími změnami projde kádr?
Hanka by chtěla jít pryč. Má smlouvu, takže je to otázka nabídky a poptávky, my se ničemu nebráníme. Chceme družstvo omladit.
Omlazovat byste chtěli z vlastních zdrojů?
Alena Hanušová, Romča Hejdová a Romča Stehlíková musí dostat víc šancí než dosud. Všechno to ale souvisí se systémem, který se tu nastavil. Před rokem se rozhodlo, že může hrát šest cizinek a s tím se nikdy nevyrovnám. Podle toho to pak vypadá ve finále. Bednářová, Bartoňová, Šujanová za USK ve finále prakticky nehrají, a pak mají nastoupit na mistrovství světa. Proti tomuhle budu bojovat, i když dnes už žádnou reálnou moc v basketu nemám. Kluby by měly vychovávat reprezentantky a ne abychom z toho dělali cizinecké legie. Jednoho dne se tohle nesmyslné rozhodnutí českému basketu sečte.
Kolik je podle vás optimální počet cizinek, které mohou zasáhnout do zápasu?
Když jsem byl místopředseda federace, tak jsem byl pro, abychom to stáhli na čtyři. Ale vůle a tlaky směřovaly jiným směrem, takže jsem hlasování prohrál a na příští rok je jich zase odsouhlasených šest.
Není zájem to řešit a mám velkou obavu, že po roce 2011, kdy už se nebudeme nikam automaticky kvalifikovat, tak bude vůbec problém se kvalifikovat. Mám obavu, že se řítíme do průšvihu, v jakém je mužský basket.
Kde a proč je zájem, aby mohlo nastupovat tolik cizinek?
Přijde mi, že se USK snaží prosadit za každou cenu v Eurolize, ale bohužel výsledky té snaze vůbec neodpovídají. Jednou jsme si to vyzkoušeli a když družstvo ztratí domácího týmového ducha a je v něm moc zahraničních hráček, tak to nefunguje. A ptám se, jaký má toto přínos pro český basket. Neměli bychom sledovat jen klubové zájmy.
Už jste naznačil, že nevíte, v jaké pozici budete v klubu příští sezonu. Kdy se rozhodnete?
Do dvou měsíců. Už jsem si myslel, že to tady zabalím úplně. Jediné, co mě drží zpátky, je naše dlouholeté přátelství s Jendou a s lidmi okolo. Jinak bych se chtěl věnovat jiným věcem, jsem tady sedmnáct let. Už nemáme čeho dosáhnout a asi jsme dali basketu všechno.
Jakou vůbec máte motivaci budovat znovu nový tým z mladých hráček?
Je to o našem rozhodnutí. Nechci, aby po mě zůstala potopa, proto jsem se nerozhodl okamžitě. Pokud odejdu, tak musím najít někoho, kdo v tom bude pokračovat. Pořád mě ale brzdí reklamní smlouvy s partnery, které musíme a chceme dodržet, a přátelství s Honzou. On má pořád chuť dělat dál.
Je vůbec někdo, kdo by ženský basket chtěl v Brně dělat na této úrovni?
Nevím. Lidi to pořád sledují, což mi ukázala natřískaná hala ve finále, a ženský basket je pořád jedna z vlajkových lodí brněnského sportu. A že úspěchy nepřicházejí automaticky, si všichni uvědomí teprve, až nebudou. Je však vyčerpávající pořád někoho přesvědčovat, že se práce dělá, jak nejlépe to jde. Ne vždycky to vyjde.
Do jaké míry byla letošní sezona přelomová, co se týče rozpočtu a získávání peněz?
Takové teď budou všechny a myslím, že sportu bude strašně úzko. Šli jsme s rozpočtem z 55 milionů na 27 a letos budeme muset další miliony ubrat. Takže budeme maximálně na 25 milionech. Budeme se muset pohybovat v ekonomické realitě a uvidíme, na co budou peníze stačit. Myslím, že i za to se dá sestavit tým, který bude kandidovat na euroligové Final Four. A buď se to povede, nebo ne. Letos nám taky nikdo moc nevěřil a sezona byla úspěšná. Prostě za 55 milionů jsme Euroligu vyhráli, tak to zkusíme s pětadvaceti.
Odešli někteří sponzoři úplně, nebo jste jen krátili smlouvy?
To už odešli loni a jediné, co jsme dělali, tak jsme snižovali nebo rozvazovali smlouvy. Ale nemůžeme se soudit s partnery, kteří nám deset let dávali peníze, protože to bychom pak neměli vůbec nic. Dělat sportovního manažera je dnes spíš očistec.
Vaším druhým sportovním zájmem je biatlonový areál v Novém Městě na Moravě. Jakou tam máte vizi?
Biatlon je pro mě výzva. Jsem mezi lidmi, mezi kterými jsem vyrostl.
Nechci už být denně čtrnáct hodin v pozoru jako posledních sedmnáct let. V Novém Městě máme v roce 2013 mistrovství světa, v roce 2012 se tam poběží Světový pohár. S klukama se snažíme vyřešit i to, aby se reprezentační družstvo pozvedlo. Michal Šlesingr je mimořádný talent a mimořádně ho v této fázi prohospodařuje. Pokud chceme, aby závodníci šli nahoru a biatlon vstoupil do podvědomí jako v Rakousku a Německu, tak pro to musíme něco udělat. Mistrovství světa je ideální možnost, jak to nastartovat. Určitě tím teď žiju vedle svého podnikání a čtyř dětí. Myslel jsem si dřív, že se dá stihnout všechno, ale už jsem zjistil, že nedá. A už ani nechci.
Je biatlon klidnější práce než basket?
Neřekl bych, že je to klidnější, ale vrátil jsem se mezi kamarády, se kterými jsem vyrůstal a lítal s nimi před dvaceti lety po závodech. Tady sedím sedmnáct let a práce je pořád stejná. Dřív jsem byl schopen bojovat o všechno jako o život a dneska už před konflikty radši ustupuju. Klub potřebuje nějakou novou šťávu a až čas docení, co klub dosáhl.
