Maminčino olympijské stříbro? To je ještě daleko, říká biatlonová naděje

Ruhpolding (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Lyžařské geny podědila po rodičích, vždyť její maminka byla členkou stříbrné štafety z olympiády v Sarajevu 1984. Ale klasika jí nevoněla a tak v patnácti zběhla k biatlonu. A v něm se Gabriela Soukalová během pěti let vypracovala mezi českou elitu. Reprezentační trenéry přesvědčila natolik, že dostala pozvánku k účasti na olympijských hrách ve Vancouveru.

Gabriela Soukalová | foto: Český svaz biatlonu

Patří k "mladým puškám" českého biatlonu. Loni společně s Veronikou Vítkovou a Veronikou Zvařičovou šokovaly, když si z mistrovství světa juniorů přivezly z Kanady zlatou medaili ze štafety. A za několik týdnů může Gabriela Soukalová příjemně překvapit znovu - na olympijských hrách.

Gabriela Soukalová

Že pojede do Kanady, se půvabná blondýnka dozvěděla ve středu večer po sprintu Světového poháru v Ruhpoldingu. A pořádně ji to zaskočilo. "Ještě si to ani pořádně neuvědomuji," usmívala Soukalová v rozhovoru pro iDNES.cz a Radiožurnál. O dva dny později si navíc skvělým výkonem korunovaným bezchybnou střelbou odbyla premiéru ve štafetě.

gabriela soukalová

Narozena: 1.listopadu 1989

Úspěchy: juniorská mistryně světa ve štafetách (2009)

Světový pohár: dva závody závody (nejlépe 64. ve sprintu v Ruhpoldingu), jedna štafeta (6. místo, tamtéž)

Zájmy: umění, literatura faktu, český humor (Cimrmani, Šimek a Grossmann)
Hudba: 60.-70. léta, ale i AC/DC
Filmy: Pearl Harbor, Pelíšky, Líbáš jako bůh

Zajímavost: v kariéře běžela pouze dvě štafety - z té první přivezla zlato z juniorského MS, v té druhé přispěla k nejlepšímu výsledku ženského biatlonu od roku 2003

Rodačka z Jablonce nad Nisou má lyžování v genech. Vždyť její maminka (tehdy Gabriela Svobodová) reprezentovala Československo před 26 lety na olympiádě v Sarajevu, odkud přivezla stříbro ze štafety. A otec Karel Soukal na lyžích skákal.

Proto první reakce na nominaci byla právě od rodičů. "Maminka měla radost. Gratulovala mi a říkala: Je to hezký, užij si to," uvedla Soukalová.

Lyžování se věnuje odmalička. "Už ve dvou letech jsem stála na madshuskách," smála se. Rodiče, kteří pracují jako trenéři na sportovním gymnáziu v Jablonci, ji vedou dodnes.

Ale lyžařka - klasička v 9. třídě dezertovala k biatlonu. "Přišlo to tak nějak samo. S biatlonistama jsem často trénovala. A jak stříleli, tak jsem se o to začala zajímat a už u toho zůstala. I když ve střelbě mám ještě co vylepšovat."

Rodiče neprotestovali, naopak ji podpořili. "Jednou jsem měla špatnou sezonu, kdy jsem kvůli nemoci vynechala čtyři závody. A když se pak rozhodovalo, koho vezmou do sportovního střediska mládeže, vybrali někoho jiného, horšího. Tak jsem se i trošku naštvala a řekla, že to zkusím jinde."

Biatlon ji navíc přijde zajímavější. "Klasika je jen o lyžování. Tady je to do poslední chvíle otevřené, ale zase je snazší prohrát. Jednou netrefíte a je to."

Od malička toužila vyhrávat. "Bála jsem se, že mě někdo porazí." Dokázala i trucovat. "Po startu jsem zůstala stát, nebo jsem zdrhla do lesa a schovala se za strom," líčí úsměvnou příhodu. "Vždyť já závodím i na přechodu pro chodce."

SARAJEVO 1984. Gabriela Svobodová (druhá zleva) se stříbrnou medailí ze štafety na 4x5 kilometrů. Vlevo Květa Jeriová, dále Blanka Paulů a Dagmar Švubová.

Na maminku coby trenérku nedá dvacetiletá studentka vyšší odborné školy umělecko-průmyslové dopustit. "Její tréninky jsou pestré a zábavné, nedělám pořád to samé. Sice je přísná, ale po závodech se na mě nikdy nezlobí. Tedy když ví, že jsem tomu dala všechno."

Světový pohár dospělých jede v letošní podobě poprvé, má za sebou dva závody a jednu štafetu. Ještě před olympiádou si odskočí na juniorské mistrovství světa do švédského Torsby.

Matčin stříbrný závod ze Sarajeva 1984 viděla ze záznamu. "Dojalo mě to, vždyť olympiáda je sen každého sportovce."

Jí se ten sen splní už za tři týdny. A i když od své premiérové olympiády si netroufá příliš očekávat, chce ji brát jako výzvu do budoucna.

S maminkou se ale ohledně zisku olympijské medaile zatím nehecují. Cenný kov je ještě daleko. "Vždyť jsem ještě příliš mladá, prostředí velkých závodů je pro mě nové. Ale uvidíme. Zatím to neřeším. Ale určitě tam nechám všechno."

Chtěla bych si navrhnout medaili pro mistrovství světa

Kdyby nebyla biatlonistkou, věnovala by se umění. Zpívá, hraje na klavír a kreslí. V Jablonci prvním rokem studuje Vyšší umělecko-průmyslovou školu, obor rytectví a medailerství. Ve škole, kde letos ještě příliš času nestrávila, se jí snaží vyjít vstříc. "Naštěstí je pan ředitel Dostál velký sportovní nadšenec," usmála se Gabriela Soukalová.

Gabrielo, vy jste krásný příklad toho, jak se dá spojit umění se sportem.
Já jsem už jako malá nevydržela posedět. Chodila jsem do nejrůznějších kroužků. Hrála jsem na klavír, zpívala a kreslila - to mě bavilo nejvíc. A malováním se uklidňuji. Myslela jsem si, že se v budoucnu budu věnovat umění.

Nyní studujete rytectví a medailerství. Znamená to, že si jednou zkusíte navrhnout i medaile?
Jeden návrh jsem už zkoušela. Na olympijské hry mládeže, které budou za rok v Liberci, ale nevyhrála jsem.

A co si zkusit navrhnout takovou medaili, kterou byste pak mohla vyhrát?
Ano. Už mě to napadlo. Bylo by to hezké. Uvidíme, třeba se to časem povede (smích).

Všimli jsme si, že velmi pečujete i o sebe. Malujete se i na závody.
Já jsem vždy byla vedená k tomu, že žena má vypadat dobře. Tak se snažím. Já dokonce nejdu s košem, abych nebyla upravená (smích). Když tak učiním, cítím se líp. Prostě se ráno vždycky namaluju a ono to do večera nějak vydrží.