Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Mám rád nereálný svět, říká překážkář Svoboda, kterého objala rekordní forma

Petr Svoboda | foto: AP

4 2010
Halovou sezonu zahájil ve velkém stylu. Hned při druhém mítinku Petr Svoboda překonal vlastní český rekord v závodě na šedesát metrů překážek. Ten má od jeho víkendového vystoupení v Karlsruhe hodnotu 7,50 vteřiny!

"Jsem určitě spokojen. Je to důkaz toho, že jsme se s trenérem na novou sezonu dobře připravili. Máme ji slušně rozjetou," radoval se pětadvacetiletý atlet z Budišova na Třebíčsku, který se svým novým rekordem dostal na druhé místo letošních světových tabulek.

Pokud budete v takovém tempu pokračovat, má se letos překážkářský svět asi na co těšit...
No jo, ale ono se taky někdy stane, že právě první čas je nakonec zároveň ten nejrychlejší. Což by samozřejmě byla ta horší varianta. Ale já věřím, že u mě budou mít výkony spíš vzestupnou tendenci.

Máte nějaký vysněný čas, na který byste se chtěl dostat?
Určitě. V plánu mám čas 7,45. S ním už se pak dá pomýšlet hodně vysoko. Myslím s ohledem na mistrovství světa v Dauhá. Ta meta je podle mě dost reálná.

Plánování vám jde evidentně docela slušně. A co takhle umění se pochválit? Řeknete si třeba po úspěšném závodě: Petře, to se ti povedlo?
Jasně, v chválení jsem dobrej (směje se). Když jsem teď v Karlsruhe doběhl do cíle, tak jsem si radostí zakřičel. Ale je pravda, že hned vzápětí jsem si říkal, jak by ten čas asi vypadal, kdyby mi vyšel náběh na první překážku podle představ. A kdybych měl navíc vedle sebe někoho rychlejšího. Někoho, kdo by mě vyhecoval k větší razantnosti při odrazu do překážky. Třeba Davida Olivera nebo Dayrona Roblese.

Petr Svoboda

Jinými slovy vám v Německu chyběla lepší konkurence?
To zní asi blbě, že? Já neříkám, že tam byli špatní závodníci, jenomže mně se líp běhá, když je někdo přede mnou a já ho musím dobíhat, než když od třetího kroku vedle sebe nikoho nevidím. Jasně, zase se můžu víc soustředit na techniku... Prostě všechno má svoje pro a proti.

Na druhém místě za vámi skončil trojnásobný halový mistr světa Allen Johnson. Takové vítězství se bude ve sportovním životopise určitě skvěle vyjímat...
A víte, co je na tom ještě lepší? Já jsem vyrůstal na jeho instruktážních videích. Takže jsem vlastně porazil svého imaginárního učitele. On byl do Karlsruhe pozván jako obrovská superstar, v podstatě se tam loučil s kariérou. A taky mě pořádně prohnal! Prohrál jen o osm setin, což není nic. A když pak se mnou vyklusával vítězné kolečko, byl to pro mě splněný sen.

Neměl jste malinko špatné svědomí, že jste ho při jeho rozlučce odsunul až na druhé místo?
Ne, já to udělal velmi rád...

Teď mě tak napadá, vaše vystoupení v závodě trvá sedm a půl vteřiny... To je dobrá pracovní doba ne?
To je pravda, ale ta dřina okolo je skoro nezměřitelná. Nicméně se dá říct, že celou dobu dřu, abych měl potom hotovo za sedm a půl vteřiny.

Dá se za tak kratičkou dobu vůbec na něco myslet?
Určitě, a třeba teď v Karlsruhe mi to asi uškodilo. Někdy se prostě nad překážkou proberu a řeknu si: zašlápni rychle, drž to nahoře... Kolikrát by možná bylo lepší přeběhnout to bezmyšlenkovitě jako v tréninku. Prostě tak, jak to má tělo zafixovaný.

Takže heslo pro nadcházející závod ve Stuttgartu zní jasně – nemyslet?
Jo, přesně tak. Asi to bude lepší.

A vaše konkurence bude tentokrát jaká?
Představí se tam ti nejlepší páni překážkáři. Těším se. A budu spokojen, když zase zaběhnu slušný čas. Ale že bych jel do Stuttgartu s ambicemi na vítězství, to snad raději ani ne.

Petr Svoboda si běží pro bronz na HME v Turíně

Na chvilku odbočme od závodů, nemáte někdy při cestě městem chuť něco jen tak přeskočit? Třeba lavičku?
To víte, že mám. Já bych toho měl chuť přeskočit mnohem víc než jen lavičky. Občas mi třeba dráždí nervy takové ty sloupky... Nevím, jak bych je nejlíp popsal. Bývají hodně v Praze na Andělu a na Smíchově. Jsou mezi nimi řetězy, a když je vítr rozhoupe, to mě hrozně láká. Ale hlídám se, abych takové blbiny nedělal. I když na druhou stranu, aspoň jednou si to určitě zkusím.

Vypadá to, že na sport myslíte pořád. Umíte vůbec relaxovat?
No jejda, to si buďte jistá. Když vypnu, tak razantně. Mně absolutně nedělá problém proležet celý den v posteli a koukat na filmy. Já vím, někteří sportovci tohle asi neumějí, ale mně to jde opravdu skvěle.

A máte raději kratší filmy, vzhledem k vaší atletické specializaci, nebo spíš delší?
Určitě ty dvouhodinové. Nebo klidně ještě delší. Nějaké pěkné psychodrama, to si umím užít. Když jsem třeba někde na mítinku, tak tím zabíjím čas. Je to dobrý psychický relax. Vypnu hlavu, vžiju se do děje, a to, že jsem na závodech, si uvědomím třeba až druhý den na stadionu.

Jaký film vás v poslední době nejvíc zaujal?
Asi Avatar. A potom taky Čtvrtý druh, to je horor. Já jsem vůbec hodně na horory a možná ještě víc na sci-fi. Prostě na nereálný svět.

Ony vaše výkony v poslední době také zavání spíš sci-fi kategorií...
To budu brát jako kompliment.

Vzpomenete si na nějakou netradiční blahopřejnou SMS zprávu, kterou jste dostal po překonání českého rekordu v Karlsruhe?
Ani ne. Asi čekají, až zaběhnu ještě trochu jiný čas. I když vlastně jedna zpráva tam byla. Někdo mi psal, aby už ve mně konečně bouchla ta atomovka a já udělal nějaký opravdu velký výsledek. Tak třeba to přijde v Dauhá.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze