Na jednu várku vyrábí 22 litrů piva, světlé, černé, červené, dle libosti.
Jeho nejsilnější mělo 9,6 procenta alkoholu. Recepty a přísady pro různé světové značky shání na internetu. "Už jsem tam objevil i Staropramen, zkusím ho." Výroba piva se tak stala nejnovějším koníčkem ledového rockera. "Je to hobby, které si člověk může vypít," směje se.
Jednou by mohl vyrábět i své originální pivo. Jmenovalo by se... Co třeba Jumping Joe? Tak mu přece krasobruslaři přezdívají. Pozvat na ně může přátele rockery, mezi něž řadí Bruce Springsteena, Scorpions nebo Trans-Siberian Orchestra. "Bubeník od Scorpionů dává lekce i mému malému Jožkovi," líčí.
Rockerům tak trochu závidí. Ne, peníze ne. "Mohou ale vystupovat pořád, dokud se vydrápou na pódium. Já radši na ledu umřít nechci."
Přesto od něj odejít nedokáže. "Proč to vlastně pořád děláme?" ptal se ho nedávno vrstevník, olympijský vítěz Brian Boitano. Proč? Vlastně i exhibice jsou Sabovčíkovým koníčkem – i když zároveň též dobře placenou prací.
"S diváky se těžko rozloučíte. Dokud mám možnost vystupovat, byla by škoda říci ne." Co by za takovou možnost dal další slavný vrstevník, Brian Orser. "Zlomil si dost špatně ruku, má tam plíšky, nebruslí." A i kdyby bruslil, s Kanaďanovou nadváhou by to šlo hůř.
Jozef Sabovčík se zatím drží na svých 67 kilech, s váhou neměl dlouho jakékoli trable. " Až nedávno to začalo. Po Vánocích jsem byl na turné v Itálii a jejich jídlo je tak dobré, že jsem po návratu domů musel na sobě zapracovat."
Sám trénuje pětkrát týdně po hodině, ale na ledu či u ledu je takřka celý den. V Salt Lake City začal trénovat děti, vede 25 svěřenců od osmiletých po dospělé. První tréninky má už v 6 ráno.
Večer přijde domů a skočí na něj osmiletý syn. "Je mu úplně ukradené, že mě bolí záda. Povídám mu: Neskákej na mě. Ale jemu je to jedno." Exhibice jsou pak pro Sabovčíka i relaxací. Jako ta pražská. "Jen přelety mě ničí. V Praze jsem prospal 12 hodin v kuse."
