Moc bizarnějších situací si představit nelze. Olympijský stadion, tribuny zaplněné desítkami tisíc atletických fanoušků - a ti všichni křičí po startu dvoustovky na jediného muže. Ženou ho, co to jde.
Isaac Makwala upaluje a vůkol řádí strašidelná londýnská slota, je zima a hustě prší. On však sprintuje v dráze číslo 7, což je jeho spása, neboť nad ní okolní běsnění živlů stíní střecha.
A zvládá to. Jeho peripetie se konečně obracejí k dobrému. Na písemnou žádost vedení Botswany mohl na dráhu, neboť Mezinárodní atletická federace učinila výjimku.
Isaac Makwala po vítězném rozběhu.
Zůstala mu původní nalosovaná sedmička a musel v ní pokořit čas 20,53. Dokázal to za 20,20! Záři štěstím a aby ukázal, jak silný je, předvedl v cíli ještě pár rychlých kliků. A pak spokojeně zasalutoval.
Makwalův případ byl zatím nejpodivnějším prvkem světového šampionátu v Londýně. V jednom z oficiálních hotelů se začal šířit střevní virus a on nesměl nejen do rozběhu na dvoustovku, ale hlavně do úterního večerního finále na dvojnásobné trati. Ochranka ho ani nepustila na stadion.
Hovořil o zlomeném srdci, plakal, hořekoval nad nespravedlností. „Udělali byste tohle Usainu Boltovi? Nebo Mo Farahovi?“ ptal se sugestivně v rozhovoru s BBC. „Víte, u nás v Botswaně nejsou tréninky zadarmo, platíme za pronájem stadionu. Přijde mi to jako proplýtvané peníze i čas. Je to sabotáž.“
Vše ještě vygradovaly úvahy slavného Michaela Johnsona, který rozjel konspirace, že celý případ může sloužit ku prospěchu jihoafrické hvězdy Waydea van Niekerka, který čtyřstovku skutečně vyhrál. A který je designovanou budoucí tváří atletiky.
„Usain Bolt je pryč, a tak potřebují někoho jiného,“ uvedl bez vyřčení konkrétního jména i Makwala.
Zástupci IAAF trvali na tom, že nepochybili, ale postupně přibývaly omluvy: „Je nám to líto. Nic si nepřejeme více než to, aby proti sobě závodili ti nejlepší. Soucítíme s Isaacem kvůli jeho dřině, ale museli jsme myslet na dobro ostatních.“
Uběhlo necelých 24 hodin a „ostatní“ už byli v bezpečí. Londýn zahalilo ošklivé počasí, pro Makwalu však jako by pršelo štěstí. Nová lékařská prohlídka měla jasný rezultát: vše v pořádku. Pravidla se mění, ale ke spokojenosti většiny.
A tak se v sychravém večeru osamocen vydává na trať - a uspěje. Radost mu snad nekazilo ani to, že pouhých deset minut po jeho osamělém běhu se předávaly medaile za čtyřstovku. Ani odpudivé počasí. Ani to, že do semifinále musel za další dvě a čtvrt hodiny.
Energie, která z něj sálala, jako by přebila i sychravé klima. Makwala na trati znovu řádil (nyní v dráze číslo jedna), časem 20,14 skončil druhý a bez potíží si zajistil postup do boje o zlato. Zase pumpoval rukou, radoval se, užíval si magického zvuku potlesku.
Zvládl to. Nejprve v zákulisí, pak bez soupeřů a nakonec i proti nim.
